Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ty letošní měl obohacené o narození syna Maxima. „Letos to bylo už kvůli této události hektičtější, ale také radostnější," vyznal gólman ukrajinského Dněpropetrovsku své rozpoložení v prosincových dnech.

Přírůstek do rodiny i Vánoce se náležitě oslavili. „Maxim se narodil 19. prosince, takže jsme slavili už o pár dní dříve. Pak jsme Vánoce ještě slavili s holkama (dcery z prvního manželství pozn. aut.) a Štědrý den už klasicky s rodinou, tedy s přítelkyní Sandrou a její dcerkou Samanthou. Takže máme za sebou takový vánoční hattrick," směje se Laštůvka.

Doma jste měl vlastně jen samé holky, takže přišla konečně změna?
Změna no… Na dětech člověk nejvíc vidí, jak stárne (úsměv). První dcera Angelina už má třináct, Kristýnka pět… Bylo to příjemné, je s tím sice hodně starostí, ale přítelkyně i malý to dobře zvládají. I všechny tři holky se na bratříčka hrozně těšily. Jsme moc rádi, že už jsme svátky slavili ve čtyřech, užili jsme si to.

V prosinci jste také prodloužil smlouvu s ukrajinským Dněpropetrovskem. Takže další důvod k oslavě?
Kontrakt jsem prodloužil o rok a půl. Nabídka mě potěšila, protože jsem v Dněpru spokojený. Máme tam perfektní partu i špičkové zázemí.

Ale nechytáte…
To je vlastně jediný problém. Tohle mě mrzí, štve. Za poslední rok a půl jsem odchytal šest zápasů. To je strašně málo.

Zaječí úmysly jste neměl?
Přiznám, že za takové situace se člověku v hlavě honí všechno možné. Loni jsem přestal chytat, šanci dostával ukrajinský brankář Bojko, ale na konci sezony to vypadalo, že bych posledních pět zápasů mohl jít do branky. Nakonec na tom ale trenér nic nezměnil. Vedení klubu a pak i nový trenér Markevič však o mě hodně stáli, tak jsem zůstal.

Měl jste i nabídky z domácí soutěže?
Můžu to už říct, ozval se mi pan Pelta z Jablonce, kam zamířil v létě můj dlouholetý spoluhráč z Šachtaru Tomáš Hübschman. Bylo by to asi zajímavé, kdybychom spolu skončili v jednom klubu. Té nabídky si vážím. Potěšilo mě, že si na mě vzpomněli a jsem vděčný za to, že mi pan Pelta nabízel smlouvu na tři roky. Dokud to ale půjde, preferuji setrvání v zahraničí.

Takže návrat do české ligy ve vašem případě nehrozí?
Nikdy neříkej nikdy. Je možné, že se někdy domů vrátím, ale spíše je pravděpodobné, že kariéru už dochytám venku.

Co když už budete sedět jen na lavičce…
To je bohužel nevděčná role druhého gólmana. Chytat může vždy jenom jeden. Na místa nás, třicátníků, se derou další a další mladší gólmani. Konkurence je obrovská.

Takže se dokážete plně vžít do situace Petra Čecha, který v Chelsea zažívá něco podobného?
Určitě. I on byl dlouho zvyklý být jednička, strávil v klubu hodně let. Když o pozici jedničky přijdete, tak zažijete úplně něco nového. A musím říct, že to je úplně odlišná role, než na jakou jste zvyklý. Rychle ale pochopíte, že vám nezbývá než tvrdě makat, čekat na šanci a pak ji využít. Tak to prostě u nás gólmanů chodí.

Jak dlouho jste už vlastně na Ukrajině?
S těmi mezistanicemi v Anglii a Německu je to už dohromady osm let. Letí to.

Probíhající sezona je kvůli válečnému konfliktu s Ruskem, potažmo s proruskými separatisty, asi dost zvláštní …
Teď už se situace trochu uklidnila, ale předtím to bylo opravdu šílené. Je to krajně nepříjemné nejen pro Ukrajinu, ale i pro celou Evropu.

Svět obletěly obrázky rozbombardovaného stadionu v Doněcku, kde jste také působil…
Hrůza. Od nás je Doněck vzdálený asi tři sta kilometrů, tam to opravdu nebylo vůbec dobré. Kluci mají nyní bázu v Kyjevě, zápasy hrají ve Lvově. Vůbec netuším, jak se k tomu postavili Brazilci, kterých je v Šachtaru hned několik. Je to pro celý klub asi zvláštní. Nikdo pořádně neví, kdy se budou moct vrátit domů, jestli za rok, za dva, jestli vůbec… Ale i my jsme museli zápasy Evropské ligy odehrát v Kyjevě. Taky to nebylo nic moc. Kyjevský stadion má kapacitu 80 tisíc diváků a na náš zápas přišlo pět tisíc lidí. Byla to pro nás velká nevýhoda. Máme doma skvělé fandy, kteří vždycky zaplní stadion, Evropskou ligu jsme ale hráli prakticky před prázdným hledištěm.

Ukrajinské problémy ale jako by tamní týmy stmelily, váš Dněpropetrovsk prošel dál, Doněck také…
Nakonec jsme to v posledním kole zvládli a postoupili ze skupiny, i když to už moc nevypadalo. Je pravda, že klubům se v Evropě daří, Kyjev i Doněck prošly taky do jarních bojů, akorát Charkov vypadl, ale tam měli finanční problémy.

Nicméně ukrajinská liga si stále udržuje vysoký standard, je to tak?
Kvalita je tam pořád, navíc se to neustále vyrovnává. Nikdo už soupeře nepřejede 5:0, pomalu se zvedá i ukrajinský nároďák. Ale v té situaci, do jaké se Ukrajina dostala, to není lehké.

Co Dněpropetrovsk? Má také nejvyšší ambice?
Myslím, že se můžeme na domácí scéně rovnat Dynamu Kyjev nebo Šachtaru. Už minulý rok jsme měli vysoké ambice, ale nakonec jsme skončili druzí. Nyní je to zvláštní kvůli tomu konfliktu. Nikdo nemyslí jen na fotbal a liga není taková, jaká by měla být. Dynamo má v čele náskok pěti bodů před druhým Šachtarem, my jsme až třetí, takže se budeme asi soustředit spíše na Evropskou ligu.

Udržujete si nadále přehled o vašich bývalých klubech?
Samozřejmě, sledoval jsem Karvinou i Baník. V Karviné teda hlavně dorostence, kteří na podzim váleli v první lize. Myslím, že jejich aktuální třetí místo je skvělé.

Vybavil jste si časy, kdy jste v Karviné také hráli ligu dorostu?
Tenkrát to byla velká sláva. Poprvé v historii měla Karviná celostátní dorosteneckou ligu. Chodívalo na nás hodně lidí, hrálo se ještě na Armádě (stadion ČSA). Taky se tam vytvořila super parta. S trenérem Urbanem i pár klukama (Gawlowski, Ferenc a Špička) jsem kolem Vánoc mluvil, vzpomínali jsme na to. I na tehdejší protihráče, kteří ještě hrají ligové soutěže. Nastupovali jsme třeba proti Lafatovi, Junovi. I když my jsme se tedy spíš zachraňovali. Nehráli jsme špici jako současní kluci.

Ti dokonce dlouhou dobu vedli tabulku. Co myslíte, že stojí za jejich úspěchem?
V Karviné je dobrá mládežnická základna. Klub těží z toho, že investoval nemalé finanční prostředky do tréninkových hřišť. Mládež prostě dělají nejen srdcem, ale i koncepčně. V tomto směru odvedli velký kus práce hlavně trenéři, i když někteří už v Karviné nejsou, jako třeba Zdeněk Jelínek, Martin Špička nebo Česťa Kročil. Výsledky dlouhodobě sleduji, chlapci mě mile překvapili, určitě tam je řada dobrých fotbalistů, kteří by si zasloužili šanci v áčku. Na můj vkus jich tam je málo. Jestli někdo hraje třetí flek v republice, tak nějakou kvalitu musí mít. Ale nechci do toho moc kecat, v klubu jsou na to kompetentní lidé (smích). Jen mi přijde, že by měli dostat větší šanci, zvlášť v sezoně, ve které se nehraje vyloženě o postup.

Jak na vás zapůsobily výsledky karvinského áčka?
Je vidět, že nový trenér Weber má svou vizi a ví, co chce. Mančaft zvedl, utvořil si ho k obrazu svému a hraje v první třetině tabulky.

Poradil byste mu něco jako člověk s pohledem zvenčí?
Těžko říct, protože jsem zápasy neviděl. Ani ty kluky neznám, jen Honzu Trousila a Martina Lipčáka. Už jsem dlouho venku, pro mě tam jsou neznámá jména. V předchozích letech se do kádru každou zimu hodně zasahovalo, myslím, že teď by to nemělo cenu. Mančaft si sedl, měl by zůstat pohromadě. Maximálně bych přivedl jednoho dva hráče na zkvalitnění konkurence, spíš bych zkoušel ty mladíky. Mají ke klubu vztah, zasloužili by si to.

Co říkáte na Baník Ostrava, který překvapil fotbalovou veřejnost trenérskou rošádou…
Baník jsem sledoval taky (kroutí hlavou), ale nějak nestačím chápat, co všechno se na Bazalech děje. Nejprve se zbavili Lukeše, teď i Svěrkoše. Naposledy mě zaskočila ta výměna trenéra, proti které se ohradil i Bary (Milan Baroš pozn. aut.). Baník hrál na podzim výborně. Měl v úvodu náročný los, ale podzim zvládl. Poté, co tři roky nebo jak dlouho se jen zachraňoval, teď dosáhl na skvělé páté místo. Přesto musel trenér Svědík odejít. Přiznám, že jeho odvolání jsem ještě pořádně nevstřebal. Sleduji to zpovzdálí jako fanoušek, ale stejně to moc nechápu. Buď se hraje na výsledky, nebo na předvedenou hru. A co jsem měl možnost mluvit s kamarády, kteří chodí na zápasy, nebo s bývalými hráči, ti herní projev Baníku chválili. Tím ale nechci říct, že nový kouč Frňka je špatný, třeba bude ještě úspěšnější. Ale odvolávat uprostřed sezony kouče, který vytáhne mančaft na páté místo, je přinejmenším zvláštní.

Budete na jaře Baník o to více sledovat?
Abych byl upřímný, budu ho sledovat s obavami. On totiž náskok na spodní příčky není nijak velký, na to pozor. Navíc se kádr nelogicky oslabuje, to asi taky dost lidí nechápe. To si možná málokdo uvědomuje, že je liga vyrovnaná, a když Baníku odcházejí opory, vstoupí do jara s pozměněným týmem, který to taky nemusí zvládnout. Stačí tři zápasy a můžete hrát rázem o záchranu, zvlášť při tom těžkém losu. I fanoušci by pak byli netrpěliví.

Právě s nimi je vedení klubu v poslední době ve sporu. Jak to vidíte vy z ukrajinského Dněpru? Setkal jste se na Ukrajině s něčím podobným jako příznivci Baníku s kartou fanouška?
Předně si nemyslím, že by názory fandů měl někdo z vedení brát na lehkou váhu. Těch kroků, které byly, řekněme, rozporuplné, bylo v poslední době hned několik. Mám pár kamarádů, kteří na Bazaly jezdí pravidelně už roky a na prodej permanentek nadávali. Odevzdávat všechny údaje… Nevím, na Ukrajině jsem se za tu dobu s něčím podobným nesetkal. Nechci tady kritizovat vedení, pánové Šafarčík s Adámkem před časem zachránili Baník, který už ani nedýchal. Věřil jsem, že se klub vrátí zase na výsluní a vše se obrátí k lepšímu. Ale ty poslední kroky vyhazov Lukeše, problémy se Svěrkošem, tomu nerozumím. Takoví hráči by si zasloužili důstojnou rozlučku za vše, co tady odvedli.

Mrzí vás to…
Určitě. Nechci se pouštět do nějaké ostré kritiky, ale tyhle věci mě štvou, protože to zbytečně škodí klubu, který mám opravdu hodně rád (odmlčí se). A teď i to oslabení kádru. Jestliže klub pořád řeší peníze, tak přece nemůže prodat takového hráče, jako je Baránek, před malým Eurem, které se letos navíc hraje v České republice. Takový hráč, reprezentant, má velkou perspektivu, a tudíž cenu, která by po tak velké akci určitě vzrostla. Teď jsem někde zaslechl, že smlouva končí i Stronatimu. Takoví hráči musejí mít podepsané dlouhodobé kontrakty, alespoň tak to za nás v Baníku vždy bylo.

Zpět k vám v minulých letech jste při vánoční návštěvě Karviné stihl i oblíbený futsal. Co letos?
Ten jsem stihl zase, ale hrál jsem hrozně. Myšlenkami jsem byl u těhotné přítelkyně, po narození syna jsem zase nebyl ve formě (smích).

Futsal hrál i váš bývalý spoluhráč z Baníku Miroslav Matušovič, který se teď vrhnul na trénování v divizním Havířově. Co na to říkáte?
Mě hlavně překvapilo, že s profifotbalem skončil relativně brzy. Myslím, že třeba v Karviné ještě mohl nějaký ten pátek odehrát. Ale asi ho trénování baví, ostatně i já sám jsem už na Ukrajině začal před půl rokem se studiem A licence. To se vždycky může hodit.

Říká se, že nejlepšími trenéry jsou právě gólmani. Že mají větší nadhled. Bude to sedět i na vás?
Uvidíme, jak to bude. Osobně si myslím, že pro bývalé gólmany je lepší působit jako asistent hlavního kouče, ale možnosti jsou otevřené.