Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Předsezonní přání polanecké gólmanské jedničky Radovana Řehulky bylo vyslyšeno – jeho spoluhráči i on sám do podzimu srdíčko určitě dali. Ba co víc, nováček I.A třídy, skupiny A si vysloužil nejen díky nebývalé střelecké produktivitě, která se prozatím zastavila na průměru 2,77 vstřelených branek na utkání, obdiv a slova uznání nejen od diváků, ale též soupeřů.

„S Polankou by měl možná problémy i krizí procházející Baník,“ podotkl s nadsázkou bývalý hráč prvoligové Slezské Jindřich Dohnal, který v polovině září sledoval počínání bílo-černých v zápase proti Mokrým Lazcům. A podobně se vyjadřovali i trenéři soupeřů. „Polanka hraje krásný kombinační fotbal plný pohybu,“ uznal po říjnové drtivé porážce šilheřovický kouč Rudolf Tesař. „Ádovo mužstvo u nás potvrdilo, že hraje skutečně krásný, oku lahodící fotbal. Pokud jim forma vydrží i přes zimu, pak rozhodně patří mezi hlavní kandidáty na boj o postup do župy,“ vysekl poklonu týmu vedenému Lubomírem Adlerem na závěr podzimu i bohuslavický hrající trenér Tomáš Pohorelli.

Polanka dohrála podzim na lichotivé druhé příčce s pouze dvoubodovou ztrátou na vedoucí Slavoj Bruntál. „Podzim se nám až na několik drobných zaváhání, která jsou však ve výkonnostním fotbale běžná, skutečně vydařil,“ lakonicky zhodnotil uplynulých třináct kol kouč Polanky Lubomír Adler.

Sympaticky ambiciózní trenér, jenž během fotbalového života prošel mj. brněnskou Zbrojovkou, NH Ostrava, Porubou, Hlučínem či Vítkovicemi, má pohromadě kádr, který chce pracovat. „Za tu dobu, co se věnuji trenéřině, jsem skutečně ještě tak odhodlané a cílevědomé mužstvo nezažil. V Polance se podařilo namixovat skutečný team-work, a to rozhodně není jen moje zásluha. Kluci si sedli. Když třeba v zimě přišel Pavel Cirkl, což byla taková třešnička na dortu, nezaznamenal jsem mezi svěřenci žádnou negativní reakci, která by třeba mohla kabinu začít rozkládat zevnitř. Navíc, mnozí zkušení borci – kapitán David Valenčin, záložník Martin Pliska či nepřehlédnutelný Radek Halamíček – si dokážou v partě sjednat pořádek,“ potěšilo polaneckého lodivoda.

Adlerovo mužstvo však určitě nesmí na vavřínech usnout. Opravdu a rozhodně ne vždy se mu totiž dařilo. Většinu kluků dýchajících pro klub, který zanedlouho oslaví osmdesátiny (FK SK Polanka vznikl v roce 1932 – pozn. red.), dlouho trápily zahozené šance z druhého podzimního zápasu v Krásném Poli, kde Polanečtí nakonec po remíze 2:2 brali jen bod. „Kdybychom tam proměnili alespoň polovinu šancí, určitě bychom tenkrát zvítězili třeba čtyřbrankovým rozdílem,“ ohlížel se po posledním podzimním galapředstavení v Bohuslavicích, kde se společně s Jakubem Kalužou rovným dílem podělil o čtyři vstřelené branky, kanonýr Pavel Cirkl. A zklamání bylo patrné i po domácím nezdaru v souboji s Vratimovem, v němž Polanka nakonec brala bod za remízu 1:1 díky trefě Martina Plisky z první minuty nastavení. „Před zápasem bychom byli z remízy nešťastní, ale po takovém průběhu za ni musíme být rádi,“ uklidňoval po zápase sebe i spoluhráče brankář Radovan Řehulka.

Jedno je však jisté, pokud pracně vybudovaný tým zůstane přes zimu pohromadě, pak může i nadále rozdávat na hřištích fotbalovou radost. A o to by v prostředí amatérského fotbalu mělo jít především.