Gólman Štěpánek o sezoně: Byla rozháraná, střídání ve Finsku jsem nechápal

Třicetiletý odchovanec Vsetína, který pomohl před sedmi lety Vítkovicím k extraligovému stříbru, naposledy hájil branku týmu Lukko Rauma.

„Po hokejové stránce to nebylo úplně ono. Byla to sezona nahoru dolů. Ani do play-off jsme se nedostali. Ale ve Finsku se mi líbilo," řekl Deníku Štěpánek.

Když jste na konci loňské sezony zvedal v Bernu pohár pro mistra Švýcarska, všichni vás oslavovali. Tým jste po svém příchodu vytáhl z osmého místa až k titulu. Všechno vypadalo skvěle…

Je to tak. Bohužel tam byl jeden zásadní problém. A to ten, že já tam přišel v prosinci a klub pak podepsal na další rok švýcarského reprezentačního gólmana Genoniho.

To vás jistě nepotěšilo. Znamená to, že jste už tehdy věděl, že tam pokračovat nebudete?

Přesně tak. Bylo mi jasné, že ať to dotáhneme kamkoli, pokračovat tam nebudu. Neměli v plánu si držet dvojici gólmanů, protože v tamní lize dvojka skoro nechytá. Samozřejmě když jsme získali titul, o to více mě to mrzelo. Líbilo se mi tam.

Proč jste ve Švýcarsku nepokračoval jinde? Určitě jste chtěl a i zájem z ostatních klubů byl…

Moje priorita byla zůstat tam. Ozval se mi tehdy Kloten, se kterým jsme byli v kontaktu měsíc a půl. Měli o mě velký zájem, dokonce se už řešila smlouva. Můj agent jim poslal její návrh. A to s dodatkem, že cena je v jednání. Znamenalo to, že bych šel klidně s penězi dolů.

Nakonec to ale neklaplo…

O penězích to nebylo. Po necelých dvou měsících mi řekli, že to budou hrát se švýcarskými gólmany. A v tu chvíli mě začal tlačit čas. Měl jsem nabídky z Česka, ale ty jsem neřešil. Pořád jsem věřil, že někde v zahraničí podepíšu. To se ale nestalo.

A tak začaly v Evropě soutěže, a vy jste byl bez angažmá…

Trénoval jsem s Vítkovicemi jako třetí gólman. Pomohlo mi to, ale nebylo to přesně to, co bych potřeboval. Chtělo to odchytat přípravné zápasy, být v permanenci. První extraligové kolo jsem byl ještě v Ostravě v civilu, druhé už chytal za Pardubice.

To bylo hodně narychlo…

V sobotu jsem přijel do Pardubic a v neděli už za ně chytal proti Spartě. Když se na to dívám zpětně, nejspíš se tam na mně podepsalo i to, že jsem neměl na ledě plnohodnotnou přípravu. Až postupem času jsem se do toho dostával.

Za Pardubice jste odchytal osm zápasů, vyhráli jste tři s vaší úspěšností zákroků jen lehce přes 85 procent. Východočechům se nedaří ani nyní, kdy se trápí v baráži o extraligu. Vycítil jste už tehdy, že je v klubu něco špatně?

Když jsem přijel, tak kluci v kabině i zázemí bylo v naprostém pořádku. Výhodou pro mě taky bylo, že jsem tam měl pár bývalých spoluhráčů. Hokej nám ale moc radosti nepřinesl. A jak vidno, s „neformou" se potýkají Pardubice dodnes.

Další kroky vedly do Finska. Na konci října jste se dohodl s klubem Lukko Rauma. Jak jste tam byl spokojený?

Ale jo, ze začátku jsem chytal pravidelně. Jenže pak jsem dostal do kolena a musel pauzírovat. Během té doby nám vyměnili trenéra. Když jsem se uzdravil, začal jsem na lávce. Do branky jsem se dostal po dvou týdnech. Vyhráli jsme venku 1:0, tak jsem si říkal: Super.

Jenže super to nebylo…

Ne. Další tři zápasy jsem střídal. Sezona pak plynula nahoru dolů. Je pravda, že pak už jsem moc v brance nebyl. Když ročník skončil, bylo mi řečeno, že přednost dostával jejich finský brankář, protože má smlouvu, a já tam byl jen do konce sezony. Přesto dodnes nechápu, jak gólmany nasazovali.

V čem byl problém?

Vázla komunikace s trenérem gólmanů. Nebyl jsem kolikrát překvapený jen já, ale i jejich mladý finský brankář, který loni pomohl dvacítkám vyhrát mistrovství a už byl i draftovaný do NHL. Stalo se, že se vyhrálo, přesto nás prostřídali.

To musí být nepříjemné, hlavně pro gólmana. Ten přece potřebuje jistotu a důvěru…

Oba jsme na sebe často nechápavě koukali. Nebyl nám schopný podivná střídání vysvětlit, blíže rozebrat. Kolikrát jsme vůbec netušili, kdo bude chytat, a to byly třeba jen necelé dva dny do zápasu. Zvláštní taky bylo, že když mi chtěl sdělit něco důležitého, tak to řekl ve finštině mému parťákovi, a ten mi to anglicky přeložil.

Žilo se vám tam jak?

V tomhle ohledu to bylo parádní. Lépe se o mě ještě nikde nestarali. Dostal jsem krásný dům, který patří gólmanu Raantovi z New York Rangers. Když je potřeba, tak ho klub pronajímá. Je to taková řadovka. Pro mě i rodinu to bylo fakt super.

A co samotná Rauma?

Je to hezké a malé město na západním pobřeží s asi čtyřiceti tisíci obyvateli. Všechno jsem měl blízko. Na zimák to bylo pět minut, když mi padla na semaforu červená, tak šest. Jedno bylo ale opravdu příjemné.

Povídejte…

Lidi. Finové mají skvělou mentalitu. Jsou pozitivní, přátelští, usměvaví. Je to trošku rozdíl třeba oproti Rusku. Fakt velká pohoda.

Prostředí města na vás působilo jak?

Centrum Raumy má atmosféru. Je tam řada krásných starých dřevěných budov, mám pocit, že jsou chráněny UNESCO. Ale na nějaké velké akce to tam není. Žádné megavyžití, ale to mi vůbec nevadilo. Byl jsem tam se ženou i dvouletou dcerkou, máme psa, takže jsme si užívali procházek v přírodě.

Vraťme se k hokeji. Jak vypadá vaše budoucnost mezi třemi tyčemi?

To by mě taky zajímalo. Nechci si malovat vzdušné zámky, jsem otevřený všem možnostem. Každou nabídku musím důkladně zvážit. Každopádně bych chtěl mít jasno co nejdřív. A jestli jsou ve hře i Vítkovice? Řeknu to takhle. S vedením klubu jsem v kontaktu, nějaké debaty proběhly, ale není to na pořadu dne. Čas však plyne a všechno je možné. Priorita je teď ale pořád zahraničí.