Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Svého času platil za jednoho z nejrychlejších krajních beků u nás. Kariéru Zdeňka Grygery však v posledních letech pořádně zasáhlo zranění kolene. Už rok a půl nekopl do míče.

Třiatřicetiletý rodák z Přílep na Kroměřížsku dnes v ústraní možná chystá svůj comeback na fotbalové trávníky.

A možná taky ne.

V prosinci se ještě ve službách anglického Fulhamu dal slyšet, že kvůli zdravotním obtížím svou kariéru načas přerušuje. „Řekl, že chce být v pořádku a nechce skončit na invalidním vozíku," uvedl před koncem loňského roku kouč Fulhamu Martin Jol, pod nímž bývalý reprezentant naposledy trénoval.

Grygera by měl i dnes svému týmu bezesporu co nabídnout.

Jeho peripetie odstartovaly o rok dříve, když si v listopadu 2011 v utkání s Tottenhamem natrhl přední zkřížený vaz v koleně. Atmosféru Premier League si ještě ani nestihl pořádně užít, zranění přišlo už po pěti zápasech.

„Jsem hodně pozitivní. Je to i věkem, už jsem jednu operaci měl, řeším všechno s nadhledem. Juventus, mistrovství světa, mistrovství Evropy už jsem si prožil, zbyl mi jediný cíl: vrátit se ještě na hřiště," říkal Grygera ještě loni v létě v Českém rozhlasu.

Na začátku milénia vyrostl v pravého beka evropské klasy. Svým tahem po lajně prohnal nejednu kapacitu na své straně hřiště. První fotbalové kroky začal dělat už v šesti letech a přes Zlín se dostal do bohatých Drnovic, v jejichž barvách v srpnu 1998 v české nejvyšší soutěži debutoval.

Nebylo nic divného, když se v létě roku 2000 o něj strhl velký boj mezi Spartou a Slavií. Grygera už byl jednou nohou u „sešívaných", ale na poslední chvíli ho ulovil konkurent z Letné. Tam si v rukou potěžkal dva mistrovské poháry, ale stihl se dostat i do rozepře se sparťanskými fans, kterým se nelíbil přístup hráčů k pohárovému utkání s Deniszlisporem.

Bloky zahraničních skautů se jeho jménem začaly plnit po mistrovství Evropy hráčů do 21 let v roce 2000 na Slovensku. Pod koučem Karlem Brücknerem dosáhla lvíčata na stříbro, ale Grygera si vzhledem ke svému věku mohl stejný turnaj střihnout o dva roky později znovu ve Švýcarsku.

Grygera první zápas proti Francii neodehrál, ale pak už měl plnou důvěru trenéra Miroslava Beránka a s ním už český tým na turnaji neprohrál. Šampionát vyvrcholil finálovým vítězstvím 4:3 na penalty nad Francií a česká jednadvacítka získala zatím poslední zlato ve své kategorii.

Grygera se v létě roku 2003 dočkal prvního velkého přestupu do světa. Za 112 milionů ho ze Sparty koupil Ajax, kde se potkal i s Tomášem Galáskem anebo švédským kouzelníkem Zlatanem Ibrahimovičem. První měsíce však více času než na hřišti trávil běháním po doktorech a rehabilitacích. Otřes mozku, poraněná šlacha v koleně a nakonec problémy s páteří. Když se však vrátil do kondice, byl platným členem sestavy a z Amsterdamu si nakonec odvezl jeden nizozemský titul.

Svůj dětský sen o angažmá v italské lize si splnil v roce 2007 přestupem do Juventusu Turín a po Čestmíru Vycpálkovi a Pavlu Nedvědovi se stal třetím Čechem v historii, který se kdy převlékl do pruhovaného dresu Staré dámy.

Pod Alpami sice nevybojoval žádnou trofej, ale kabinu sdílel s takovými veličinami jako Alessandro Del Piero, Gianluigi Buffon nebo David Trezeguet. Reprezentačním vrcholem bylo pro Grygeru mistrovství Evropy v Portugalsku 2004, přestože na něm neodehrál tolik jako o dva roky později na méně úspěšném mistrovství světa v Německu.

Památný obrat proti Nizozemsku z 0:2 na 3:2 prožíval Grygera jenom na střídačce, kam ho po prvních dvou gólech v české síti trenér Brückner stáhl. Celý zápas pak odehrál pouze v nešťastném semifinále proti Řecku. (ml, au)