VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ROZLUČKA s Bazaly aneb Stadion na Slezské a jeho příběhy

Fotbalový klub Baník Ostrava odehraje v sobotu na svém stařičkém stadionu po dlouhých šestapadesáti letech poslední ligový zápas.

30.5.2015 32
SDÍLEJ:

Historie. Bazaly v době největší slávy Baníku. Ilustrační fotoFoto: archiv Deníku

BAZALY: DERNIÉRA

Bazaly na archivním snímku.

Stadion byl oficiálně otevřen 19. dubna 1959 ligovým zápasem s Ústím nad Labem. S týmem, který tehdy bojoval o záchranu, prohráli domácí 2:3 a ostravští fanoušci byli přesvědčeni, že výsledek ovlivnil rozhodčí. Toho se pořadatelům podařilo dostat z útrob stadionu ve zdraví jen s největšími obtížemi a rozzuřený dav pak cloumal autem, v němž sudího policisté odváželi.

Baník odehrál na Bazalech 818 ligových utkání, šestatřicet zápasů v evropských pohárech, a vstřelil dohromady 1506 gólů. Na Bazalech se z věhlasných evropských velkoklubů představili třeba Bayern Mnichov (1976/1977, 1980/1981), Neapol (1974/1975) nebo Valencie (1974/1975).

> Bazaly se nachází ve Slezské Ostravě v těsném sousedství Nové radnice a má v současnosti kapacitu 10 039 míst.

> Bazaly patří mezi několik fotbalových stadionů v ČR, které mají kapacitu nad 10 000 diváků. Fotbalová asociace České republiky nařídila v loňském roce mimo jiné kvůli výtržnostem při zápase s pražskou Spartou snížení kapacity Bazalů z původních 17 372 míst na 8800 míst. Mezi požadavky bylo i úplné zavření pěti sektorů na nekryté části tribun, které kotle domácích i hostujících příznivců oddělují od středového bloku hlediště. Fanoušci ostravského klubu sepsali proti tomuto rozhodnutí petici, kterou podepsalo téměř 7000 lidí. Kapacita byla poté snížena na 10.039 diváků.

Baník na Bazalech vybojoval čtyřikrát mistrovský titul (1976, 1980, 1981, 2004). Na stadionu také odehrála několik zápasů česká fotbalová reprezentace.

Na přelomu 70. a 80. let nebyly výjimkou ani třicetitisícové návštěvy, pak byla kapacita snížena. Stadion prodělal několik rekonstrukcí, ta poslední se uskutečnila v roce 2003 a stála 30 milionů korun.

Bazaly na archivním snímku Zdeňka Bernadta.
*Bazaly na černobílých snímcích - archiv Zdeňka Bernadta. 

Bazaly jsou majetkem města od roku 2013 a o jeho nákupu rozhodovalo bývalé vedení v čele s tehdejším primátorem Petrem Kajnarem (zvolen za ČSSD). Tehdy město celý areál odkoupilo za zhruba 115 milionů korun a klub tím zachránilo před bankrotem. Nákup Bazalů měl řadu kritiků a na zastupitelstvu se ho podařilo prosadit až při opakovaném hlasování.

Prozatím poslední ligový zápas na Bazalech sehraje Baník dnes proti Dukle Praha. Pak by se měl přestěhovat na rekonstruovaný Městský stadion do Vítkovic, který má kapacitu 15 000 diváků.

Stadion na Bazalech by měl podle ostravského primátora Tomáše Macury i nadále sloužit sportu. Město chce nechat na místě udělat geologický posudek, aby vědělo, v jakém je areál stavu, a mělo tak představu, k čemu by ho případně bylo možné využít.

> Největším fotbalovým stadionem v Česku byl v minulosti brněnský stadion za Lužánkami, který byl postaven v letech 1949-1953. Největším se stal v 60. až 70. letech, kdy byla postavena nová tribuna a kapacita se tak navýšila na 50 000 diváků. Poslední zápas se zde hrál v roce 2001. Největší kapacitu má v současnosti nový stadion Slavie v pražském Edenu, který byl otevřen v roce 2008 a pojme 21 000 diváků.

Přečtěte si také: Velká fotbalová show uzavře ligu na Bazalech

Proč máme rádi Bazaly?

Ostravští sportovní fanoušci se dnes rozloučí se stadionem, ke kterému se pojí statisíce lidských příběhů a zážitků. Tady jsou některé z nich:

JÁ A BAZALY ALOISE HADAMCZIKA: Bazaly se nesmí zbourat

V Ostravě asi není jiné místo, ke kterému bych měl takový vztah. Poprvé jsem byl na Bazalech jako dítě, když tým trénoval ještě Tomáš Pospíchal.

Potom, když tým začal vést můj brácha (nejlepší trenér baníkovské historie Evžen Hadamczik), nechyběl jsem na žádném zápase.

Ty nezapomenutelné pohárové bitvy s Magdeburkem, Bayernem Mnichov, Fortunou Düsseldorf a dalšími kluby byly pro celý region velkým fotbalovým svátkem a já na ně s nostalgií vzpomínám dodnes.

Atmosféra na vyprodaných Bazalech měla a má obrovské kouzlo, každý, kdo ji zažil, tak ví, o čem mluvím. Když jsou Bazaly plné a začne se fandit, každému fanouškovi musí naskakovat husí kůže.

Bazaly se v té slavné éře proměnily v nedobytnou tvrz a byla doopravdy radost se dívat na hráče, jako byli Radimec, Vojáček, Antalík, Rygel, Lička, Šrámek nebo Michalík. Nerad bych tady na někoho zapomenul, protože Baník měl tehdy fakt skvělý celek. Co hráč, to hvězda.

Třeba stoperská dvojice Radimec Vojáček byla nejlepší, jeden tvrdý jako skála, druhý výborným pohybem obcházel protihráče. S Baníkem jsem tehdy jezdil občas i ven, byl jsem s ním třeba v Německu na zápase s Fortunou Düsseldorf.

I s odstupem několika let lituji toho, že jsem klub v roce 2003 prodal Tomáši Peterovi. Dostal Baník v plné ekonomické a sportovní síle a udělal z něj umírající trosku.

Nelíbí se mi ani současné počínání náměstka primátora pana Palyzy, který před mým příchodem do Baníku v klubu pracoval a udělal tam sekyru 43 milionů korun. Když ho nyní vidím, jak se fotí s hráči, dělá se mi špatně.

Na sobotní rozlučku nepůjdu, těžce bych nesl vidět na vlastní oči, jak se Bazaly pohřbívají.

Pokud to doopravdy dopadne tak, že se Bazaly zbourají a vyrostou tam byty, stydím se za lidi, kteří pro to budou hlasovat. Když se ve městě bojuje za zachování a rozvoj Dolní oblasti Vítkovice, nechápu důvod, proč by měly padnout Bazaly.

Měla by tam být vybudována síň slávy, ať mladí fotbalisté vidí, jací skvělí hráči klubem prošli. Může tam být tréninkové centrum, hrát juniorka a další celky Baníku.

Primátor města pan Macura by si měl uvědomit, že nebýt pana Babiše, tak o něm nikdo neví. Měl by začít jednat tak, ať i za ním jsou výsledky, a ne jen pomníky.

*Autor je hokejový trenér a bývalý majitel Baníku

JÁ A BAZALY TOMÁŠE ŠIŘINY: O tátovi a o Bayernu

Když mě v deseti letech vzal tatínek na Bazaly, byl to moment, který mě ovlivnil na celý život. Nebyl jsem tam poprvé, bral mě tam často už předtím, ale na podzim 1976 tam hrál nejslavnější klub té doby Bayern Mnichov. Už pár měsíců před tím hrála na Slezské olympijská reprezentace Brazílie, bylo tam možná o pár stovek víc fanoušků, ale Bayern? Pro mě víc než Barcelona.

Pět mistrů světa, v obraně „císař" Franz Beckenbauer, jeden z nejlepších hráčů všech dob. Legendární střelec Gerd Muller dal gól. Za Baník na 2:1 rozhodoval Verner Lička. Změnil se mi svět a fotbal se stal pro mě fanatickou záležitostí. O patnáct let dříve zasáhl do života naší rodiny Baník a Bazaly mnohem víc, přímo na stadionu dostal při ligovém zápase po neproměněné penaltě historicky nejlepšího střelce ze Slezské mrtvičku můj dědeček, skalní fanoušek.

Můj pověrčivý otec od té chvíle neviděl jedinou penaltu, kterou Baník kopal. Vždycky před ní vstal a šel se dívat z tribuny směrem na Kamenec a způsob, jakým gól padl nebo ne, jsme mu museli vyprávět. I tyto minipříběhy Bazaly psaly. Ten stadion na kopci je pro mě symbolem sebevědomí Ostravy. Tam se před námi třepala Sparta, bratislavský Slovan, ale také mistři mnoha evropských zemí. Baník vždycky nevyhrával, ale soupeřům se tam nikdy nechtělo.

Staré dobré Bazaly jsou dost možná na konci svého života jako sportovního zařízení. Svět se nezboří. Staromilci křičeli, když šel Baník ze Staré střelnice na Bazaly. Nic se nestalo, Baník zůstal Baníkem a na Bazalech slavil čtyři tituly. Proto jen sentimentálně vzpomínám na Bayern a na tátu a neprotestuji proti tomu, že jde Baník hrát jinam. Moje myšlenky jsou v souvislosti s Baníkem černé z jiných důvodů.

*Autor je ředitelem ostravského studia České televize

JÁ A BAZALY ALEŠE UHRA: Sbohem Slezsko a SK Slezská

Město Ostrava dnes večer definitivně přijde o jeden ze svých symbolů, na který se šestapadesát let chodilo na fotbal. A to nejen na ten baníkovský.

Své nejslavnější pohárové zápasy totiž ve slezské části města odehrály také konkurenční Vítkovice, které zde třeba vyřadily po penaltovém rozstřelu portugalský Guimaraes. Postupovou trefu Kovačíka si vybavuji stejně jako památné branky dalších velkých ostravských kanonýrů v čele s Ličkou, Daňkem, Poštulkou, Barošem, Svěrkošem nebo Heinzem.

Marně přemýšlím, na který zápas na Bazalech mám nejkrásnější vzpomínky. Ale určitě to byl některý z poslední mistrovské sezony, kdy celá Ostrava skákala radostí a zpívala můj oblíbený chorál „Takovému každý tleská, co má jméno SK Slezská".

Snad zazní i dnes při loučení Baníku se slezskou částí Ostravy, kde klub vznikl a hrál takřka nepřetržitě 92 let. Je zřejmé, že Baník a jeho fanoušky čeká dnes hodně smutný a dojemný večer. Snad jen klubový znak mají skalní příznivci raději než Bazaly. Dnešek by ale neměl být pesimistický, život jde dále. Baník je přece věčný.

*Autor je sportovním redaktorem Deníku

JÁ A BAZALY MARIE RODOVSKÉ: Zážitky z Baníku místo pohádky

O fotbalovém Baníku jsem poprvé slyšela už jako malá holka. Tatínek mu v mládí fandil ještě na Staré střelnici a později pro modro-bílý klub získal i srdce maminky, kterou si přivezl z Prahy. Na Bazaly spolu chodili často a večer doma pak místo pohádky na dobrou noc vyprávěli hlavně o parádních akcích jejího oblíbence Rosti Vojáčka.

Když jsem byla větší, vzali mě s sebou. K veselým historkám u nás stále patří ta, jak v Ostravě selhala hromadná doprava a na důležitý zápas s Duklou Praha přijeli rodiče na poslední chvíli. Před vchodem na stadion se tísnil dav, který postarší pořadatelé nestíhali odbavit, a rozhodčí na hřišti už pískal začátek. S výkřikem „Jdem na to!" se s lístkem v kapse vrhla na plot B-tribuny jako první maminka, po ní ho zdolal tatínek a pak další fanoušci.

Nikdy nezapomenu ani na to, jak mi běhal mráz po zádech, když jsem v liduprázdném centru města slyšela chorál Baníčku, my jsme s tebou, který na Bazalech zpívalo šestnáct tisíc lidí. Vím, že mi bude smutno, až pojedu na ten velký kopec už bez Baníku a uvidím, jak fotbalový stadion, se kterým mě pojí i stejný rok narození, chátrá. S ním zmizí kus slavné historie Ostravy.

*Autorka je sportovní redaktorkou Deníku

JÁ A BAZALY MARTINA MACEČKA: První zápas a hned postup

Celé dětství jsem snil o tom, že si na plných Bazalech v dresu Baníku jednou zahraju. Nakonec se mi to částečně i vyplnilo, jen jsem si tehdy, tuším na podzim roku 1984, zahrál na plnícím se stadionu coby krajní záložník žákovského vítkovického A-týmu proti vrstevníkům z Baníku v předzápase ligového střetnutí slezskoostravského týmu proti Spartě.

Jak to skončilo? To už asi neřeknu přesně, snad jsme 1:3 prohráli, ale zážitek to byl ohromný.

Úplně poprvé jsem ale na Bazalech byl na jaře roku 1979 při slavném postupu do semifinále Poháru vítězů pohárů a překrásném Ryglově gólu do sítě Magdeburgu. Tenkrát to ale úplně slavně se mnou nedopadlo. Po konci zápasu se diváci dostali až na trávník a já jsem, malý brýlatý klouček, chtěl pochopitelně za nimi. Jenže tenkrát prý zasáhla pevná dlaň mého otce zadní část těsně pod zády a šlo se k autu zaparkovanému nad stadionem…

*Autor je sportovním redaktorem Deníku

JÁ A BAZALY BŘETISLAVA LAPISZE: Nejlepší u nás, Baníček …

Kolem stadionu, kde dnes Baník sehraje poslední ligový zápas, jezdím každodenně a už skoro dvě desetiletí, když se vracím z práce domů. Pokud právě sedím v trolejbusu, v zatáčce u stadionu natahuji krk a snažím se z okna nahlédnout až přes modrý plechový plot. To abych zjistil, jestli třeba baníkovci netrénují nebo někdo z údržby neseká trávník. Bazaly jsou zkrátka místo, které mě přitahuje.

Od dob mistrovské sezony 2003/2004 také zachovávám tradici, kterou se snažím na Bazaly přivolat zpátky „zlaté roky baníkovského klubu". Při každém návratu z dovolené (i té zimní) stahuji pokaždé pravé přední okno našeho auta a z plných plic si zahulákám „Nejlepší u nás, Baníček nejlepší u nás". Tradice se mají dodržovat, proto hodlám v tom svém skandování pokračovat. To kouzelné místo, kde Bazaly stojí, si to zaslouží. A nic na tom nemění to, že se dalšího slavného zápasu už asi nikdy nedočkají. „Nejlepší u nás."

*Autor je redaktorem Deníku

Infografika k zápasu

*(pro zvětšení na ni klikněte)

Přečtěte si také: Smutné loučení s Bazaly se blíží. Fanoušky zvou hvězdy Baníku i Jarek Nohavica

Odejde Baník z Bazalů nadobro? Šéfovi se nelíbí cena ani nová koncepce města




Autor: Redakce

30.5.2015 VSTUP DO DISKUSE 32
SDÍLEJ:
Nová železniční zastávka Havířov Střed těsně před dokončením.
7

Nová železniční zastávka je jen začátek změn

Pohřešovaná Helena Kanalošová z Frýdku-Místku.

Policisté hledají dívku z dětského centra

Debutant Bartošák: Čekal jsem dlouho, škoda prohry

/FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ Tak se dočkal! Hokejový gólman Patrik Bartošák si ve středečním přípravném utkání se Slováky v Třinci odbyl premiéru v seniorské reprezentaci.

Navrhněte Seniora roku

Máte ve své blízkosti aktivního seniora, který by si zasloužil ocenění? Statutární město Ostrava vyhlásilo XI. ročník ankety Senior roku 2017.

VIDEO: Netradiční VIP louka v centru Ostravy budí pozornost

/FOTOGALERIE/ Květinový experiment v ostravských Komenského sadech budí zaslouženou pozornost nejen obyvatel města, ale také jeho návštěvníků. Kolem VIP louky budou i koně chodit „po špičkách“.

Na Olešné se rýsuje nový adventure golf

Adventure golf má být nově vystavenou atrakcí vedle místeckého aquaparku, který sídlí v lokalitě přehrady Olešná.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení