Snad nezdědím po „Pavlíkovi" kromě místa také konec kariéry

Osmadvacetiletý mistr světa z roku 2010 nedávno doléčil zlomenou kůstku v kotníku a od minulého týdne už trénuje bez úlev s týmem.

„Cítím se úplně v pohodě. Nemám teď žádný problém, takže by to mělo být v klidu," říká urostlý reprezentační bek, který prostředí ve vítkovické kabině dobře zná. Před dvěma lety byl u zisku extraligového stříbra, když se stal se třemi góly a sedmi asistencemi nejproduktivnějším hráčem mužstva v play off. Poprvé působil v Ostravě již v roce 2006.

„Z návratu mám skvělý pocit. Řadu kluků znám, i oba trenéry. Ve Vítkovicích jsem vlastně doma. Doufám, že se nám sezona vydaří a bude hodně dlouhá," usmívá se rodák z Vyškova, který naposledy působil ve švýcarském Fribourgu.

Do Vítkovic se vracíte po roce a půl stráveném v zahraničí. Zdravotně už jste v pořádku?

Ano. Cítím se úplně v pohodě. Nemám teď žádný problém, takže by to mělo být v klidu.

Co přesně vás trápilo?

Vzadu v kotníku jsem měl zlomenou kůstku. Kousek tam byl ulomený už delší dobu a před časem se začal hýbat, tlačit na achilovku, což bylo hodně nepříjemné. Dost to totiž bolelo, takže to muselo ven. Rozhodl jsem se dohrát ročník, ve volnu absolvovat operaci, a pak se začít připravovat na novou sezonu.

Minulý týden jste se poprvé objevil na ledě. Byl problém dostat se při tréninku do tempa?

Žádný problém nebyl. Jen se potvrdil můj dojem, že individuální příprava byla kvalitní. Hodně mi pomohly tréninky připravené naším kondičním trenérem Igorem Horylem. Do jeho plánu jsem ještě zařadil nějaké své vlastní věci a myslím, že si to dobře sedlo.

Naposledy jste působil ve švýcarském Fribourgu. Jakou roli hrálo zranění v tom, že vám klub neprodloužil kontrakt?

Žádnou. Skončila mi tam smlouva a já už dále s vedením o nové ani nejednal. S manželkou jsme byli předem rozhodnuti, že se vrátíme do Česka. Podle mě je to pro nás i pro děti nejlepší řešení.

Vraťme se ještě k angažmá ve Švýcarsku. Jak hodnotíte sezonu, kterou jste tam odehrál?

Pozitivně, protože na to, co se od nás čekalo, jsme předvedli nadprůměrné výkony. Všichni byli překvapeni, že jsme celou sezonu hráli do druhého, do třetího místa. I v play off jsme pokračovali ve výborných výkonech, vždyť jsme postoupili přes Lugano do čtvrtfinále. Bohužel jsme měli smůlu. V klíčové chvíli se nám zranili během krátké doby tři centři. V semifinále proti Bernu už to prostě nešlo.

V posledních dvou letech jste byl často zraněný. Jak to vnímá hráč, když musí neustále znovu začínat a dávat se dohromady?

Je fakt, že v Jaroslavli jsem předčasně končil právě kvůli bolavému kotníku, což byl důvod toho, že jsem pak neprodloužil smlouvu a odešel do Fribourgu. To se ale následně ukázalo jako velká výhra. Ta tragická havárie letadla s celou výpravou, ta byla strašná. Nebýt toho zranění, mohl jsem tam sedět i já. Ale to sem nepatří.

Pojďme k příjemnějším věcem. Jste zpět ve vítkovické kabině. Drželi vám spoluhráči místo?

Sedím teď jinde. Zdědil jsem místo po Pavlíkovi (Trnkovi). Jen doufám, že po něm nezdědím i zdravotní problémy a konec kariéry (směje se).

Do startu nové sezony zbývá ještě dost času, přesto, tým už je pohromadě a dá se alespoň odhadovat. Jak to vidíte?

Doufám, že se nám sezona vydaří a bude hodně dlouhá. Hlavně udělat play off, pak se uvidí. Teď hlavně doufám, že se dají všichni zranění kluci z obrany zdravotně do pořádku. Mám na mysli ty, kteří ještě mají menší problémy, jako jsou Sloboda a Rehák.

Máte už představu, kde a s kým byste mohl nastupovat?

Na to je ještě brzo. Makáme teprve druhý týden na ledě. Vše se uvidí až podle přípravných zápasů. V každém případě je to věc trenérů, takže to nechám na nich.