Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Někteří hráči měli v Brně po utkání slzy v očích. Třeba takový útočník hostů Francis Narh naprosto neskrývaně plakal. Ale asi největší důvod ke smutku mohl mít Martin Foltyn, který se v závěru utkání nachomýtl k souboji, z něhož se nakonec vyklubal pokutový kop, který fotbalisty Baníku stál první sezonní bod.

„Je to obrovské zklamání, protože jsme vlastně až do úplného závěru drželi nerozhodný výsledek. Jenže pak došlo k mému souboji s jedním z jejich hráčů uvnitř šestnáctky, při kterém k nějakému kontaktu došlo, rozhodčí pískl penaltu a my i o ten bod přišli," prohlásil při odchodu do kabiny smutným hlasem, ale bez jakéhokoliv náznaku odmítnutí dvaadvacetiletý ostravský univerzál.

Co vás chvíli po zápase, možná ještě i v jeho závěru napadlo?

Že je to fakt škoda. Ten hráč mi po kontaktu přepadl přes nohu… Nevím, jestli se to dalo pískat jako penalta. Ale i na druhé straně se dala penalta písknout, když jsme byli sami před jejich brankou. Jenže se bohužel pískla na naší straně.

To byl při Šichorově střele a následném pádu první okamžik, při kterém jste nějak více protestovali proti verdiktu rozhodčího. A přitom už v prvním poločase, před vyrovnávací brankou, to vypadalo na faul na Martina Kouřila, po kterém váš stoper zůstal ležet na trávníku…

To je pravda, to ale bylo na půlce a potom nás Brno přečíslilo. Nevím, jestli u té lajny, od které pak přišel centr, došlo k podcenění situace. Ale každopádně k tomu centru před branku vůbec nemělo dojít. Tam se to musí prorvat. I tohle byla velká škoda, navíc na konci prvního poločasu.

Je to pro vás o to smutnější, že nakonec rozdílový gól padl zrovna z pokutového kopu?

To ano. A navíc gól z něj padl tak pozdě a my už neměli tolik času s výsledkem něco udělat. Možná kdyby, nedej bože, ta penalta a branka přišly o něco dřív, mohli jsme s tím furt něco udělat. Jenže dali gól dvě minuty před koncem a to se pak těžko vyrovnává.

Vy sám jste v Králově Poli odehrál zápas na dvou postech. Nejdřív jste se pohyboval ve středové linii a po pauze, při střídání Tomáše Vengřinka, jste se posunul na jeho místo na levý okraj obrany…

Tohle ale nebyl žádný zásadní problém. Už v přípravě jsem to tam zkoušel a vlastně i v generálce jsem na tenhle post nastoupil do druhého poločasu. Zažité to svým způsobem mám, ale je pravda, že můj post to není.

A jak dlouho vám trvalo, než jste si zvykl hrát na okraji obranné čtveřice?

Srovnal jsem se s tím, myslím, rychle. Mně to nevadí, hrát na kraji obrany.

V letošním roce jste v Brně odehráli dva rozdílné zápasy. Teď jste se pokoušeli o aktivní fotbal a při troše štěstí jste mohli klidně i vyhrát, kdežto na jaře jste sice uhráli bezbrankovou remízu, ale ne po zrovna oslnivém výkonu. Jak tohle srovnání vychází vám?

Důležité jsou body. Někdy tým hraje líp, a nemá nic, jindy se zase třeba tolik nedaří, a uhraje se třeba remíza. Dneska jsme zkrátka minimálně bod ztratili. V dalším kole máme Spartu, tam to bude těžké, ale musíme se s tím nějak vypořádat a přes týden si to urovnat v hlavách.

A v čem je podle vás největší změna oproti nedávné generálce proti Karviné?

Největší asi v tom, že jsme, myslím, makali jeden za druhého. Jak ale říkám, škoda té penalty. Minimálně bod jsme si totiž z Brna měli podle mě odvézt.

Dostali jste v týdnu před začátkem ligy, třeba v kabině od trenéra, lidově řečeno nějaký kartáč?

To víte, že byl. A navíc jsme si v týdnu byli i my sami hráči dohromady promluvit. Shodli jsme se, že to tak, jak jsme hráli proti Karviné, prostě nejde. A navíc abychom generálce 3:0 prohráli. Řekli jsme si, že musíme v lize pořádně zamakat a makat jeden za druhého. A teď půjde taky o to, abychom hodili Brno co nejdříve za hlavu.