Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Je to možná malá náplast, ale asi bych byl radši, kdybych třeba ten gól nedal a my s Třincem bodovali," řekl v rozhovoru po třetí vítkovické venkovní porážce v sezoně.

Čím to, že jste na rozdíl od předchozích zápasů na hřištích soupeřů tentokrát nezachytili úvod?

Spíš bych řekl, že jsme začátek zápasu úplně prospali. Řekli jsme si, že hrajeme proti soupeři, který musí, takže na něj půjdeme trochu zezadu. Jenže všechno bylo úplně naopak. Nezodpovědně jsme bránili, přišel jeden roh a pak centr, a najednou to bylo z našeho pohledu 0:2. A to byl nejhorší možný scénář, který jsme si dovedli představit.

Co jste si po těch pár minutách na hřišti říkali?

Nic moc, ale jednoduché to nebylo. Prakticky všechno, co jsme si před zápasem řekli, se nám po chvíli úplně rozpadlo. Psychická výhoda, která mohla být na naší straně, byla pryč a najednou byl Třinec na koni. A chvíli to vypadalo, že se úplně rozsypeme, naštěstí jsme už dál neinkasovali, a dokonce jsme se před poločasem díky gólu vrátili do hry. Ve druhé půli jsme byli lepší, ale náš tlak byl jen platonický, skoro žádnou pořádnou šanci jsme si nevytvořili.

Kontaktní gól jste vstřelil vy sám. Je mi jasné, že pachuť porážky nezmírnil, přesto… Není pro vás aspoň malou náplastí?

To možná ano, ovšem určitě by bylo lepší, kdybychom v Třinci bodovali. A klidně i 0:0 a já ten gól nedal. Ale na druhé straně je pravda, že pro mě samotného je takové malé povzbuzení do dalších zápasů.

Je opravdu tak velký rozdíl mezi Vítkovicemi v domácím prostředí a venku?

To bych neřekl. Když se podívám zpětně na ty venkovní zápasy, tak v Budějovicích, na Žižkově a nakonec i teď jsme po bodech sahali. Zatím to, vyjma zápas v Třinci, ale bylo i tak, že jsme venku hned v prvních minutách měli velké šance, ale ty jsme neproměnili. Naopak soupeř nám dal gól, dostal se na koně a my jsme už ztrátu dohnat nedokázali.

Zatím máte po pěti kolech šest bodů, dá se mluvit o bodové spokojenosti?

Rozhodně ne. Já osobně jsem zklamaný. Po tom průběhu, jak jsme odehráli ty venkovní zápasy, určitě jsme těch bodů měli mít víc. Musíme si uvědomit, že s přibývajícími koly máme těžší los, čekají nás zápasy se Sigmou, s Baníkem, Opava, Ústí… Bodů jsme zkrátka měli mít více, hra venku, snad s výjimkou úvodních minut v Třinci, byla dobrá. Takže já sám bych v tuhle chvíli řekl, že jsme měli mít minimálně osm bodů, a ne „jen" šest. Ano, před sezonou bychom to možná brali, ovšem teď jsem z toho já sám zklamaný.

A které ztracené body nejvíc bolí?

Určitě ze Žižkova, tam jsme herně nejvíc dominovali. Hlavně od začátku druhého poločasu až do 80. minuty. Kdo tam byl, ví, že v Praze jsme měli dlouho zápas pod kontrolou. A stejně jako teď v Třinci jsme si minimálně bod měli i ze Žižkova odvézt.

Máte za sebou prvních pět kol v novém prostředí. Už jste se ve Vítkovicích po příchodu z Karviné stačil zadaptovat?

Myslím si, že ano. A jsem moc rád, že tady můžu být, protože jsem toho za poslední rok moc neodehrál. Takže jsem rád, že jsem tady, že hraju a že momentálně máme aspoň těch šest bodů. I když, znovu opakuju, že bych si dokázal jasně představit, že těch bodů bude víc.

A byl jste zklamaný, že odcházíte z Karviné?

To ne. Scénář byl daný, nešlo o to, že bych se ze dne na den dozvěděl, že tam končím. Když rok nehrajete a končí vám smlouva, nemůžete čekat, že by s vámi klub dál nějak počítal. A i kdyby se mnou počítal, já sám bych tam už dál nechtěl nadále zůstat.

Nakonec jste tedy, vlastně jako znalec místních poměrů, zůstal v regionu. Nelákalo vás, že byste to mohl zkusit úplně někde jinde?

Tak vždycky se něco šušká, ale nic konkrétního nebylo. A Vítkovice byly první volba, navíc jsem s nimi byl v kontaktu snad už někdy od dubna, kdy to vypadalo, že by mohly zamířit do druhé ligy. A od té doby jsem vlastně ani jinou variantu už hledat nechtěl. Mám to blízko od domova, takže to pro mě byla varianta číslo jedna.