Lákadlo Colours Ahn Trio: S Tata Bojs je hrozná legrace

Zahájení festivalu letos patří Michaelu Nymanovi a jeho bandu. S Michaelem Nymanem jste také v minulosti spolupracovaly. Jak na ni vzpomínáte? Neplánujete na letošních Colours něco společně?

Poprvé jsme se s Michealem Nymanem setkaly před mnoha lety v Hamburku, kde jsme tenkrát koncertovaly. A po našem vystoupení jsme si zašly na jeho koncert. Před tím jsme o něm samozřejmě slyšely, ale nikdy jsme ho neviděly naživo, takže nás to napoprvé dost zasáhlo. Za tu dobu, co uplynula, se z nás stali dobří přátelé. Michael je velmi štědrý, co se hudby týče, napsal pro nás několik skladeb, které jsou obsaženy na všech třech našich předchozích albech – Ahn Plugged, Groovebox a Lullaby For My Favorite Insomniac. Jsme velmi rády tomu, že pro nás píše. V loňském roce jsme vystupovaly na festivalu v Londýně a Michael se tam k nám spontánně připojil. To byl opravdu krásný zážitek. Možná nás takhle podobně překvapí i na Colours of Ostrava, člověk nikdy neví.

Jaké skladby zahrajete v rámci vašeho samostatného pátečního koncertu na kostelní scéně?

Zahrajeme skladby, které pro nás napsali například Pat Metheny, Kenji Bunch, Michael Nyman. A také hudbu z našeho alba Lullaby for My Favorite Insomniac. Možná také zahrajeme něco od Astora Piazzolly. I když ten přímo pro nás nic nesložil. Pata Metheny jsme potkaly v New Yorku, slyšel naší verzi skladby This is Not America a velmi se mu líbila, tak jsme ho požádaly, zda by pro nás nenapsal nějakou skladbu pro trio, a on to skutečně udělal. Jeho hudbu zbožňujeme. Kenji Bunch s námi naopak chodil na Juilliard akademii, takže jsme jeho bývalé spolužačky. Je to takový náš moderní Bernstein.

Plánujete něco nového s Tata Bojs? Co se vám na jejich hudbě líbí?

Velmi se nám líbí, jak Tata Bojs přistupují k hudbě. Jejich tvorba má mnoho tváří, je různorodá a otevřená. Jejich přístup k hudbě je velmi umělecký. Nebojí se zkoušet nové věci, jako například zahrát si s naším triem – tedy s uskupením hrajícím vážnou hudbu. Umělecky jsou si naše seskupení velmi podobná, a to i přesto, že my hrajeme klasiku a oni rock. Nemáme rády, když se v hudbě hraje na zbytečné umělé hranice. Myslíme si, že ve společné práci budeme určitě pokračovat, i když zrovna teď jsme dost zaneprázdněné prací na Smetanovi. Také bych chtěla říci, že s Tata Bojs je hrozná legrace.

Co z oblasti klasické hudby máte nejraději? A jak na vás působí čeští skladatelé?

Máme rády vážnou hudbu, která dokáže lidi zasáhnout v srdci a v duši. Zbožňujeme Bacha, Beethovena, Šostakoviče, Ravela, Debussyho, Liszta, Mahlera, Čajkovského. Není možné vyjmenovat na tak malém prostoru všechny naše oblíbence, je jich příliš mnoho. Máme také zvláštní slabost pro skladatele 21. století, jakými jsou Michael Nyman, Pat Metheny nebo Nikolaj Kapustin. Jsme velmi pyšné na to, že pro nás všichni tito autoři komponují Mezi naše oblíbené české autory patří Antonín Dvořák, Josef Suk a Bedřich Smetana. Dvořákovo trio Dumky a Sukova Elegie jsou součástí alba, které jsme vydaly u EMI a které získalo německou cenu ECHO. Ještě před tím, než jsme poprvé navštívily Českou republiku, jsme už díky vaší hudební tvorbě věděly, jak moc krásně zde bude.

Skládáte také svou vlastní hudbu? Můžete nám přiblížit své hudební opusy?

Tím, že jsme studovaly na Juilliard School a vzhldem k tomu, že žijeme v New Yorku, a jsme tam neustále obklopeny řadou výborných skladatelů, se tak trochu stydíme samy komponovat. Lucia, zdá se, má na to z nás třech největší talent. Snad se ale i my dvě ostatní také odvážíme něco napsat.

Spolupracovaly jste už v minulosti s nějakými rockovými nebo popovými muzikanty na podobné bázi jako nyní s Tata Bojs?

V rámci našich projektů spolupracujeme s různými typy umělců. Na našem posledním albu, Lullaby for My Favorite Insomniac, jsme například spolupracovaly s popovými zpěváky i s DJs. Velmi nás bavilo pracovat s vynikajícími českými producenty Dušanem Neuwerthem a Janem Muchowem. Na našem posledním se albu také podílela Ema Brabcová, vynikající zpěvačka. Hodně jsme také spolupracovaly s výborným souborem současného tance David Parsons Dance Company. Také vystupujeme se skupinou The Kin, což jsou popoví zpěváci z Austrálie, bratři.

Vedle vystoupení s Tata Bojs, co máte v plánu na letošní a příští rok? Na jaké projekty se těšíte?

Čekají nás nahrávání zajímavých projektů. Jedním z nich je nahrávání sady skladeb, které pro nás napsal náš dlouhodobý spolupracovník Kenji Bunch a také legendární jazzový kytarista Pat Metheny. Pracujeme také na albu brazilské populární hudby. Jedná se o spolupráci se zpěvákem a skladatelem Edem Lobou. Pak samozřejmě také plánujeme dál jezdit po světě a dělit se o naši hudbu s co největším počtem posluchačů.