Ocenění uděluje toto sdružení každoročně od roku 1993 před vánočními svátky jako projev úcty umělcům, spisovatelům a výtvarným teoretikům, kteří svojí tvorbou a občanskými postoji dokazovali a dokazují, že jsou nejenom skvělými umělci, ale také výjimečnými lidmi. Jejími nositeli se stali od roku 1993 postupně špičkoví umělci jako jsou například Jozef Jankovič, Václav Cígler, Dalibor Chatrný, Rudolf Fila, Ludvík Vaculík.

Jak známo, Eduard Ovčáček vede v současné době ateliér grafiky na Fakultě umění Ostravské univerzity. Ve svém dosavadním životě prošel nelehkou cestou, v níž musel svými uměleckými prostředky dokazovat, že patří k našim špičkovým kumštýřům. To také dokumentuje i jeho nová reprezentativní monografie, kterou odborným textem doprovodili tři renomovaní autoři – Jiří Valoch, Jiří Machalický a Juraj Mojžiš.

Jak vznikal tak náročný projekt, který má přes 600 stránek a který mapuje cestu a směřování Ovčáčkova výtvarného díla? „Jsem vděčný za cenu, kterou jsem získal v Bratislavě, ale také za nedávnou monografii, kterou jsme společně připravovali téměř dva roky, technickou a vydavatelskou aktivitu pražského nakladatelství Gallery, jmenovitě nakladatele pana Jiřího Kořána, který se především zasloužil o to, že monografie byla vydána v této exkluzivní podobě. Vzpomněl bych rovněž nedávno tragicky zesnulého přítele a dobrého člověka Františka Řezníčka, který se na monografii podílel jako fotograf.“

Na otázku, co ho motivuje k umělecké práci, která je v mnohém opravdu specifická, se jen Eduard Ovčáček usměje a reaguje: „To je taková obligátní otázka na kterou se dá odpovědět jen velmi stručně, nebo bychom mohli popsat všechny stránky těchto novin. Budu raději stručný a citoval bych pana Hrabala: „Je to ve mně jako v koze!“

Takže jako novinář už se raději „věčně mladého mrzouta“ na jeho výtvarné sny raději ani neptám. Ale Eduard Ovčáček se zasní a kupodivu po krátké odmlce jen velmi sporadicky odpoví: „Snů o tvorbě mám habaděj, že bych mohl psát romány a snáře. Ale spíše mám jeden sen za všechny kulturní lidi žijící v Ostravě. Máme ve městě divadla, filharmonii, muzeum, galerii výtvarného umění a další kulturní instituce. Nemáme však obyčejnou městkou galerii či „kunsthale“, která by mohla sledovat profesionálně aktuální provoz výtvarného umění v České republice, v Evropě i ve světě. Je to sen, který by městské zastupitelské orgány mohly snadno splnit, abychom se stali vskutku kulturním městem a přiřadili se k daleko menším městům v České republice, kde městské galerie již dávno čile fungují,“ říká stále mladý pan profesor, který nepociťoval ani před časem žádné zvláštní vzrušení, když jeho obraz předali zastupitelé města Ostravy jako dar prezidentu Václavu Klausovi. „Je to rutinní záležitost objednávky ze strany městských zastupitelů, kteří si vybrali moji práci jako dar pro pana prezidenta. Já sám už těžko mohu zjistit, zda-li vybrali dobře a zda moje serigrafie, která se jmenuje Výslech byla přijata panem prezidentem kladně,“ dodává s úsměvem velmi pracovitý umělec.

Díla Eduarda Ovčáčka může široká veřejnost také v nadcházejícím kalendářním roce obdivovat, protože chystá další pozoruhodné prezentace své tvorby.