Pod hladinou byla čtvrt hodiny a lékaři si netroufali říci, zda přežije. Z Fakultní nemocnice v Ostravě–Porubě přicházely zprávy o jejím kritickém stavu. Neuběhl však ani týden a Jessika se zotavuje v opavské Slezské nemocnici. Hrozné zážitky jí paměť milosrdně vymazala a jen pomalu si teď dává dohromady všechno, co se událo. „K řece jsem chodila s dalšími dětmi celé prázdniny. V sobotu jsem tam byla zase se čtyřmi kamarády a hráli jsme si hned u vody. Jak jsem sklouzla, si nepamatuji, vím jen, že voda byla strašně studená a že mě to táhlo dolů,“ vzpomíná Jessika. Je přesvědčená, že ji ke dnu stáhl vodní vír.

Svého zachránce ještě neviděla a chce mu po uzdravení sama poděkovat. Do hluboké vody pro ni skočil policista Milan Rusek, jemuž maminka zachráněné dívenky již byla poděkovat. Jessika si na pobyt v ostravské fakultní nemocnici nepamatuje. Teď leží na dětské jednotce intenzívní péče (JIP) v opavské nemocnici a jediné, na co si stěžuje, je bolest břicha. Od suchého kašle, který ji pořád trápí, jí pomáhá přístroj na zvlhčování vzduchu, umístěný hned u postele. „Jsem ráda pokaždé, když za mnou přijde maminka. V nemocnici je to dobré, ale těším se domů. K řece už ale nepůjdu, bojím se,“ říká dívka.

„Je hodná, ale pořád ještě moc unavená. Zatím je stále ještě dezorientovaná, ale snaží se s námi spolupracovat,“ uvedla jedna z ošetřujících zdravotních sester. Ve škole Jessiku nejvíc baví čtení, psaní a kreslení, ale přednost by i přesto dala prázdninovému volnu. Po uzdravení půjde do druhé třídy, ale začátek školního roku rozhodně nestihne. Z JIP bude přeložena na dětské oddělení a tam ji čeká další léčení. Na chvíli, kdy se doma přivítá se svými šesti sourozenci, musí ještě počkat, protože v nemocnici si rozhodně nějaký čas pobude. Rozsah svého štěstí, který udivuje i zkušené zdravotníky, jí zatím vůbec nedochází.