VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bývalá hvězda Baníku Tomašák: Se sudími je to v nižších soutěžích někdy o nervy

/ROZHOVOR/ Někdejší ligový fotbalista Petr Tomašák se pro Deník rozpovídal o mateřském Baníku, nižších soutěžích i svých zraněních. "Fotbal mě pořád baví, končit určitě nehodlám," říká.

1.4.2017
SDÍLEJ:

Petr Tomašák válí v Dolních Datyních.Foto: Deník/Pavel Sonnek

V polovině minulé dekády to vypadalo, že v Baníku roste další hráč s potenciálem jít ve šlépějích řady slavných odchovanců a prosadit se daleko za hranicemi Ostravy. Petr Tomašák fanoušky dostával do varu skvělou levačkou, rychlostí a přímočarostí.

Jenže ve chvíli, kdy byl připravený na první velký přestup, zasáhla „vyšší moc". Několikanásobně zraněné vazy v koleni slibně rozjetou kariéru talentovaného záložníka tak dlouho brzdily, až ji úplně zastavily. A z obchodu, kdy za něj pražská Sparta nabízela desítky milionů korun, tak nebylo nic.

Někdejší mládežnický reprezentant prožíval obrovské zklamání. Dnes to však bere s nadhledem. „Říkám si: Ano, bylo to krásné, ale je to minulost. Když si to tak vezmu, nic zásadního se nestalo. O nohu jsem nepřišel, a i když nemůžu hrát fotbal na nejvyšší úrovni, tak v životě normálně funguju," říká Petr Tomašák, nyní obránce Dolních Datyní hrajících I.A třídu.

Kde s odstupem let vidíte příčiny návratů zranění? Nevyčítal jste někdy doktorům, že něco „zpackali"?

V čem to bylo, nevím. Samozřejmě mohlo se stát, že se doktor splete, nicméně asi by se k tomu měl každý postavit čelem a říct si, zda udělal maximum.

Zdá se, že máte pocit, že někdo to maximum neudělal…

(zamyslí se) Nelze říct, že bych někomu něco vyčítal, ale na první plastice jsem byl v Praze u doktora Váchala. Ačkoli to ze začátku vypadalo dobře, nakonec se ukázalo, že je tomu opačně. Musel jsem na novou operaci, při níž mi jiný doktor řekl, že ta předchozí byla udělána špatně. Doktor Váchal si ale tvrdil svoje. Ale těžko se mi to hodnotí, protože nejsem lékař.

Krátce před uzavřením své ligové dráhy jste se po několika operacích pokoušel ještě o návrat, že?

Doktor Husták mi dělal poslední replastiku, abych mohl vůbec hrát. Byla tam ještě naděje. Posléze jsem zkoušel ještě doktora Hospodára, ale tam jsem už tušil, že to na ligu nebude a už jsem jen paběrkoval. Flexe opravit nešla, nicméně mě šlo spíše o zdraví do života, než záchranu kariéry.

Petr Tomašák v dresu Baníku Ostrava.Ta vaše je spojena s Příbramí, Hradcem Králové, ale především ostravským Baníkem. Jak na ni vzpomínáte?

Příbram je vyloženě regionální klub, o který se starají lidé, kteří k němu mají osobní vztah. Hradec byl zase nováčkem, takže to také mělo svá specifika. Baník byl ale úplně jiný. Jen co jsem jako dorostenec nakoukl do áčka, vyhrál se mistrovský titul a v další sezoně pohár. To už jsem navíc nastupoval. Tyto roky byly krásné, protože se hrálo nahoře a byla dobrá parta.

V závěru vašeho působení ale začaly potíže, které se táhnou s klubem až dodnes. Vše vyvrcholilo za majitele Petra Šafarčíka, který jej dovedl na finanční dno a v podstatě i do druhé ligy…

Už v době, kdy jsem tam byl já, byly v Baníku problémy s financemi. A patrně s postupem času to bylo horší a horší. Z toho, co vím od lidí nebo z médií, jsem si na to udělal svůj názor, který se asi neliší od většiny fanoušků. Ten člověk (Petr Šafarčík) vůbec neměl s Baníkem mít co společného a neměl ho kupovat. Ale možná je nakonec dobře, že Baník spadl do druhé ligy a začal jako by od píky. Lidé si možná uvědomili, že je třeba takto začít. A asi byla i výhoda, že loni se dlouho vědělo, že Baník spadne. Asi jim to v přípravě na tuhle sezonu pomohlo. Teď jsou nahoře a hrají o postup.

V jednu chvíli se však od klubu odvrátili i fanoušci…

Já jsem také přestal chodit. V době, kdy to měl pan Šafarčík, jsem nebyl na fotbale ani jednou. Když jsem viděl, jak to funguje, absolutně jsem k tomu ztratil vztah. Za pana Brabce jsem byl na stadionu jednou, ale sleduju to v televizi. Pokud jde o fanoušky, tak jejich věrnost je neuvěřitelná. Myslím, že jsou a budou nejlepší u nás. Nic víc k tomu asi nejde říct. Byly tu určité excesy, ale to dělají spíše jedinci, než opravdoví fanoušci. Já jsem párkrát před vyprodanými Bazaly nastoupil, a asi to nebude nic nového, když řeknu, že člověk tomu ihned podlehne. Najednou jste všude dřív než soupeř, vyburcuje vás to k lepšímu výkonu. Zvlášť když máte ke klubu vztah a jeho osud vám není lhostejný.

Myslíte, že Baník hned po první sezoně se vrátí do ligy?

Nejspíš ano, respektive si nedovedu představit, že by měl jít nahoru někdo jiný, než Olomouc a Baník. Sigma měla silný mančaft už na podzim a Baník posílil. I když je tam vlastně i Opava, na tu jsem zapomněl. Možná by si to také zasloužila. Ty tři mančafty si to rozdají. Ale zdá se, že Baník jde správným směrem.

Petr Tomašák válí v Dolních Datyních.Kromě toho, že jste se musel smířit s tím, že se už nebudete živit fotbalem, jste také musel přemýšlet, co budete dělat dál. Jaký byl přechod do „normálního" života?

Musím přiznat, že se mi s tím tehdy smiřovalo těžce. Člověk má sen, chce to někde dotáhnout, něco dokázat, a zároveň je fotbal i práce, což nemůže říct každý. A najednou se vše sesypalo. Ale pomohla mi rodina. Uvažoval jsem, že bych šel ještě na chvíli hrát do Rakouska, než se připravím na život. Ale dopadlo to tak, že jsem se dostal do jedné inkasní společnosti a mám práci. Jsem v kanceláři u počítače, není to nic náročného či složitého.

Pracovat ve fotbalovém prostředí jste nechtěl?

Když jsem končil v Baníku, bylo mi něco nabízeno panem Peterou. Z toho sešlo, i proto, že jsem viděl, jak je na tom klub finančně.

Současný stav věci vám ale evidentně vyhovuje…

Občas člověk nadává, ale nemohu si stěžovat. Jsem v teple, čistém prostředí, mám okolo sebe dobrý kolektiv, jsem spokojený. Mám i dost volného času. Když jsem byl profesionální fotbalista, nevěděl jsem třeba, co jsou to lyže. Před třemi lety jsem začal lyžovat a teď mám díky tomu zimu rád. Užívám si ji. (úsměv)

S fotbalem jste však neskončil. Od roku 2012 působíte v dresu Dolních Datyní. Co vás vedlo zrovna do tohoto havířovského klubu?

Měl jsem možnost pokračovat jako profesionál, ale já se kvůli roku dvou v první nebo druhé lize nechtěl stát mrzákem nebo do konce života kulhat. Že bych ale skončil úplně, jsem neuvažoval. Fotbal mě baví, a i když si někdy říkám, že sezona je strašně dlouhá, chci hrát, dokud mi to zdraví dovolí. V Datyních si dvakrát týdně zatrénuju, k tomu odehraju zápas, a to mi stačí. Navíc nižší soutěže mají své kouzlo. Někteří fanoušci, kteří na fotbal chodí, jsou fakt blázni. (smích)

Jaké pro vás bylo přejít mezi amatéry?

Já jsem tam přišel po operaci, kdy jsem rok stál a kluci okolo byli podstatně lepší. Postupem času jsem se do toho dostal, ale musím zmínit, že v týmu máme kluky, co působili v divizi, takže fotbal hrát umějí. Navíc jsem je znal. A v těchto soutěžích, jako je I.A třída, jde hlavně o partu, která je u nás výborná.

A co soupeři? Jak k vám přistupovali?

Normálně. Na začátku tam byly určité řeči, ale pak se to uklidnilo. Jen s rozhodčími je to také někdy o nervy. Občas z toho ale vyplývají úsměvné historky.

Prozradíte nějakou?

(zamyslí se) Radši ne. Je toho spousta, ale vůbec bych je nerozváděl. Co se stalo v kabině, tam má také zůstat, navíc nejsem ani dobrý vypravěč. (smích) Nicméně zpátky k vaší první otázce… Přece jen od doby, co jsem hrál ligu, už nějaký čas uběhl. A i kdyby ne, tak to hráči moc nevnímají. Možná před zápasem, ale na hřišti už určitě ne. Tam chce každý vyhrát. Spíše nechápu jinou věc.

Povídejte…

Nerozumím hráčům, že když přijdou do těchto soutěží, tak první věcí, o kterou si řeknou, jsou peníze. Samozřejmě, když vám je vedení nabídne, proč byste si to nevzal? Ale abych dvakrát týdně odtrénoval, odehrál zápas a chtěl třeba pět tisíc? To je špatně.

Vy jste takhle nikdy neuvažoval?

Ne. I když jsem v minulosti hrál ligu, tak bylo by mi to blbé. Navíc to nedělá dobře v kabině.

Po podzimu jste na druhém místě. Máte ambice postoupit do krajského přeboru?

Ani ne. Jeden postup jsem v Datyních už zažil, bylo to krásné, ale za mě je lepší, když budeme hrát I.A třídu nahoře, budeme vyhrávat a fotbal si užívat. Výš bychom se mohli trápit a o zábavě nebude řeč. Navíc kostra týmu je už starší, zdraví nemusí sloužit, takže by se museli nabrat hráči, aby byla v případě potřeby náhrada. Samozřejmě ale chceme soutěž vyhrát, i když třetí Hlubina má asi nejlepší tým a je favorit. Na postup ale nemyslíme.

PETR TOMAŠÁKNarozen: 20. ledna 1986 (31 let)
Post: obránce či záložník
Současné mužstvo: TJ Dolní Datyně (I.A třída)
Předchozí kluby: Albrechtice, Baník Havířov, Baník Ostrava, Příbram, Hradec Králové
Bilance v lize: 65 utkání/7 branek
Reprezentace: v mládežnických týmech U16 až U21 odehrál 42 utkání, v nichž vstřelil deset branek

Autor: David Hekele

1.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ostravská radnice. Ilustrační foto.

Navrhněte Seniora roku

Louka v zadní části Komenského sadů v Ostravě.
8

VIDEO: Netradiční VIP louka v centru Ostravy budí pozornost

Na Olešné se rýsuje nový adventure golf

Adventure golf má být nově vystavenou atrakcí vedle místeckého aquaparku, který sídlí v lokalitě přehrady Olešná.

Lev se poprvé trefil za Vítkovice, Ostravané v Langnau slavili

Hokejisté Vítkovic si připsali druhé vítězství v rámci turné po Švýcarsku. V úterý zdolali svěřenci kouče Jakuba Petra Langnau 4:3.

Tragédii odstartovala hádka o dvě stě korun za sexuální služby

Muž, který během nesmyslné potyčky jednoho člověka zabil a dalšího zranil, dostal dvanáct let  

Za seniory z Košic v Porubě nastoupili otec i teta tenistky Martiny Hingisové

/FOTOGALERIE/ Teta slavné tenistky Martiny Hingisové Mária Sajdaková se her seniorů zúčastnila už poosmé, bezkonkurenčně nejlepším účastníkem tenisové části her byl ovšem její bratr, otec Martiny, Karol Hingis.    

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení