Bývalý hokejový obránce Kuba: Neměl jsem potřebu nikomu vykládat, že končím

„Vnitřně jsem necítil, že bych měl uspořádat nějakou tiskovou konferenci, kde bych se oficiálně rozloučil. Prostě jsem to vnímal tak, že jsem se rozhodl správně a je čas se v životě posunout dál,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro Moravskoslezský deník Filip Kuba, který hrál naposledy v sezoně 2012/2013 za Floridu Panthers.

Nikdy jste veřejně neřekl, že jste s hokejem „praštil“. Znamená to, že ještě někde tajně hrajete?

Ne, ne, nic takového. Jsou to už čtyři roky, co jsem skončil na Floridě. Měl jsem tam pořád smlouvu, ze které mě ale klub vyplatil. Do Vánoc jsem se ještě snažil něco najít, ale nakonec žádná smysluplná nabídka nepřišla. Myslel jsem si, že to hledání bude jednodušší, to je pravda. Ale nijak dramaticky jsem to nebral.

Jak jste k definitivnímu konci vlastně došel? Bylo to ze dne na den, nebo to určitý čas trvalo?

Když se blížil konec roku 2013, pomalu mi docházelo, že je konec. Ale ani jsem na to neměl moc čas myslet. Věnoval jsem se rodině, klukovi, který hraje hokej. Pravidelně jsem chodil na jeho tréninky. Pak už jsem to nehrotil. Ne, že by tehdy nebyla chuť… Hokej mám rád pořád. Prostě jsem to vnímal tak, že to je asi správná cesta a je čas se posunout v životě dál.

Nejspíš to vypovídá o vaší povaze. Vždy jste byl tak trošku v ústraní…

Jo, je to tak. Nikdy jsem nebyl ten typ, který by vyhledával kamery a objektivy fotografů a cpal se dopředu. Neměl jsem potřebu můj konec medializovat, vykládat někde před lidmi, že, jak se lidově říká, věším brusle na hřebík.

Trenéřina ho chytila! Bývalý hokejový obránce Marek Malík je vděčný za šanci

Neměl jste za ty poslední čtyři roky nutkání zase skočit na led a užívat si velká vítězství jako profesionál?

A víte, že ne? Postupem času mi nikdy nebylo líto, že jsem skončil. Opravdu. Spal jsem klidně. Rychle jsem si to srovnal v hlavě, že je jednoduše konec. Že mě čekají zase jiné věci, které budu dělat. A ty mě naplní.

Když se člověk podívá na vaši kariéru, zjistí, že jste v tom měl jasno. Čtrnáct sezon v NHL, tři roky v mateřských Vítkovicích. Nikde jinde jste nehrál…

Měl jsem docela štěstí na dobré kontrakty a tím pádem jsem zaopatřil rodinu a nemusel jsem se ještě vracet někam do Evropy přivydělat si. Taky proto jsme zůstali s rodinou v Americe. A když mám tu možnost, chtěl bych touto cestou poděkovat manželce. Byla mi vždy velkou oporou. A kluci jsou taky výborní. Funguje nám to skvěle. Jsme spokojení a šťastní.

To jen potvrzuje, že ve vašem rozhodování zůstat za „velkou louží“ hrála zásadní roli právě rodina…

Mladší kluk chodil do 4. třídy, rodina si tam zvykla. Bylo by těžké se v takovou chvíli stěhovat zpátky domů. Kluk si v Americe zvykl a zrovna pro něj by ten přechod nebyl jednoduchý, protože čeština není úplně jednoduchý jazyk. A otevřeně říkám, že se nám na Floridě líbí. Do Česka jezdíme v létě na dva, dva a půl měsíce, což nám maximálně vyhovuje. Za tu dobu akorát stihneme navštívit rodinu a přátele.

Nejen hokejisté, ale obecně sportovci mívají po konci kariéry problém se změnou režimu. Čemu se teď věnujete?

Zůstal jsem u hokeje, takže pohoda (směje se). Trénuju dvanáctileté kluky týmu Tampa Scorpions, kde hraje právě i můj mladší syn. Šel jsem do toho hlavně proto, že chci být s ním, vychovat ho, předat mu zkušenosti. Uvidíme, jak mu to půjde. Kdyby se dostal na univerzitu a u hokeje studoval, byl bych moc spokojený.

Vítkovičtí hokejisté vyjeli na led, podívat se přišel i Vůjtek

Trenéřina vás baví? Máte třeba ambice koučovat jednou tým v NHL?

Jo, bere mě to hodně a naplňuje. Bylo by to krásné. Je ale třeba načerpat zkušenosti, dopracovat se k tomu. Nikde není zaručeno, že můžu být v NHL dobrý trenér, když jsem ji léta hrál. Myslím, že kluky se tam nic moc už naučit nedá. Spíše je to o tom, být dobrý psycholog a vydolovat z nich co nejvíc. Každý je svůj, platí na ně něco jiného. To ostatně poznávám i u malých kluků, které teď trénuju.

Když zůstaneme v zámoří, hodně se teď řeší budoucnost Jaromíra Jágra. Jak ji vidíte vy?

NHL se poslední dobou zrychluje, tlačí se tam mladší a mladší hráči. Shodou okolností jsem teď byl na svatbě Mariána Gáboríka, kde jsme se o tom bavili i s obráncem Zdenem Chárou. V NHL je teďka takový trend, že se kádry hodně omlazují. Talentovaným klukům ale chybí zkušenosti. Manažery jsou však tlačeni a často se jim i odpouštějí nebo tolerují chyby. Osobně se divím, že mladé kluky nenechají na farmě rok, dva vyhrát. Sám jsem to zažil a myslím, že mi to hodně pomohlo. Jsou ale samozřejmě i výjimky, které na to mají hned po draftu.

Zásadní otázka zní: Bude podle vás „Džegr“ v příští sezoně v NHL hrát, nebo ne?

Nebude to mít lehké právě kvůli tomu, kam se NHL posunula. Přál bych mu to. Nejsem s ním sice v kontaktu, ale co sleduju, tak zápal do hokeje pořád má. Teď je otázka, jestli do toho nějaký klub půjde. Roční smlouvu mu podle mě může ještě někdo nabídnout. Uvidíme.

Ještě poslední věc. Sledujete, jak se daří mateřským Vítkovicím?

Jasně, ale většinou jen to, co se dočtu v novinách. Kluků, co hrají, už tam moc neznám. Naposledy jsem za Vítkovice hrál během výluky NHL před pěti lety. V létě se ale vždy stavím pokecat. Můj kluk je stejně starý jako ten od Kuby Petra, takže jsme se spolu bavili. Ale spíše o tom mládežnickém hokeji. Každopádně je mi jasné, že se budou chtít Vítkovice v extralize posunout výš.

FILIP KUBA
Narozen: 29. prosince 1976 v Ostravě
Věk: 40 let
Post: obránce
Draft v NHL: 192. místo (Florida Panthers).
Přezdívka: Pišta
Hráčská kariéra: Vítkovice (1994 až 1996 a 2012), Carolina Monarchs (AHL – 1996/1997), Beast of New Haven (AHL – 1997/1998), Kentucky Thoroughblades (AHL – 1998/1999), Houston Aeoros (AHL – 1999/2000), Florida Panthers (NHL – 1998 až 2000 a 2012), Minnesota Wild (NHL – 2000 až 2006), Tampa Bay Lightning (NHL – 2006 až 2008), Ottawa Senators (NHL – 2008 až 2012).
Největší úspěchy: zlato z MS 2001 v Hannoveru, bronz z OH 2006 v Turíně.
Rodina: manželka Iveta, synové Eduard (27) a Filip (12).

Hokejisté Třince zahájili přípravu na ledě, asistoval i Bonk