Asi tomu přispělo i to, že se vám vyhýbala zranění a mohl jste odehrát celkem 90 utkání, viďte?
(zaklepe na stůl) Párkrát, když byly dva zápasy po sobě, jsem dostal volno, za což jsem byl rád, protože tempo bylo hlavně v play-off vražedné. Trenér mi dokonce říkal, že jsem asi jediným hráčem, který si stěžuje, že hraje moc. (úsměv) To má ale důvod. Znám své kvality. Když jsem na ledě 22 minut, vím, že nebudou tak dobré, jako hrát osmnáct. Ale ano, letos jsem žádné větší zranění neměl. Navíc jsme si s Mirem sedli, mým úkolem bylo i starat se o mladé hráče, mluvit s nimi, hrát zkušenostmi, on zase svou šikovností a přehledem. Jako pár jsme vypadali dobře. Celkově si ale myslím, že za ty roky v NHL jsem psychicky mnohem silnější, jen tak mě něco nerozhodí a to se snažím učit i mladé hráče. Aby hráli se sebevědomím a neřešili blbosti, které ani nejdou ovlivnit.
Jako třeba?
S Radkem Faksou jsme se v Dallasu bavili o Zlaté hokejce. On mi řekl, že se na to díval, protože ho zajímalo, jak se umístí. „No, a jak ses umístil?“ ptám se ho. Odpověděl mi nějakou příčku, už ani nevím jakou. Pak mi vyjmenovával, kdo skončil před ním, přičemž většina hrála v Evropě, často i českou extraligu. Tak mu říkám: „Vidíš to? Hraješ nejlepší ligu světa, jsi tak i jedním z nejlepších bránících centrů na planetě, v NHL to o tobě ví a váží si tě, tak proč řešíš, že někdo z extraligy je v anketě před tebou, když to nedává smysl?“ Kolikrát se ukázalo, že i nejlepší hráči v Česku na NHL nemají, neumí se přizpůsobit. Pak jste sám proti sobě, že se na to díváte a řešíte to. Zbytečně se demotivujete.
Jako mladší jste to ale asi také řešil, ne?
Jasně. Byl jsem stejný, ale jak člověk stárne, mění se mu priority a už je mu to jedno.
Fanoušci i odborníci se při účasti Davidů Pastrňáka a Krejčího ve finále NHL přeli, jestli o kvalitě českého hokeje vypovídá víc tohle, nebo výsledek na mistrovství světa. Co o tom soudíte vy?
Se Stanley Cupem bych mistrovství světa nesrovnával. Možná se někoho dotknu nebo naštvu, ale radši budu hrát play-off. Šampionát pro mě osobně tolik neznamená. Na rozdíl od Světového poháru nebo olympiády je každý rok, navíc člověk by měl mít nejvíc sil na začátku sezony nebo v únoru, ale šampionát je na konci. I Kanaďané nebo Američané to berou spíš jako možnost se v Evropě pobavit. Jen my tomu dáváme velkou váhu tím, že to tady lidé mají rádi, což je ale jistě dobře.
Oslovilo vás vedení reprezentace ohledně MS?
Někdy po Vánocích byl za mnou a Radkem Faksou Robert Reichel a ptal se, jestli bych na šampionát jel. Já mu řekl, že to už není pro mě. Jsem starší a po skončení sezony se už nedokážu soustředit na další turnaj. A hlavní roli tam hrálo velké kluziště. Přece jen já toho moc nenabruslím a znám své kvality. Na úzkém to ještě uhraju, ale v Evropě je to už horší, a než bych si zvykl, byl by konec turnaje. Nerad bych, aby po mně lidé pak plivali. (úsměv)
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
