Součástí tohoto ocenění bylo pět recitálů na mezinárodních varhanních festivalech ve Warwicku, Coventry, St Albans, Cambridgi a ve slavné St Paul´s Cathedral v Londýně. Doposud vystoupila například na festivalech v Anglii, Belgii, České republice, Holandsku, Litvě, Lucembursku, Německu, Polsku, Portugalsku a Mexiku. Půvabná mladá dáma byla zvolena evropskou miss mezi varhanicemi a cembalistkami. KateřinuDeníkvtěchto dnech zastihl v Ostravě, kde také doposud učila na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu.

Minulá sezona vám přinesla radost, ale i malinko starost…

Sezona to byla skutečně velmi náročná, kdy jsem si sáhla na dno svých fyzických sil. A nakonec jsem skončila v nemocnici.

Co se přihodilo?

Byly to měsíce ve znamení koncertů a cestování. Prakticky každý týden jsem trávila v nějaké jiné zemi. Vystupovala jsem hodně v Belgii a Polsku s několika projekty, z nichž každý byl zcela odlišný. Jednalo se jednak o varhanní recitály, anebo jsem hrála sólové party s velmi prestižním a známým orchestrem Animou Eternou pod vedením slavného dirigenta Jose van Immerseela, s hudebním tělesem, které používá dobové nástroje. A do toho ještě ono doktorandské studium v Brně a na basilejské Schole cantorum.

A k tomu jsem ještě učila na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu, kde se realizujeme také v jednom projektu s cembalem a s flétnisty ze třídy Jana Kvapila, tak uznáte, že toho bylo v poslední době na jednoho člověka docela dost. Takže jsem skončila v nemocnici. Jenže odtud jsem chtěla dokonce utéci, když jsem byla na kapačkách, a lékaři se mnou žertovali, že bych si je měla vzít s sebou (úsměv). A ihned z nemocnice jsem jela účinkovat s Animou Eternou do Belgie.

V této sezoně už zvolníte, anebo bude pokračovat stejným tempem? Co vás čeká?

V uměleckém životě se plánuje hodně dopředu, tím mám na mysli koncerty a různá vystoupení. Čili už plánuji účinkování na hudebních festivalech v letech 2011 a 2012. Nejbližší koncert mě čeká 13. října v Praze v rámci abonentní řady orchestru FOK, kde budu mít recitál na cembalo a varhany v kostele Šimona a Judy, a hned po koncertě večer musím sednout do auta a jet do Zlína, neboť druhý den tam mám zkoušku seZlínskou filharmoniía dirigentem Jakubem Hrůšou, který bude dirigovat varhanní koncert Francise Poulenka.

Moc se těším na svoji první spolupráci s Jakubem Hrůšou. Pak se přemístím do Bruselu, kde s tamním orchestrem zahraji Bachův Koncert pro cembalo a orchestr. A v prosinci se zase vrátím do rodného Havířova na Vánoční koncert, kam se moc těším. Mám tam řadu přátel. A v lednu příštího roku koncertuji s pardubickou filharmonií pod taktovkou dirigenta Marka Ivanoviče, kde provedu skladbu Jana Hanuše pro varhany, harfu a marimbu, na což se také velmi těším.

Repertoár svých koncertů si vytváříte sama?

U sólových varhanních a cembalových recitálů si dramaturgii připravuji sama. A když jsem oslovena na konkrétní skladbu s orchestrem, tak to samozřejmě záleží na nabídce, a většinou ráda přijímám.

Jste půvabná instrumentalistka, která se dostává do povědomí posluchačů v evropském kontextu. Jaká je Kateřina Chroboková v soukromém životě? Na asketický způsob života to ale na první pohled nevypadá, anebo se mýlím?

Samozřejmě že hraní jde na úkor ostatního života. Člověk tomu obětuje kolikrát všechno. Ale můj osobní život je poměrně hodně složitý, zejména v současné době…

Jste varhanní a cembalová miss Evropy. Máte nějakou kostýmní výtvarnici, která vás obléká, či dokonce vizážistku?

Zatím ne. Ale poznala jsem v této oblasti zajímavou ženu Evu Eislerovou, což je designérka a její kamarádkou je Liběna Rochová. A hovořili jsme o tom, že je velice zajímavé skloubit vizuální a hudební stránku při produkcích. V budoucnu bych chtěla zkusit performanci v barokním stylu. To znamená přiblížit se autenticky k dobové interpretaci pomocí not, hudebních nástrojů, ale také nějakých kostýmů.

Právě můj švýcarský profesor, u něhož studuji v Basileji, přišel s myšlenkou této vizuální podívané s tím, že by kostýmy vytvořil nějaký slavný současný módní návrhář. A v osobním životě mám docela slabost pro módu a kreativní návrhy. Ale vůbec na to nemám čas. Když tak jenom v letadle si listuji v časopisech a po čase, když přijdu ke kadeřníkovi, tak tam si prohlížím nejnovější trendy v této oblasti.

Chtěla byste žít v budoucnu spíše v zahraničí?

Momentálně žiji ze dne na den, čili přítomností. A nedělám si velké plány dlouho předem, protože na něco se těšíte, pak třeba onemocníte nebo se stane něco v rodině a všechno je hned jinak. Takže nyní bych chtěla být opravdu nějaký čas na volné noze. Mít čas pro sebe a onen potřebný klid, prostor pro svůj osobní život. A pokud máte doma dobré zázemí, tak se to odrazí i na těch hudebních výkonech a také na psychice. Čili chci mít čas k tomu, když mi někdo zavolá a řekne, že budeme pracovat půl roku na zajímavém projektu, tak odjedu třeba do New Yorku a všechno bude v pohodě.

Prozradíte nám nějakou svoji slabost?

Slabostí mám hodně a zřejmě budu mít problém jim odolávat. Tak například jsem velký gurmán, a kdybych se tomu oddala, tak vážímdvě stěkilogramů, takže se musím hlídat. Ano, jsou to jídlo a zejména sladkosti. A na cestách nám často v různých zemích servírují svoje tradiční pokrmy včetně sladkostí. Snědla bych je na posezení, ale musím se držet. A o jiných slabostech hovořit raději nebudeme… (smích)