RECENZE: Činohra NDM má poměrně slušný trhák

Osidla smrti patří k předlohám, které oslovují laiky i znalce. Obsahují totiž téměř vše, co kvalitní text napsaný pro jeviště má mít: originální nápad, švih a dostatek vtipu, množství překvapivých situací, humor i hlubší myšlenkovou rovinu, strhující tempo i děj. K tomu nutno připočíst herecké příležitosti, při jejichž využití mají herci možnost excelovat.

Základní zápletka je jednoduchá: dramatik a lektor tvůrčího psaní se seznámí s talentovaným mladým tvůrcem, domluví se s ním na způsobu, jakým oba sprovodí ze světa lektorovu manželku, netuší však, s jakým záměrem do komplotu mladík vstupuje. A osidla smrti začnou sama spřádat osudnou síť…

Režisérem inscenace je Lubomír Vajdička j. h. Při své práci se soustředil na uplatnění hereckých schopností představitelů jednotlivých rolí a na výstavbu překvapivých dramatických situací a zvratů. Jedno i druhé se mu povedlo. Nechybějí momenty, ve kterých hlediště strachem nedýchá, nechybějí doslova infarktové, ani úlevné komické situace či duchaplným slovním i situačním humorem nabité scény.

Na scéně, kterou navrhl Juraj Fábry j. h., je autorem hry navržený interiér pracovny dramatika odpovídající popisu v textu. Prostor dává hercům dostatek místa i příležitostí rozehrát všechny potřebné situace. Nic zde neruší, nic nechybí ani nepřebývá. Hudbu k inscenaci napsal Peter Mankovecký j. h., a vyšel přitom z inspirací z jazzové, soulové a rhythm and bluesové scény. Jednotlivé písně či skladby používané k předělům mezi obrazy působí jako kompaktní celek a svým charakterem zařazují hru do určitého časového i místního kontextu (současná Amerika).

Jan Fišar v hlavní roli dramatika Sidneyho Bruhla je patřičně arogantní, do sebe zahleděný samolibý stárnoucí muž realizující své vražedné sklony s hororovou přízračností. Jeho partner, Clifford Anderson v podání Vladimíra Poláka, je místy komickou figurkou, místy vypočítavým zločincem v ničem nezaostávajícím za kolegou na jevišti ani ve výstavbě postavy, ani v užití širokého rejstříku hereckých interpretačních schopností.

Alexandra Gasnárková jako Helga Van Dorpová doslova exceluje. Ve výborném mluvním projevu využívá cizokrajné výslovnosti s neopakovatelným půvabem, v pohybu uplatňuje práci s celou postavou a velkým i detailním gestem, je zde strhující mimika, prostě výkon zasluhující absolutorium. Tomáš Jirman v roli Portera Milgrima odvádí svůj obvyklý vysoký herecký standard. Nejméně výrazně působí Lenka Čermáková v roli Myry Bruhlové, postavu však i ona vybavila patřičnou mírou submisivity vůči manželovi, nemusela ovšem při tom natolik rezignovat na výraznost na jevišti.

Najdou-li se mezi diváky tací, kteří hru zařadí k lehčímu žánru, mají samozřejmě pravdu. Uvnitř tohoto žánru je však hra Iry Levina Osidla smrti onou velmi chutnou třešničkou nad – přiznejme to – někdy i nestravitelnými sousty. Po zhlédnutí ostravské inscenace a je zde pokušení použít slov „zhltnutí s velkou chutí“ – však v každém, ať už je to divák náročný více nebo méně, nic nestravitelného nezůstane. Naopak: dostaví se rychle chuť na opakované zhlédnutí inscenace, což je u tohoto žánru vysvědčení z nejpochvalnějších.

LADISLAV VRCHOVSKÝ