Petera: Nedochvilnost mě dokáže totálně vytočit

Když naposledy vyslyšel jejich přání, aby se Baník nestěhoval do Vítkovic, příznivci při zápase dokonce vyvěsili děkovný transparent. Nikdo si přitom už ani nevzpomněl na starou situaci, kdy ho stejní příznivci vítali na Bazalech házením tenisových míčků.

„Za těch sedm let už dobře vím, co pro lidi na Ostravsku Baník znamená. Baník je náboženství. Jenom tady se o fotbale baví ženské v obchodě, chlapi každý den v práci a výhru nebo porážku prožívá celé město a okolí společně. Baník sice vlastním, ale dobře vím, že řídím jen firmu. Baník – to jsou hlavně jeho fanoušci, historie. Baník je prostě věčný, byl před námi a bude i po nás,“ vyznal se před časem Petera, který je všeobecně považován za špičkového sportovního manažera.

Bývalý tenisový trenér Martina Damma, Bohdana Ulihracha, Petra Kordy (vítěz Australian Open) má velké zkušenosti s pořádáním vrcholných sportovních akcí. V Ostravě před lety stál za obrodou atletického mítinku Zlaté tretra, dovedl tady Davis Cup. Do Prahy zase přivedl basketbalové Final Four...

I v Baníku za něj hovoří výsledky. Ostravský se klub se za jeho éry před několika dny už počtvrté probojoval do pohárové Evropy.

DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství...

Asi je spojená se sportem, když táta jako trenér basketbalové reprezentace získal bronz na ME v Praze. Chodil jsem na všechny zápasy a hodně to prožíval.

Jaký jsem byl žák?

Až do třeťáku na gymplu jsem měl samé jedničky, tak myslím, že výborný.

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?

Bavil mě dějepis a zeměpis. Moc jsem nemusel chemii, ta mi moc nešla.

Moje první láska?

To bylo taky na gymplu v prváku. Jmenovala se Míša a chodila vedle do třídy. Moc mě ale nechtěla.

Čím jsem chtěl být?

Bylo toho jako u každého hodně. Ale asi nejvíce jsem toužil stát se profesionálním hokejistou. Do patnácti let jsem hrával za Slavii a Spartu.

RODINA

Jak potkal svého životního partnera?

Na atletickém oválu během tréninku.

Děti, to jsou starosti i radosti...

Starosti spíše pro mamku, pro mě spíše radosti.

Kdo je u nás pánem domu?

Jako všude...

Co mě dokáže totálně vytočit?

Nedochvilnost.

Domácí práce nenávidím, či miluji?

Snažím se jim zdárně vyhýbat.

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám...

Sportuji. Chodím hrát fotbal, golf, hokej, nohejbal.

Mé nejoblíbenější jídlo?

Sushi. Poprvé jsem ho jedl v Americe asi v sedmnácti nebo osmnácti. Hned mi to zachutnalo.

Pivo lahvové, nebo točené?

Pivo žádné, moc ho nemusím. Nejraději piji neperlivou vodu. Když už alkohol, tak bílé víno.

Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?

Koncert Jarka Nohavici na Plovárně v Praze.

Můj vztah ke sportu...

Nedokážu si bez toho život představit.

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?

Protože mě to baví a nic jiného neumím.

Je mi práce koníčkem, nebo „jen“ obživou?

Mám to štěstí, že je mi práce vším a baví mě.

Kdy jsem v práci nejšťastnější?

Nepřemýšlím o tom, já jsem v práci rád.

Kdy mám chuť s tím seknout?

Nikdy.

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil...

Premiérem.

NA ZÁVĚR

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila...

Taneční vložka jednoho spolupracovníka při zakončení sezony v ostravském klubu u Ptáka na Stodolní. Tak jsem se už dlouho nezasmál.

Co dělám, když na mě přijdou chmury?

Pustím si muziku. Mám rád českou hudbu, i tu z muzikálů. Nebo jdu sportovat. Uklidňuje mě i jízda autem.