VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rostislav Olesz si v Chicagu splní další sen

Ostrava /ROZHOVOR/– Stojí na prahu své sedmé sezony v kanadsko-americké NHL, ve které by si konečně rád vybojoval respekt trenérů i pevné místo v sestavě. Čerstvá posila Chicaga Blackhawks ale tuší, že to po zranění kolene nebude mít vůbec jednoduché.

2.9.2011
SDÍLEJ:

Rostislav Olesz na tréninku české hokejové reprezentace.Foto: Deník/Jan Handrejch

Vítkovický odchovanec Rostislav Olesz odlétá do Ameriky v pátek a věří, že mu právě změna klubu v další kariéře pomůže.

„Trejd beru jako druhou šanci, do Chicaga se těším,“ říká Rostislav Olesz.

A radost má i z návratu Jaromíra Jágra do NHL. „Jsem přesvědčený, že to Jarda zvládne. U něj nehraje věk žádnou roli, on je jako Karel Gott. Pořád nejlepší,“ řekl v rozhovoru pro Deník Rostislav Olesz.

Loňskou sezonu vám ukončilo vážné zranění kolene. Už kvůli operaci a rehabilitaci jste prožil zvláštní letní přípravu. Jaká vlastně byla?

Zranění ji samozřejmě otočilo vzhůru nohama. Operaci jsem podstoupil ještě v Americe koncem března a rehabilitace podle lékařů má trvat nějakých šest měsíců. Podle toho bych měl kemp stihnout, takže uvidíme za pár dní. Pořád to ještě není stoprocentní, ale stav nohy se lepší po každém tréninku na ledě. Nepřipouštím si, že bych na začátek kempu nebyl stoprocentně fit.

Už vás prohlíželi lékaři Chicaga?

Byl jsem tam před měsícem na víkendu pro fanoušky, kdy mě prohlédl klubový doktor i fyzioterapeut. Byli s mým zdravotním stavem spokojeni, což mě hodně povzbudilo.

V posledních sezonách vás sužovalo jedno zranění za druhým, kvůli nim jste přišel i o účast na světových šampionátech…

Třeba to tak mělo být. Manželka Hanka mi to tak vždycky říkala a něco na tom asi bude. Já měl fakt takovou smůlu, že to až není pravda. Bylo to zvláštní. Třeba když jsem měl zlomený prst. To mě náš obránce trefil ze dvou metrů do ruky. Nebo další zranění: stál jsem za Chárou, nic jsem neviděl, a po střele měl otevřenou zlomeninu ruky… I proto si nyní hlavně přeju, abych byl zdravý. To ostatní přijde.

Ve Floridě jste neustále putoval sestavou, jednou přesilovky hrál, jindy ne. Dá se říct, že výměnu berete jako vysvobození?

Tak bych to rozhodně nenazýval. Spíše jako druhou šanci výrazněji se prosadit v NHL. Někdo neměl ani jednu, já dostal druhou. Mám z trejdu velkou radost, jdu do hokejového města, těším se i na jiný styl hokeje.

S pozicí v týmu jste tedy moc spokojený nebyl.

Spíše mě štvalo, že jsem byl hráč pro všechno i na všechno. Jednou jsem hrál oslabení, přesilovky, druhý zápas jsem byl na ledě jen osm minut. Sestavou jsem proplouval od první do čtvrté formace, pořád dokola. Neměl jsem stabilní místo a kouč mi neustále říkal, že musím ukázat, na co mám a kde vlastně mohu hrát. Já přitom nejsem hráč, který by se po jednom zápase, kdy odehrajete čtyři minuty, urazil. Chápu, že v každém klubu NHL je a musí být velká konkurence, že to je těžké přesvědčit o svých kvalitách. Ale každý hokejista musí cítit i důvěru, což byl u mě asi trošku problém. Ale už je to pryč.

Měl jste přitom dlouhodobý kontrakt, ani ten vám ale lepší pozici v týmu nezaručil…

Možná to bylo tím, že smlouvu se mnou podepsalo minulé vedení klubu. Generální manažer, který tam momentálně je, si přivedl svého trenéra. Ten měl o složení týmu třeba jiné představy. Proto mi výměna přišla vhod.

Prý jste jediný hokejista, kterého vždy vytrejdují ve spánku.

(směje se) To je pravda. Když mě Vítkovice vyměnily do Sparty, tak jsem spal po obědě na reprezentačním srazu. Volal mi Franta Černík, že jsem hráčem Sparty. Teď to bylo podobné a navíc pikantní i v tom, že jsme se zrovna vraceli z Ameriky. Já spal a ráno v sedm českého času mě vzbudil agent, že mě v draftu vyměnili do Chicaga.

Co vám v hlavě problesklo jako první?

Úplně první? (přemýšlí) Hokej, určitě hokej. Já jsem byl šťastný, vstal jsem z postele a začal mi nový život. Vždycky pro mě bylo velkým snem zahrát si za klub z originální šestky, tedy těch nejtradičnějších klubů. Teď se mi to splní. To je věc, která mě během celé rehabilitace hnala strašně dopředu.

Chicago je hokejové město, kde jsou ale také hráči pod mnohem větším tlakem médií a fanoušků.

Nikdy jsem to nezažil, takže ani nevím, jestli se na to mám těšit, nebo mít obavy. Ale moc jsem zvědavý na atmosféru při domácích zápasech, která je v Chicagu skvělá. To bude proti Floridě velká změna.

Kritiky se nebojíte?

Pavel Kubina mi po své zkušenosti z Toronta říkal, že kdo se s tím neumí vypořádat, nemá v NHL šanci. Asi to je pravda. Fanoušci i novináři k naší branži patří, takže to prostě musím zvládnout.

Budete hrát se svým oblíbeným číslem 85?

To se mě hned ptali, je volné, takže jo. Ale já to nemám tak postavené, že bych na pětaosmdesátce nějak zvlášť trval. Mohu hrát klidně i s jiným číslem, nemám s tím problém.

Věříte, že konečně prožijete zlomovou sezonu, která vás posune v kariéře o třídu výše?

Každý rok si říkám, že to zlomím a udělám třeba padesát bodů. Ale chce to štěstí a hlavně pak zdraví. To je základ. Výchozí pozici mám vcelku slušnou. Jdu do lepšího klubu, kde jsou kvalitnější hokejisté. Celkově je v Chicagu mladý tým, který chce dojít až na vrchol. To je proti Floridě velká a zásadní změna. Ta historie na mě dýchla hned při první návštěvě haly, organizace i v létě žije a dýchá pro jeden cíl: zisk Stanley Cupu.

Pojďme k českému hokeji, jehož jste součástí. Před dvěma lety se mluvilo o tom, že je v krizi. Nyní to vypadá, že je z nejhoršího venku…

Já mám vlastně už šestadvacet let, a neřekl bych, že náš seniorský reprezentační tým je nebo byl v krizi. Na každé mistrovství světa nebo olympiádu složíme mančaft, který je konkurenceschopný i s těmi nejlepšími. Máme pořád skvělé hokejisty, tedy hlavně z té starší generace. Když vezmu beky, tak je tady Tomáš Kaberle nebo Pavel Kubina. Skvělých útočníků máme taky dost: Jarda Jágr, Patrik Eliáš, Martin Havlát a další. Problém spíše vidím ve výchově mládeže. Tady si myslím, že můžeme mluvit o krizi. Dlouhodobě se nevede dvacítce a osmnáctce, které marně čekají na nějaký větší úspěch.

Je ústup ze slávy českého mládežnického hokeje znát i v zámoří?

Určitě. Já se bavím s lidmi, co dělají skauting v Evropě, a vždycky mě zajímá, jak si vedou čeští nebo slovenští hokejisté. Ale oni už teď k nám nejezdí dívat se na mladé kluky, což hovoří za vše. Hodně mě to mrzelo, když jsem to od několika známých slyšel.

Máte pro to nějaké vysvětlení?

Nevím, většinu roku jsem v Americe a český hokej sleduju jen na internetu. Když to ale srovnám s dobou, kdy jsem jako mladý bažant v extralize začínal, tak si myslím, že její kvalita byla někde jinde než nyní. Dneska hraje hodně českých kvalitních hráčů třeba v Rusku. Šanci dostávají mladí kluci, což je dobře, ale je na nich, aby se neuspokojili a snažili se v kariéře posunout ještě dále. Prostě aby se nespokojili s tím, že hrají ve dvaceti extraligu a dávají góly. Každý hokejista přece odmala sní o tom, že by si jednou chtěl zahrát NHL. A měl by si za tím jít, ať je mu sedmnáct, nebo dvaadvacet. Šance je vždycky.

Jak moc může pomoci image českého hokeje návrat Jaromíra Jágra do NHL?

Já bych to tak nebral a nevztahoval jeho návrat na český hokej. Tenhle comeback pomůže celé NHL. Mě to nepřekvapuje, že se vrátil. Spíše mě mrzelo, že když odešel, tak se v Americe po jeho jménu slehla zem. Nikde nepsali, jak si vede v Rusku. Zavřeli za ním dveře, což byla obrovská škoda.

Věříte, že se Jaromír Jágr i v devětatřiceti letech ještě prosadí?

Jsem přesvědčený, že to zase dokáže a bude patřit k nejlepším hráčům ligy. U něj je úplně jedno, kolik má let.

V čem je podle vás jeho výjimečnost?

On je přesně jako Karel Gott. Ten taky vyhrává každý rok Zlatého slavíka. Žádné jiné přirovnání mě nenapadá. Jarda je prostě Jarda. Nemá sezony, že by byl průměrný. Vždycky je v kanadském bodování nejlepší a je jedno, jestli hraje v Americe nebo Rusku.

Těšíte se na vzájemný zápas?

To je jasné. Pro každého je paráda právě proti takovým hvězdám hrát. U nás se mluví o Jardovi, ale jsou i další. Pan hokejista byl třeba Švéd Mats Sundin. Nebo si vezměte Fina Teemu Selänneho, který odehrál nějakých třináct set zápasů a má průměr více než bod na zápas. A v Česku se o něm moc nemluví. To jsou borci, před kterými musí mít každý hokejista respekt.

Fotbal hrát během léta nemohl, proto si vyzkoušel roli trenéra

I když je mu sotva šestadvacet let, už si vyzkoušel roli fotbalového trenéra. Během letního turné Kubina Teamu se při fotbalových exhibicích postavil na lavičku a dirigoval své kamarády.

Na hřišti jim pomoci kvůli zranění kolene nemohl, což mu ale nakonec ani nevadilo. „I když nemám licenci, funkci trenéra jsem vzít musel. Už při posledních ročnících bylo vidět, že Kubina Teamu schází lepší taktika, signály,“ vysvětloval Olesz se smíchem důvody svého rozhodnutí.

Svým stylovým oblečením připomínal spíše elegána z Realu Madrid Josého Mourinha, ale jeho vzorem je někdo úplně jiný. „Jirka Luňák nebo Bohumil Zenkl, to jsou moje velké vzory,“ přiznal velký fanda populárního seriálu Okresní přebor. „Na oblíbené díly se dívám pořád dokola, nemá to chybu,“ přiznává Olesz, který několik hlášek použil i během předzápasové přípravy. „Dobrá nálada zabrala, vždyť jsme ze dvou zápasů udělali čtyři body. To je na první sezonu super výsledek,“ řekl spokojeně Olesz, kterému už tak velkou radost nedělají poslední ligové výsledky ostravského Baníku. „Kluci se ale zvednou. Věřím, že s Vencou Svěrkošem a Markem Jankulovským to zase půjde nahoru a Baníček se zachrání. Musí! Bez něj by bylo na Ostravsku hodně smutno,“ přiznává Olesz.

Fotbal byl vlastně nedílnou součástí jeho léta. Ještě během dovolené na Bahamách totiž potkal společně se svým kamarádem Pavlem Kubinou dvě velké hvězdy italského nároďáku: Alexandra Del Piera a Franceska Tottiho, kteří bydleli ve stejném hotelu. „Del Piera jsem poznal hned, ale Tottiho jsem normálně přehlédl,“ přiznal Olesz, který s Tottim a jeho dětmi dokonce plaval s delfíny v jednom bazénu. „Byla to sranda, někdo se dívá na Itala v kuchyni, já měl Itala v bazénu. Ale nechal jsem si na památku udělat i pár fotek, byl to super zážitek.“

Autor: Aleš Uher

2.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Pondělní tragická nehoda si vyžádala život motorkáře

Ředitelství OKD. Důl Darkov v Karviné.

Den D se přiblížil. Ve čtvrtek se rozhodne o osudu OKD

Zraky lidí poutal k obloze obrovitý nákladní letoun Ruslan

Hluk čtyř motorů letounu blížícího se k přistání na ostravském letišti poutal k obloze zraky lidí na trase od Opavy přes Bílovec, Frýdek-Místek, Havířov, Šenov či Ostravu.

Strojírenský gigant z Vítkovic je v problémech. Přežije impérium Jana Světlíka?

/TÉMA DENÍKU, ROZHOVOR/ Ve velmi tíživé situaci se nachází ostravská strojírenská skupina Vítkovice Machinery Group. Impérium Jana Světlíka prochází náročnou restrukturalizací a bojuje o přežití. Některé z dceřiných společností, jako naposledy Vítkovice Power Engineering, už skončily v konkurzu, ty životaschopné vedení holdingu zeštíhluje a snaží se jim udat nový směr. Dokáže se tradiční značka Vítkovice, která má příští rok slavit 190 let od založení, nakonec odrazit ode dna? Může Jan Světlík ještě vidět světlo na konci tunelu?

AKTUALIZOVÁNO

Klimkovický tunel uzavřeli až večer. Nezpůsobilo větší problémy

Dálniční tunel v Klimkovicích včera prošel každoroční plánovanou odstávkou. Ta ale byla oproti původnímu harmonogramu o čtyři hodiny kratší, a dopravu tak výrazně neovlivnila. Podle starosty je stále co zlepšovat. Vhodnější termín je podle něj jaro.

Fleky na kluzišti půjdou do ztracena

Na zimním stadionu v Havířově se v pondělí debatovalo o tom, zda kvůli flekům v ledové ploše přistoupit k dílčí opravě, celkovému rozpuštění nebo ponechání v současném stavu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení