Jiskra Hrušov prožívá zlé časy, zbyly jí jen branky

Osobnost Deníku

Jakub Bolf se vrátil do Třince. Co řekl o strýci Reném, legendě Baníku?

Pomoci Třinci vyhrát MSFL a posunout ho o stupínek výš přišel na startu jara krajní…

Přečíst článek >

Vyznávají tradiční ostravské modro-bílé barvy, ale na rozdíl od jiných klubů doopravdy vědí, co to je balancovat na hraně existence a zániku.

Příští rok v létě by měl fotbalový klub Jiskry Hrušov oslavit šedesátiny, což je ale jedna z mála věcí, která někoho těší. „Snad se toho jubilea dožijeme,“ říká upřímně předseda klubu Petr Kobliha.

Nemluví do větru, což je v Hrušově poznat hned při pohledu na chátrající areál. „Bývaly doby, kdy nás vykradli dvakrát do roka. Nyní to je klidně i dvakrát za týden. V celém areálu už není nic železného, všechno nám ukradli. Nemluvím o okapech, a oplechování na střeše. Zmizel nám tažný rám půltunového válce, zábradlí okolo hřiště, všechny kanály. Dokonce teďka naposledy i pucák před dveřmi. Doplácíme na to, že je Hrušov prakticky vybydlený,“ kroutí hlavou Kobliha.

Jeho klubový kolega z vedení Miroslav Michalík ho jen doplňuje. „Někdy máme strach, že přijdeme na hřiště a nebudou tam branky. Ty nám jediné zbyly,“ trpce konstatuje Michalík.

Areál, který patřil za totality k nejhezčím ve městě, pomalu dosluhuje. Jeho součástí jsou třeba i garáže, kde v zimě přespávali bezdomovci. „V zimě ale vyhořely a my přišli také o zázemí, kde jsme měli schované nářadí a věci na údržbu škvárového hřiště,“ poznamenal Michalík.

Ze zbořeniště se stala malá skládka, kterou Hrušovští berou jako svou velkou ostudu. „Když zakopne někdo balon, má strach tam v kopačkách jít. Ale my nejsme majitelé areálu, nic nám tady nepatří,“ vysvětluje Michalík a rychle se dostává k pravým důvodům současného stavu klubu. „Vše je o tom, že nás trápí majetkové poměry. Celý areál byl v rámci konkurzní podstaty po bývalých Hrušovských chemických závodech prodán v dražbě. Se soukromým vlastníkem máme nevyjasněný nájemní vztah. Provozování sportovní činnosti zřejmě není jeho podnikatelským záměrem,“ vysvětlil Michalík.

O celém problému ví nejvíce a potvrzuje, že hlavní chyba nastala v momentě dražby. „My měli firmu, která o areál stála a chtěla tady fotbal zachovat. Bohužel, nevyhrála,“ smutně konstatoval Michalík s tím, že areál byl nakonec vydražen za zhruba dva a půl miliOnu korun. I když to veřejně vyslovit nechtěl, z jeho slov bylo cítit, že o celkovou sumu v dražbě nakonec ani nešlo. Jiskra Hrušov je tak v nezáviděníhodné situaci. „Neznáme podnikatelský záměr vlastníka, žijeme tak v nejistotě z měsíce na měsíc,“ přiznává Michalík.

Dobře přitom ví, že pokud se situace nezmění a klub nedostane dlouhodobou, finančně přijatelnou, nájemní smlouvu, rekonstrukce areálu je nereálná. „Vždyť my ani nemůžeme zadat žádný projekt. A bez toho, že se hřiště zatravní a okolí stadionu zase zkulturní, se současný stav těžko změní.“

#nahled|https://g.denik.cz/57/1c/ftg20111227_ova_jiskrahrusov6_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/57/1c/ftg20111227_ova_jiskrahrusov6.jpg|Jiskra Hrušov. Ostravský fotbalový klub, který příští rok v létě oslaví už své šedesátiny, v posledních letech trápí devastace areálu a vlastnické vztahy. #

V Hrušově přemýšleli i o katastrofickém scénáři, což Michalík připouští. „V naší situaci to ani jinak nejde. Těch možností je více. Samozřejmě se můžeme sloučit, nebo jít hrát jinam. Ale to už asi nebude ono. My pořád věříme, že tady zůstaneme. Vždyť tady jsme už skoro šedesát let. Pořád není vyloučena ani možnost, že by pozemek město vykoupilo nebo ho s majitelem směnilo. V roce 2006 k tomu dokonce existovala korespondence, ale bohužel se to vyřešit nepodařilo. Naděje ale umírá poslední, třeba se vše ještě obrátí.“

Klub, který vznikl v roce 1952 na základě účasti v podnikové lize, kdy tým reprezentoval Hrušovské chemické závody, si prochází v posledních dvaceti letech doslova očistcem.

První krize přišla v roce 1995, kdy došlo k privatizaci Moravských chemických závodů. Tou druhou pak byly povodně o dva roky později. To byly v celém areálu dva metry vody. „Museli jsme pak vše svépomocí dělat znovu. Začínali jsme od nuly. Hodně nám tehdy pomohla dotace města Ostrava, za kterou jsme třeba vybetonovali podlahy, udělali nové rozvody elektřiny a zrekonstruovali sprchy a kotelnu. Nakonec se nám vše podařilo dovést do současného stavu.“

Hrušov momentálně disponuje rozpočtem okolo 140 tisíc korun, který je zpoloviny krytý díky dotacím statutárního města Ostrava i městského obvodu Slezská Ostrava. „Zbytek tvoří drobní sponzoři a peníze jsme dostali také od městského fotbalového svazu. Jsme rádi za každou korunu, kterou získáme,“ podotýká Michalík.

Klubovna je pěkná, kabiny taky, dresy pereme, žijeme

Fotbal je součástí jejich životů a nechtějí se ho za žádnou cenu vzdát. I proto fotbalový klub Jiskry Hrušov ještě nevymizel z mapy.

Co drží členy vedení u toho, aby bojovali za záchranu klubu? „Určitě nostalgie a děcka, co tu trénují,“ říká předseda Petr Kobliha.

Jeho kolega Miroslav Michalík ho doplňuje. „Zase tak špatně na tom nejsme. Klubovnu máme hezkou, šatny taky, dresy pereme, žijeme. A každý rok máme ples, který má velkou tradici a doufáme i vysokou úroveň. To je den, kdy jsme na klub právem hrdí. Lístky máme prodány vždycky hodně dlouho dopředu,“ říká s radostí v hlase Michalík.

Atmosféra na něm je prý vždycky dobrá. „Dáme si pivo, zavzpomínáme na dobu, kdy jsme hráli. Zařveme si náš pokřik a je nám všem dobře,“ pokračuje Michalík. I proto by ostatně byla škoda, kdyby klub zanikl. „Stát se to samozřejmě může, ale budeme bojovat až do konce,“ zdůraznil Michalík.

V současné době patří týmu trenéra Tomáše Haladeje v městském přeboru jedenáctá pozice. „Chceme se pohybovat uprostřed tabulky, cílem je každopádně záchrana. Trénujeme dvakrát týdně, ale občas se nesejdeme. I u nás je pro kluky nejdůležitější práce, takže se vše odvíjí od toho, jak mají volno,“ dodal trenér Tomáš Haladej.

TJ Jiskra MCHZ Ostrava-Hrušov