VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vladimír Vůjtek: S Rusy vodku raději nepije

Ostrava /ROZHOVOR/ -Bývalý skvělý hokejista a dnes úspěšný hráčský agent slaví čtyřicáté narozeniny. „Věk neřeším, cítím se pořád na dvacet,“ říká Justin.

18.2.2012
SDÍLEJ:

Vladimír Vůjtek mladší.Foto: Deník/Miroslav Kucej

I když v jeho sbírce schází velký triumf ze světového šampionátu, patří do zlaté generace českého hokeje. Jeden z nejtalentovanějších útočníků, které vychoval hokejový klub Vítkovic, Vladimír Vůjtek,se v pátek dožilkulatého jubilea.

Dva dny po Jaromíru Jágrovi slaví čtyřicáté narozeniny také Vladimír Vůjtek, který na rozdíl od slavnější „osmašedesátky“ už kariéru ukončil a věnuje se práci agenta.

Jak Deníku už před svým výročím prozradil, výjimečný den se chystalstrávit, tak jak je ostatně zvyklý, s kamarády a známými v Klimkovicích, kde žije.

„Pozval jsem pár přátel. No je jich asi stovka, takže to bude velká party. Ale už se na všechny těším, bude to fajn,“prozradil s úsměvem Vladimír Vůjtek, kterému kamarádi a známí neřeknou jinak než Justin. „Stejně se říká i tátovi, tak jsem tu přezdívku zdědil.“

Máte čtyřicet let, co pro vás toto číslo znamená?

Je to zázrak, že jsem se, při svém tempu života, vůbec čtyřicítky dožil (směje se). Ne, teď vážně. Já se cítím pořád mladý, i když ten pravý věk každého člověka asi straší. A důležitý je právě ten pocit. Vidím se pořád někde u té dvacítky a nic jiného neřeším.

Jste úspěšný hráčský agent, vaše agentura Eurohockey Services patří k nejlepším v zemi. Přesto nelitujete toho, že třeba ještě nehrajete?

Rozhodně ne. Prostě to dopadlo tak, jak mělo. Nejprve jsem skončil v pětatřiceti, pak jsem se po sedmi měsících nicnedělání ještě vrátil a hrál za Třinec. Jsem rád, že jsem to zkusil, protože vím, že i návraty ke sportu patří. Souhlasím se rčením, že člověk má zkusit všechno.

Proč jste tedy skončil definitivně?

Cítil jsem, že to nebylo ono. Já byl zvyklý týmy táhnout a ne se plácat někde ve třetí čtvrté pětce. Pak tady byla samozřejmě i zranění, která mě neustále provázela. Na konci kariéry už jsem neměl sílu, energii a asi ani motivaci se zase vrátit a absolvovat celou přípravu znovu.

Vraťme se ještě k vašemu návratu. Hodně lidí vás k tomu přemlouvalo?

Asi jo, ale rozhodující slovo bylo na mně. Dobře, že jsem tehdy do toho šel. Alespoň jsem pak měl definitivně jasno, že kariéra skončila.

To vám hokej nechybí?

Chodím se na něj dívat. Ale asi se ptáte na hru?

Přesně tak.

Máme to asi v rodině, protože táta je na tom stejně. Já od toho posledního zápasu stál na bruslích snad dvakrát. Jsou kluci, kteří hrají i po konci profesionální kariéry v nižších soutěžích nebo za staré gardy. To ale pro mě není, hokej jako takový mi zatím vůbec nechybí.

Řada trenérů i hokejových odborníků vás považovala za nejnadanějšího hokejistu u nás. Myslíte si, že jste v kariéře dosáhl maxima?

Určitě jsem to mohl dotáhnout dál. Ale každý člověk nějak dospívá, získává zkušenosti. Já ničeho v kariéře nelitoval a nebudu litovat ani teď. Beru to tak, že co se stát mělo, se taky stalo. Je jasné, že kdybych měl ve dvaceti letech rozum, co má člověk ve třiceti, asi bych i v NHL odehrál daleko více zápasů. Jako mladý kluk jsem byl svůj a tím postojem jsem si v zámoří nepomohl. Ale byly tam i jiné věci, které jsem třeba už ani nemohl ovlivnit.

Můžete být konkrétní?

To už je dávno. Ale hned na začátku kariéry v NHL jsem měl smůlu na agenta. No smůlu. Spíše mě podvedl a podepsal jsem špatnou smlouvu v Montrealu. Já byl v All stars juniorské ligy a přistoupil jsem na kontrakt, který mě přibrzdil.

Další zlom bylo Nagano, kde jste měl hrát, ale kvůli vážné nemoci se srdečním svalem jste se pár týdnů před olympiádou účasti na olympiádě zřekl.

A do Tampy jsem přitom v létě přišel v hodně slušné formě. Počítali se mnou do první pětky, ale pak přišla ta nešťastná věc, kdy jsem chytil virus a měl problémy se srdečním svalem. Tam se asi má kariéra v zámoří zlomila. Následoval ještě jeden pokus v Atlantě, ale už to prostě nebylo ono. V Americe mi nebylo souzeno výrazněji se prosadit. Na druhé straně jsem prožil krásné roky v Evropě, kde jsem snad ukázal, že hokej hrát umím.

V kariéře jste prostřídal devatenáct klubů, což vám určitě velmi pomáhá při současné práci agenta.

Hrál jsem s devatenáctkou, takže to je i můj počet klubů (směje se). Je ale pravda, že celá řada mých bývalých spoluhráčů u hokeje zůstala a kontakty na ně se mi hodí. Dokážu se rychleji orientovat. Pro mě je důležité, že vím, jak to v Rusku, Finsku nebo Švýcarsku chodí a mám tam i známé, kteří mi pomohou.

Všeobecně se o vás ví, že jste velice šikovný především v Rusku, kde máte s celou řadou manažerů nadstandardní vztahy. To se ostatně ukázalo i při prodeji Jakuba Štěpánka do Petrohradu, na kterém Vítkovice vydělaly historicky nejvyšší částku. V médiích se spekulovalo o částce milion dolarů.

Přestup Kuby Štěpánka byl doopravdy výjimečný pro samotného hráče i Vítkovice. Více to nechci komentovat.

Pomáhá vám v Rusku i vaše jméno? Otec je tam považován za uznávaného trenéra ověnčeného tituly s Jaroslavlí…

Tátovo jméno mi v každém případě pomohlo. Rusové nezapomínají, když něčeho velkého dosáhnete. Ale určitě to není jen tak, že jsem pouze syn úspěšného trenéra. Snad to nebude znít nějak povýšeně, ale i já měl v Čerepovci super sezonu, kdy jsem s týmem postoupil až do finále. Také mě si tam ještě pamatují.

Jak složité je jednání s ruskými manažery?

Je úplně jiné než s finskými nebo švédskými manažery. Dávají vám pocítit, že jsou Rusové. Někdy musíte jít do ostrého konfliktu nebo sporu, abyste docílil svého. Bez toho v Rusku nemáte šanci. Musíte být férový, ale tvrdý. Každým svým počinem si získáváte úctu i respekt. A taky nesmíte Rusy zklamat.

Jak to myslíte?

Prostě se vám nesmí stát, že doporučíte hráče, který na to nemá. To se vám stane dvakrát a nemáte šanci udělat další transfer. Mně se běžně stává, že manažery zklamu kvůli tomu, že žádného vhodného hráče pro ně nemám. Když prostě víte, že dejme tomu Petrohrad hledá beka do první přesilovkové formace, tak to musí být opravdu extratřída.

Chovají se tak i ostatní agenti?

Tak to nevím, je to tvrdá branže (směje se). Ale asi každý tuší, že tahle práce je hlavně o kontaktech. Volají mi manažeři a ptají se i na hráče, které nezastupuji. Vždycky rád řeknu, jak to vidím. I to je pro mě důležité, že si mého názoru váží.

O ruských manažerech a klubových funkcionářích se povídá všelicos. Musíte pít vodku?

Tu nepiju, ale u každého jednání nějaký alkohol být musí. Jinak byste nic nevyřídili. Nejprve se pije, pak obchoduje. Naštěstí řada manažerů už pije šampaňské nebo víno, takže to je pohoda.

Společnost Eurohockey Services vlastníte s dalším bývalým skvělým hráčem Michalem Sivkem, který kariéru také ukončil kvůli zdravotním problémům. Je to náhoda?

Těžko říct. My jsme spolu hráli ve Spartě v letech 2000 a 2001 a pak jsme se po deseti letech sešli ve firmě Míry Henyše. To on si nás vybral a dal dohromady.

Vzpomenul jste už zesnulého agenta Miroslava Henyše, jehož agenturu nyní vedete. Co na vaší práci někde z hokejového nebe asi říká?

Já věřím, že se dívá. Snad jsme od něj něco pochytili a děláme mu radost. Míra patřil vůbec k prvním a k nejlepším agentům u nás. Za tím si stojím.

Hodně se v poslední době mluví o tom, jak na tom český hokej vlastně je. Vy se potkáváte i se začínajícími hokejisty. Jaká je nastupující generace?

Není to úplně ideální. Jsou sebevědomější, než jsme byli my. Ti kluci se vidí v NHL a nejhůře v extralize, což je problém. Realita je pochopitelně jiná. Naše generace byla asi výjimečná, protože my jsme hokeji dávali absolutně vše. Mě zajímal jako kluka jen hokej, nic jiného. Když jsem nebyl na tréninku, tak jsem hrál hokej před barákem. A stejné to bylo i s motivací. Já měl jen dvě možnosti: buď hrát hokej, nebo jít dělat za dva a půl tisíce do železáren.

Co vlastně říkáte na výkony svých vrstevníků. Jaromír Jágr válí v NHL, Martin Straka, Jan Peterek nebo Petr Nedvěd v české extralize…

Já se s nimi znám a samozřejmě o tom někdy mluvíme. Hlavní je určitě zdraví a to, že je hokej baví. Bez toho by nehráli. Ne všichni to ale mají dané. Každý je jiný a někdo třeba ani nenajde ten správný čas a moment, kdy se začlenit do normálního života. Já měl to štěstí, že se mi to i díky rodině podařilo.

Autor: Aleš Uher

18.2.2012
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační snímek.

Senioři projdou malou „policejní akademií“

PIZZA COLOSEUM otevře na jaře příštího roku svou druhou pobočku na Masarykově náměstí v centru Ostravy. Ta první je v OC Forum Nová Karolina.
7

Už je jasno! Z „Centrumky“ na "Masarykáči" bude Pizza Coloseum

OBRAZEM: Před krajským úřadem v Ostravě se srazil náklaďák s tramvají

/FOTOGALERIE/ Ve čtvrtek krátce před desátou hodinou omezila provoz na ulici 28. října před krajským úřadem dopravní nehoda. Tramvajová doprava byla dočasně zastavena.

TIP LIGA začíná prvním kolem: Jak tipuje Deník a fotbalista David Levčík?

Populární soutěž čtenářů Deníku TIP LIGA o tomto víkendu otvírá svou kapitolu jménem Podzim 2017. A redakce si připravila jednu malou novinku.

Přisedněte k Františkovi z Assisi. Sedí na začátku křížové cesty v Ludgeřovicích

/FOTOGALERIE/ Socha světce sedícího na schodech. Takový obrázek se naskytne těm, kteří zavítají do Ludgeřovic. Konkrétně pak na nově zrekonstruovanou farskou cestu. Zmíněným svatým je Fratišek z Assisi, který se tak stal v Ludgeřovicích počátkem křížové cesty.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení