Před deseti lety založilo několik členů Janáčkovy filharmonie Ostrava komorní soubor, pro nějž zvolilo název Camerata Janáček. Po celou dobu existence vede orchestr koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Pavel Doležal.
„Rozhodnutí dát dohromady komorní orchestr není otázkou okamžiku. Má láska ke komorní hudbě se zrodila velmi dávno, již ve studijních letech, kdy jsem poprvé s nesmírným obdivem a úžasem poslouchal strhující koncert Slovenského komorního orchestru pod vedením Bohdana Warchala. Tehdy se ve mně zrodilo obrovské nadšení pro komořinu a sen hrát v komorním orchestru,“ vysvětluje Pavel Doležal důvody vzniku Cameraty Janáček.
„Myslím, že nějak podobně tomu s utvářením vztahu k hudbě bylo i u řady mých nynějších kolegů a kolegyň z orchestru. Léta ubíhala a s nimi přibývaly zkušenosti s komorní hudbou. Už na konzervatoři jsme měli výborný orchestr, který sbíral ceny na soutěžích. V Praze jsem byl členem vynikajícího Hradebního komorního orchestru, který bohužel existoval jen několik let, protože řada jeho členů – například cellista Jiří Bárta nebo houslistka Hana Kotková - odešla na sólovou dráhu. Po návratu do Ostravy jsme v roce 1990 založili spolu s violistou Kubínova kvarteta Pavlem Vítkem Slezský komorní orchestr. Vznik Cameraty Janáček na sklonku devadesátých let byl ovlivněn souhrou řady příznivých okolností. V Janáčkově filharmonii Ostrava se sešlo několik hudebníků s podobným zápalem pro komořinu, přišly zajímavé příležitosti, jako nabídka turné po Jižní Koreji či možnost natočit CD s hudbou belgického mistra Pietera van Maldereho. Velmi významná byla nesporně i podpora tehdejšího ředitele Janáčkovy filharmonie Jana Hališky, rovněž velkého nadšence pro komorní hudbu. Domnívám se ale, ba přímo to tak cítím, že hlavním důvodem vzniku i trvání orchestru bylo a je ono nadšení, hluboká láska k hudbě a touha předávat radost a krásu lidem,“ říká Pavel Doležal. Splnilo první desetiletí souboru jeho očekávání? „Myslím, že rozhodně ano. Podařilo se nám sehrát se jak po stránce muzikantské, tak po stránce lidské. Jsme výborná parta lidí, která táhne za jeden provaz. Především mám velkou radost, že nás neopouští ono potěšení z hudby a nadšení stále se zdokonalovat. Cítím při našich koncertech stále větší jistotu a zažívám onen těžko popsatelný pocit naplnění, který znají jen komorní hráči… Je už za těch deset let na co vzpomínat! Všechny koncerty byly krásné, ty významné a důležité i ty v zapadlých venkovských kostelících, ale často s o to srdečnějším publikem. Škoda, že nemáme kronikáře, který by nabídl kompletní statistiku koncertů. Nedávno jsme ale vytvořili nové internetové stránky, takže zaujaté čtenáře mohu odkázat na www.cameratajanacek.cz, kde se dovědí nejen o tom nejdůležitějším z naší bohaté dosavadní činnosti, ale také se můžou informovat o našich budoucích plánech,“ dodává Pavel Doležal.
ALENA MIKOVÁ