„V Baníku je obrovská konkurence, ale budu dále makat, abych trenéra přesvědčil,“ říká odhodlaným hlasem Mičola. Po návratu z Kanady mu vedení Baníku dalo prostor na odpočinek i tolik potřebnou regeneraci. I když někteří spoluhráči z národního týmu skočili rovnýma nohama do ligových zápasů, opavský rodák dostal čas pro trénink i rozehrání v divizním týmu U 21.

„Potřebuji se dostat zase do formy a zápasy v divizi jsou pro tento účel ideální,“ vykládal po utkání s Napajedly, ve kterém se blýskl hattrickem. „Z gólů mám radost, ale žádnou vědu bych z toho nedělal. Potřebuji ustálit svou formu a takové výkony podávat pravidelně,“ podotkl Mičola.

Jeho čas v ligovém zápase přišel v sobotu, kdy nastoupil proti oblíbenému soupeři, pražské Slavii. „Tyhle zápasy nám sedí, protože soupeř chce hrát stejně jako my útočný fotbal.“ Pomohlo mu i to, že právě na Strahově odehrál v minulé sezoně parádní zápas. „Určitě jsem si na ten duel vzpomněl. Sice jsme prohráli gólem v nastavení, ale mně se tady vcelku dařilo. Psychicky mi to pomohlo, věřil jsem, že na ten výkon můžu navázat,“ poznamenal Mičola.

Nechtěl nahlas mluvit o tom, že se mu v Baníku zase blýská na lepší časy, ale na druhé straně věděl, že nezklamal. „Pořád je co zlepšovat, byly tam situace, kdy jsem měl lépe zvládnout finální přihrávku. Tenhle zápas je pro mě obrovskou psychickou vzpruhou,“ uznal Mičola, který přitom dobře věděl, že se na hřiště dostal díky zranění Františka Rajtorala a Radima Řezníka. „Chyběli nám stejně jako třeba Vašek Svěrkoš v útoku. Asi jsme se ale doopravdy více semkli a makali jeden za druhého.“

Aktivní byl ve své letošní ligové premiéře v základní sestavě hlavně ve druhém poločase, kdy se po jednom zákroku na něj měla pískat i penalta. „Těžko ale říct, čím to bylo, že jsem měl více prostoru po pauze. Levé strana Slavie ale byla trošku utahanější.“ S konečnou remízou byl spokojený. „Mohli jsme při trošce štěstí i vyhrát, ale bod ze Slavie je dobrý,“ zakončil Mičola.