Koubek: Nejsem-li v pohodě, neotravuji tím ostatní
Ostrava - Pro mnoho lidí na Ostravsku bylo jeho jméno až do léta v podstatě neznámé. Fotbalový trenér Miroslav Koubek vedl dříve v nejvyšší soutěži jen Kladno či Plzeň a neměl za sebou žádnou zvláště pozoruhodnou štaci, nepočítáme-li angažmá v nižší soutěži v Německu a v exotické Číně.
Aleš Uher
Diskutovat (0) 9.11.2009 13:41 aktualizováno 10.11.2009 1:45
Pak však přijal nabídku ostravského Baníku a prakticky přes noc se stal v regionu respektovanou celebritou. Muž, jenž zasvětil celý svůj život fotbalu, považoval zatím ve své kariéře za největší úspěchy dvě sezóny, kdy s Kladnem a Čáslaví dokázal skončit na postupovém místě ze druhé nejvyšší soutěže.
Fanoušci Baníku si ovšem přejí, aby největšího triumfu dosáhl právě teď. Zprvu mu možná až tolik nevěřili, jenže podzimní výkony a výsledky mužstva z Bazalů jasně nasvědčují, že pražský rodák, který žije dlouhá léta v Kladně, je tím správným mužem na svém místě.
DĚTSTVÍ
Má nejhezčí vzpomínka z dětství...
Asi nikoho moc nepřekvapím. Hned se mi totiž vybaví chvíle, kdy jsem poprvé dostal kopací míč. To byl můj splněný sen.
Jaký jsem byl žák?
Myslím, že jsem se zlepšoval. Na základní škole průměrný, na střední přijatelný a vysokou jsem vystřihl absolutně bez potíží.
Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?
Neměl jsem vůbec rád organickou chemii, naopak mě bavily humanitní předměty. Třeba literatura a studium cizích jazyků, například němčiny.
Moje první láska?
Byť je to už nějaký čas, tak si ji samozřejmě pamatuji. Byla to spolužačka ze třídy na základní škole.
Čím jsem chtěl být?
Asi tím, čím jsem byl a čím jsem teď. Nejprve profesionálním fotbalistou a pak trenérem.
RODINA
Jak jsem potkal svého životního partnera?
Ženu jsem poznal v takové disko kavárně. Pak už těch setkání rychle přibývalo.
Děti, to jsou starosti i radosti...
V mém případě mi dělají jen samou radost. Oba jsou to slušně vychovaní lidé s vysokoškolským vzděláním.
Kdo je u nás pánem domu?
Žena. Na druhém místě je náš zlobivý kokršpaněl, a pak já...
Co mě dokáže totálně vytočit?
Asi nespravedlnost.
Domácí práce nenávidím, či miluji?
Nejsem v nich mistr světa.
KONÍČKY A TAK
Když si chci oddechnout, dělám…
Rád poznávám nová místa, třeba v přírodě. Miluji moře i hory.
Mé nejoblíbenější jídlo?
Nemusím dlouho váhat. Řízeček s bramborovou kaší, k tomu nějaký salátek, třeba okurkový.
Pivo láhvové, nebo točené?
Že bych se mohl nazývat nějakým pivařem, to asi ne, ale občas nepohrdnu čepovanou plzničkou.
Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?
To musím trochu zapátrat v paměti. Ale nadchl mě třeba koncert Tiny Turner, na kterém jsem byl v Praze.
Můj vztah ke sportu...
Má největší náplň života. Kromě fotbalu sleduji i jiná odvětví, třeba špičkovou atletiku na úrovni mistrovství světa, Evropy nebo olympiády. Nenechám si určitě ujít Zlatou tretru.
PRÁCE
Proč dělám to, co dělám?
Fotbal byl vždycky tím, co jsem dělat chtěl. Když se ohlédnu zpět, tak snad tam byla i nějaká míra talentu, jak k samotnému hraní, tak později k trénování.
Je mi práce koníčkem, nebo „jen“ obživou?
Rozhodně velikým koníčkem.
Kdy jsem v práci nejšťastnější?
Když rozhodčí naposledy v zápase pískne do píšťalky, my máme tři body a ještě naše hra stála za to.
Kdy mám chuť s tím seknout?
Když přijde špatné období a nedaří se. Bohudík v mé kariéře těch chvilek v poslední době nebylo moc.
Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil...
Těžká otázka. Možná férovým a spravedlivým politikem, jenže to zřejmě není možné, takže to nechám bez odpovědi.
OSTATNÍ
Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila...
Vůbec netuším. Nepociťuji, že bych teď v životě prožíval nějaké výjimečně zábavné chvilky, spíše se snažím hodně pracovat.
Co dělám, když na mě přijdou chmury?
Snažím se uzavřít do sebe. Když nejsem v pohodě, neotravuji tím své okolí.
Datum narození: 1. 9. 1951
Bydliště: Kladno, přechodně Ostrava
Povolání: trenér FC Baník Ostrava
Vzdělání: vysokoškolské
Rodina: manželka Věra, dcera Petra a syn Jan
-4°C
-2°C
