Kliknutím zvětšíte
Univerzál k pohledání, jehož kariéru zničily zdravotní problémy. Roman Týce býval chráněncem reprezentačního kouče Karla Brücknera, který na něj nedal dopustit pro jeho univerzálnost.
Dnes teprve šestatřicetiletý fotbalista, který v Německu ještě stále kope nižší soutěž za FC Deisenhofen, měl na vrcholu slávy své hlavní přednosti vždycky v defenzivě.
Gólů moc nedával, ale jeho mravenčí a neviditelná práce v obraně unikala větší části fotbalové veřejnosti, která Týceho Brücknerovi pravidelně předhazovala.
„Ten vámi zatracovaný Týce mi zahraje během utkání na čtyřech postech a všude to zvládne," vysvětloval kouč novinářům s oblibou, proč si cení přizpůsobivosti fotbalisty, který pod Brücknerem hrával v jednadvacítce a zažil i slavné tažení Eurem v roce 2004.
Uznávaný stratég měl fotbalového univerzála v oblibě a vzdal se ho až ve chvíli, kdy Týceho začala pronásledovat série těžkých zranění.
Rodák z Roudnice pro velký fotbal dorostl ve Spartě. Na Letnou přišel ve třinácti letech z Lovosic a už v osmnácti si odbyl premiéru v prvním mužstvu. Pražané s ním ale pravděpodobně velké plány neměli. Jinak by ho po roce nepustili do Liberce, kde pod menším tlakem mohl Týce naplno rozvinout své defenzivní přednosti. Pod Ještěděm fotbalově vyzrál.
V rámci Evropy ho zviditelnily zápasy v dresu reprezentační jednadvacítky i seniorského béčka.
Když v květnu 1998 právě na turnaji v Šanghaji porazil se zálohou národního týmu tehdy ještě přední bundesligový celek Mnichov 1860 1:0, projevil u německého klubu takový zájem, že se za pár týdnů stěhoval do Bavorska.
S méně slavným městským sokem Bayernu byl na dalších deset let spojen takřka pupeční šňůrou.
Zranění, ekonomické potíže, sestupy, pády, nic nezpřetrhalo pouto mezi Týcem a TSV 1860.
Dokud mu sloužilo zdraví, Brückner ho pravidelně zval do národního týmu. Hlavně pro jeho variabilnost. „Pokud bych tuto přednost neměl, asi bych se v reprezentaci ani neudržel. Hrával jsem levého i pravého beka a na třech postech v záloze. Nikdy jsem neměl stabilní místo, to byla moje hlavní výhoda," byl si vědom Týce.
V létě roku 2000 s českou jednadvacítkou a hráči jako Baroš, Jankulovski, Ujfaluši, Grygera absolvoval stříbrnou jízdu mistrovstvím Evropy v Bratislavě.
Životní sezonu prožil v letech 2003/2004. Dařilo se mu v klubu, na Euru v Portugalsku si pověsil na krk bronzovou medaili, přestože si zahrál jenom jedno utkání proti Německu. „Myslím, že to byla moje nejlepší sezona," řekl Týce, kterého si po šampionátu spoluhráči v německém klubu dokonce zvolili za svého kapitána.
Jenže to už se blížila jeho zdravotní kalvárie. Napřed si poranil vazy v kotníku, ale když se mužstvo v květnu 2005 hnalo za postupem, utrhl si kapitán už podruhé v kariéře křížový vaz v pravém koleni a půl roku pauzíroval. Zranění mu zhatilo i přestup do nejmenovaného bundesligového klubu.
Sotva se z něj Týce navíc vykřesal, přišla další rána osudu. Březen 2006, zápas v Padebornu a od lékařů slyšel stejnou diganózu, jen na levém koleni. Jeho sen o účasti na mistrovství světa „doma" v Německu se nadobro rozplynul.
Další dlouhá přestávka pohřbila vrcholovou kariéru pětadvacetinásobného reprezentanta.
Chvíli dokonce koketoval s tím, že fotbalu úplně nechá, ale nakonec se nechal přemluvit k přestupu do menšího mnichovského klubu SpVgg Unterhaching.
Ani ve třetí lize se mu zdravotní neduhy nevyhýbaly, a tak časem přesedlal na trenérskou dráhu u klubového dorostu.
Dnes si v rámci možností zajde zahrát regioánlní ligu za FC Deisenhofen. (ml, au)
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
