Kliknutím zvětšíte
„Prožívám malou pohádku,“ říká odchovanec Baníku Ostrava, který nedávno ve Frýdku-Místku podepsal profesionální smlouvu, přitom ještě loni na jaře brázdil v dresu Čeladné hřiště I.A třídy. „Pár věcí jsem si musel od té doby v hlavě přenastavit. Třeba že než něco vypustím, držím jazyk za zuby, napočítám do deseti a pak mluvím. Změnil jsem se a pomáhá mi to,“ vysvětluje Špavelko.
Otevřeně ale přiznává, že ne vždy měl všechno takto srovnané. „Dřív byla chyba i na mé straně. Postavil jsem si hlavu a byl arogantní k lidem, ke kterým se to nehodí,“ připomene útěk z Baníku na startu sezony 2015/2016. „Nikomu jsem nic neřekl, sbalil si tašku a šel do druhé ligy na Slovensko,“ pousměje se.
V Košicích mu však bylo spíše do pláče. Poranil si oba stehenní svaly a nehrál. Ale přišla pomocná ruka. První. Ozvala se Čeladná, kouč Leon Dostalík dal mladíkovi možnost odrazit se. A nakonec spolu slavili postup do krajského přeboru. „Touto cestou Čeladné děkuju. Mohl jsem se otrkat v mužském fotbale a zase se nastartovat,“ uvědomuje si.
Poté šlo už vše rychle. Ozval se Filip Smékal, tehdy trenér nováčka MSFL Petřkovic, který znal Špavelka z Baníku, a obránce šel okamžitě po zařazení do týmu do poháru proti Opavě. V těžké prověrce obstál. Dobré výkony mu v zimě vynesly zkoušku v Polsku. Neklaplo to. „To bylo přes doporučení, jinak si vás nevšimnou. Lepší je si to ale vykopat, vědět, že vás viděl a chce trenér. To je ta čistá a správná cesta,“ popisuje Špavelko.
Dočkal se o půl roku později. Laso přišlo z Frýdku-Místku a po měsíčním boji měl kontrakt na stole. „Není časté, aby se někdo z I.A třídy vytáhl do druhé ligy, ale záleží na jednotlivci. Někdo vyletí v šestnácti, hraje hned ligu – a někdo si tu cestu musí schod po schodu vyšlapat. To je můj případ,“ poznamená.
I po dvou letech si za svými kroky stojí. „Zůstat v Baníku, byl bych dál fotbalově, ale ne lidsky. Byl by ze mě stále pan arogantní,“ myslí si. „Když si po tréninku sám perete a po zápase dostanete kofolu s párkem, mnohé vám dojde. Navíc já na ,kdyby‘ nehraju, prostě se stalo,“ pokrčí rameny Špavelko. „Říká se, že v životě nemáte ničeho litovat. A já nelituju. Asi to tak mělo být,“ zamýšlí se mladík, který podzim ještě stráví na hostování pod Landekem. „Dnes mohu říct, že v hlavě jsem vše ustál, nic nezabalil jako jiní a došel pro to, kvůli čemu fotbal hraju. Makat ale musím dál, tímto nic nekončí,“ ví.
Důkazem, že vyspěl, je možná i fakt, že nespoléhá jen na fotbal. Profesí je kondičním trenérem a práci se chce věnovat dál. „Baví mě, volný čas k ní využiju,“ má jasno defenzivní univerzál.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
