Fanoušci si od jeho příjezdu hodně slibovali, ale zatím zůstává za očekáváním. Dvě asistence za tři zápasy jsou na útočníka Detroitu hodně málo.
Ve středu večer prožili naši východní sousedé takové „deja vú" z minulého roku. Tehdy slovenský tým vedl v klíčovém zápase základní skupiny nad Francií rovněž o dvě branky, ale nakonec prohrál 3:5. Ve výsledku to tým Vladimíra Vůjtka stálo čtvrtfinále.

Podobný osud může „domácí" tým potkat i letos. Toho si je vědom také útočník Tomáš Tatar, který má rok staré události stále v živé paměti. „Je to smutný příběh, který se opakoval, a všichni v kabině jsme za to zodpovědní. O vedení 2:0 nemůžeme přijít, s Norskem už vůbec ne," krotil hlavou.

Sám si totiž zřejmě uvědomoval, že tohle jsou body, které budou v konečném účtování Slovensku chybět. „Na zápas s Francií jsem nechtěl upozorňovat, ale je to tu zase. Když hrajeme 0:0 s Běloruskem a oni hrají nepříjemně odzadu, proč to nehrajeme my s Norskem za stavu 2:0? Chceme hrát stejný hokej za 2:0 i 2:3," nechápal.

„Myslím, a to si musíme uvědomit, že časy, kdy jsme takové týmy hladce poráželi, jsou pryč. Je třeba hrát taktický hokej, není to vůbec jednoduché," poznamenal Tatar.

„Vedeme 2:0 a pořád chceme bušit a bušit. Jenže to takhle nejde. Velké týmy se stáhnout a čekají, až soupeř otevře hru. My místo toho útočíme dál a propadáváme v obraně," doplnil.

Výsledek jej mrzel zejména kvůli opět výtečným fanouškům. „Celou dobu nás podporovali, byli fantastičtí. Neustále nás hnali, chtěli jsme to pro ně dokázat, ale nevyšlo to," řekl Tomáš Tatar.

Nic ale ještě nevzdává. Sice Slovensko nyní narazí na papírově nejsilnější týmy skupiny (Finsko, Rusko, USA), ale věří, že nic ztraceno není. „I favorité mohou zakopnout. Teď nám nezbývá, než porazit někoho z nich. Doufám, že toho jsme schopni," zakončil Tatar.