Hokejoví fanoušci Vítkovic si v pátek 12. prosince před atraktivním zápasem s pražskou Slavií přijdou na své a řada z nich bude i hodně na měkko.

V rámci oslav 80 let od založení klubu totiž budou v ostravské ČEZ Aréně vyvěšeny dresy tří vítkovických legend.

Obrovské, ale zcela zasloužené pocty se dostane Janu Kasperovi a Miroslavu Vlachovi, kteří budou událost sledovat z hokejového nebe, a samozřejmě také Josefu Mikolášovi! „Chceme tímto dát jasně najevo, jak moc si vážíme bývalých skvělých hokejistů vítkovického klubu. Věřím, že se zavedení tradice, která je ve světě běžná, setká s pozitivním ohlasem fanoušků. Myslíme si také, že tato slavnostní událost přispěje k oslavám 80 let založení klubu,“ uvedl prezident Vítkovic František Černík.

Vítkovický trojlístek nebude uveden do Síně slávy společně náhodou. V roce 1961 na mistrovství světa ve Švýcarsku vyslaly tehdy druholigové Vítkovice tři reprezentanty – brankáře Mikoláše, obránce Kaspera a útočníka Vlacha. Vrátili se s medailemi – zlatou za titul mistrů Evropy, stříbrnou za druhé místo na světě a navíc s památnou hrdostí pro celý národ, že českoslovenští hokejisté poprvé v historii porazili SSSR 6:4. „Po návratu domů to bylo vítání, jaké nikdo z nás nezažil a už nezažije,“ vzpomíná Josef Mikoláš na návrat na letišti v Praze, kde na hokejisty čekaly tisíce natěšených fanoušků.

JAN KASPER

Bývalý československý hokejový reprezentant, uctívaný bojovník, zasloužilý mistr sportu Jan Kasper se narodil 21. 9. 1932 v Horních Soběšovicích. Zemřel 4. března 2006 ve věku 73 let. Post obránce mu zvolil život, protože míval vždycky urostlou postavu. Brzy si vydobyl respekt neústupného srdcaře, který se nikoho nezalekne. Ještě nyní pamětníci s úctou vzpomínají na dávné časy, kdy slavní hráči sovětské sborné přicestovali k nám, a jejich první otázka zněla: „Čornyj čert igrajet?“ Jan Kasper nebyl jen skvělý hokejista, který by se určitě uplatnil i v opěvované kanadsko-americké NHL. Deset let byl stálým členem reprezentace, startoval na všech světových šampionátech (1955 až 1961, 1963) i dvou zimních olympijských hrách (1956 a 1960). Za svou kariéru nasbíral Jan Kasper úctyhodný počet třinácti medailí – jednu zlatou za titul mistrů Evropy na MS v Ženevě v roce 1961, čtyři stříbrné a osm bronzových. Na mezinárodním poli odehrál 86 utkání, v nichž vsítil 14 branek. Když přišla řeč na NHL, býval kritický: „Viděl jsem na vlastní oči dva zápasy NHL ještě v době, kdy soutěž hrálo jen šest klubů. Rozhodně bych neměl obavy z toho, že bych se neprosadil. Bruslení jsme ovládali, stříleli jsme nádherné góly a hru do těla jsme už také měli zažitou. A když bychom přidali ten český fištrón v kombinaci, tak by s námi měli už tehdy hodně starostí.“

JOSEF MIKOLÁŠ

Narozen 23. 1. 1938. Zdravotní problémy v raném dětství nedávaly rodákovi z vesničky Skalice v okrese Frýdek–Místek velké šance na to, aby se stal jednou z hokejových brankářských legend. Sudičky mu ale daly už do kolébky pevnou vůli, nebojácnost, tvrdost k sobě samému a touhu prosadit se. S hokejem začal Josef Mikoláš pořádně od učňovských let v roce 1956 v brance Pracovních záloh Ostrava, odkud zanedlouho přešel do Vítkovic. Tam dostal příležitost hned v první ligové sezoně, během dvou let se propracoval do juniorského reprezentačního výběru a v roce 1959 se stal nejúspěšnějším brankářem ligového ročníku. Vyneslo mu to start na mistrovství světa, kam byl nominován jako třetí brankář za Nadrchalem a Kulíčkem. Dva roky, při památném světovém a evropském šampionátě ve Švýcarsku, už byl reprezentační jedničkou, a mezi svými trofejemi tak má zlatou a stříbrnou medaili. Nejen tyto úspěchy ho však stály hodně odříkání i hodně bolesti. Během své kariéry napočítal na hlavě 35 sešívaných ran, měl zlomenou lícní kost, dvojitou frakturu dolní čelisti a osm vyražených zubů. Odmítal totiž i za cenu velkého rizika tehdejší novinku – obličejovou masku. „Dobře jsem přes ni neviděl,“ vysvětloval. V roce 1961, po výtečných výkonech na MS a ME ve Švýcarsku, byl vyhlášen nejlepším sportovcem tehdejšího Československa. Josef Mikoláš byl ještě členem bronzového mužstva z MS a ME v roce 1963 ve Švédsku, ale byla to jeho poslední mistrovství v kariéře. Po skončení kariéry působil jako trenér brankářů, potom se plně věnoval povolání sportovního novináře. Má tři dcery a po třech vnučkách se konečně dočkal i vnuka Mikuláše. Vypomáhá i v hokejovém klubu Vítkovic, kromě hokeje se odreaguje nejlépe na chalupě na Bruntálsku a při sbírání hub.

MIROSLAV VLACH

Skvělý vítkovický útočník Miroslav Vlach se narodil 19. 10. 1935 v Říkovicích na Přerovsku a zemřel po těžké nemoci ve věku 66 let 8. 12. 2001. Bývalý československý hokejový reprezentant se do paměti hokejových fanoušků zapsal především vítězným gólem proti Kanadě na mistrovství světa v roce 1959 v Praze. Československo reprezentoval od roku 1957 do roku 1964 na sedmi mistrovstvích světa i Evropy a na dvou olympijských hrách. Vlach byl mimořádný sportovní talent a celou svoji kariéru rozdával fanouškům radost. V jeho zářivé kariéře bylo mnoho světlých míst. Kousek, kterým se navždy zapsal ho hokejové historie, předvedl Miroslav Vlach na mistrovství světa roku 1959 v Praze. Ve vypjaté koncovce souboje tehdejšího československého reprezentačního mužstva svým typickým způsobem ujel po levém křídle a vstřelil rozhodující gól do opuštěné klece kanadského národního mužstva. Vlach byl hráčem neobyčejných kvalit, vynikal rychlostí, skvělou technikou a přehledem, ve vítkovickém hokejovém týmu patřil více než deset let k ozdobám. Na Ostravsku není a asi nebude mnoho sportovců, kteří se zapsali do paměti i srdcí lidí tak hluboko, jako Miroslav Vlach. Není ani náhoda, že se jeho gól Kanaďanům dostal až do slabikáře.