Fotbalista druholigového MFK OKD Karviná René Bolf se ve svých osmatřiceti letech rozhodl ukončit kariéru profesionálního sportovce. Pro někoho překvapení, pro Bolfovy blízké ne. Je to spíš úleva.
Příprava, trénink, zápas, stres, radost z výhry, smutek z prohry. A takhle pořád dokola. Dvaadvacet let. Teď už se René Bolfovi každodenní kolotoč zastavil. Jeho profesionální fotbalová kariéra dopsala poslední kapitolu.
„Tak nějak jsem cítil, že už je to tady. Přemlouvání nemá cenu. Už opravdu nazrál čas skončit. Utvrdilo mě v tom i moje nepříliš vydařené podzimní vystoupení. Řekl bych, že zatím je to hektické, ale až se zítra ráno probudím, bude to pro mě úleva," svěřil se v rozhovoru pro Deník René Bolf, který je znám především svou výtečnou hrou ve vzduchu. Na jeho gólové hlavičky se v Karviné a Ostravě dodnes vzpomíná.
Jak dlouho ve vás klíčilo osudové rozhodnutí skončit?
Nějakou dobu ano. Já už chtěl končit v létě po minulé sezoně, ale ještě jsem to necítil tak silně jako teď. Nechával jsem si malinko otevřená zadní vrátka. Do Karviné přišel nový trenér Malura, který hodně stál o to, abych ještě hrál. Někteří spoluhráči se přidali. Říkal jsem si, že absolvuji letní přípravu a podle toho se zařídím. A dopadlo to dobře, cítil jsem se fajn. Vše fungovalo.
A pak se to zlomilo?
Ano, do sezony jsme neodstartovali dobře. Přišly nějaké porážky a sám jsem viděl, že mužstvu nejsem tak platný jako kdysi. Ten pravý okamžik se neustále přibližoval. První půlku podzimu jsme měli s Karvinou fakt bídnou. Zašel jsem za vedením a řekl, že na špatných výsledcích mám velký podíl. Nebral jsem to nijak tragicky, ve sportu jste jednou dole, jednou nahoře, ale mrzelo mě to. Zhruba v tu dobu už jsem byl vnitřně rozhodnutý, že tento podzim bude mým posledním.
Takže váš poslední zápas v profesionálním fotbale byl ten v…
…ano, v Ústí, kde jsem zaskočil za zraněného Davida Mikulu. Je to možná symbolické, ten zápas jsme prohráli gólem z poslední minuty. Bylo to smolné stejně jako celý podzim. Ale aspoň mě to utvrdilo v mém rozhodnutí. Předtím jsme se s vedením dohodli na tom, že budu mužstvu k dispozici už jen v případě, že bude hodně zraněných, nebo nastane nějaká nepříjemnost, která postihla Davida. Takže v Ústí to byl můj poslední zápas.
Radil jste se s někým ohledně konce kariéry, nebo to záleželo vyloženě na vás?
Konečné rozhodnutí bylo na mně. Popravdě řeknu, že rodina to jen přivítala. Holky mi vyrostly, ani nevím jak. Kariéra profesionálního sportovce je těžká a strašně rychle ubíhá. Bohužel i monotónně, a to mě už zmáhalo. Jsem rád, že si konečně odpočinu. A vyrazíme s rodinou na dovolenou.
S fotbalem končíte obecně, nebo v něm budete pokračovat v jiné funkci?
S profifotbalem jako s takovým končím. Aspoň prozatím. Vedení Karviné mi sice nabídlo jinou práci, ale s díky jsem odmítl. Potřebuji odpočinek. Minimálně půl roku chci mít klid. Do té doby nechci nic řešit.
Spousta hráčů z první či druhé ligy jde dohrát aktivní kariéru do nižších amatérských soutěží. Je to i váš případ?
Je. Dostal jsem už pár nabídek, v úvahu přicházel Frýdek-Místek, Valašské Meziříčí nebo Frenštát, ale musím všem poděkovat. Působit budu doma ve Viganticích v krajských soutěžích.
Takže se vracíte na Valašsko?
Vracím. Doma budu rád. Chci už hrát jen pro zábavu před lidmi, které dobře znám, před rodinou a před známými. Na devadesát devět procent to budou Vigantice.
A to zbylé procento? Někdo z rodného okolí?
To si nechávám otevřené. Ozval se třeba Rožnov, ale tam bych musel hrát na umělce, která je v Rožnově tvrdá jako beton, což by mi při problémech se zády a po dvou plastikách zrovna neprospělo (smích).
Když se ohlédnete za svou profesionální kariérou, splnila vaše očekávání? Naplnila to, o čem jste jako dítě snil?
Já myslím, že to tak špatné nebylo (úsměv). Zahrál jsem si první ligu, v zahraničí, v reprezentaci, kde jsem potkal takové persony, jako jsou Pavel Nedvěd, Honza Koller, Vláďa Šmicer nebo Karel Poborský. Zahrál jsem si na Euru 2004 v Portugalsku, kde jsme skončili třetí. Myslím, že mohu být s kariérou spokojen. Rozhodně budu mít za pár let na co vzpomínat a vzpomínat mohu v dobrém, to je pro mě důležité.
Byla cesta ke všem těmto úspěchům trnitá?
Jak to říct? Lehká nebyla. My Valaši jsme ale tvrdolíni, všechno jsem si musel pracně vydřít, vybojovat a to mě pro život docela zocelilo. Na tom postupu bych nic neměnil, vše je pro něco dobré. Teď tu kapitolu uzavřu ve Viganticích a budu si fotbal jen užívat. Snad tam budu nějak prospěšný.
Když jste za béčko Karviné nastoupil v divizi, ostatní protihráče jste převyšoval. Krajský přebor byste tedy měl zvládnout bez potíží, ne?
Raději od sebe nic neočekávám a doufám, že ani ostatní. Ale máte asi pravdu, nějakou hlavu tam snad vyhraju (úsměv).
René BOLF
Narozen: 25. února 1974 ve Valašském Meziříčí
Výška: 187 cm
Váha: 87 kg
Pozice: obránce – stoper
Číslo dresu: 5
Stav: ženatý, manželka Vladislava, dcery Natálie (18) a Tereza (13)
Bydliště: Vigantice
Kariéra: Rožnov p. R. (1981-90), Vítkovice (1990-93), Hranice (1993), LeRK Brno (1994), FC Karviná (1994-95), Baník Ostrava (1995-99), Sparta Praha (1999-00), Baník Ostrava (2000-04), AJ Auxerre (2004-07), Baník Ostrava (2007-11), MFK OKD Karviná (2011-12).
Největší úspěchy: 2x mistr republiky (titul se Spartou 2000, titul s Baníkem 2004), 3. místo s ČR na ME v Portugalsku.
Reprezentace: 34 startů (2000-05), 2666 minut, 0 gólů