Vladislav Gajda studoval nejprve na sochařsko-kamenické škole v Hořicích a později na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Jana Laudy. Ve své tvorbě se věnoval zprvu figurální tvorbě, ale po návštěvě Velké Británie v první polovině šedesátých let minulého století ho inspiroval Henry Moore, takže svůj výrazový rejstřík obohatil o pozoruhodná nefigurální díla. Vedle sociálních motivů – Památník revolučních bojů, Slezská píseň, Nikdy bídu, nikdy válku – se sochař věnoval poetickým realizacím, k nimž patřily opusy Volnost květům, Stužkonoska modrá, vznikla i další velmi zajímavá díla.

Úžasný byl jeho cyklus prací s pracovním názvem Otvírání kamene. Jeho tryskání pískem do kamene bylo určitým převratem v sochařském umění v osmdesátých letech minulého století. „Neběží o žádnou metodu, vnikání do kamene, jeho otevření si vyžaduje povaha té či oné myšlenky, její poslání. Například jsem otevřel blok hořického pískovce, abych vymanil, vyprostil květ a všechno to, co živého k němu patří, ze sevření vlivů ohrožujících přírodu.

Pohřeb bude rodinný


Nazval jsem tuto sochu vyvolanou ekologickým námětem k ochraně životního prostředí Volnost květů. Obdobného rodu je Spartakus. Postava deroucí se z drsného zajetí, ze světa příkoří a bezpráví do světa lidských práv,“ takto popisoval na konci osmdesátých let minulého století vznik některých svých soch levicový sochařský intelektuál Vladislav Gajda, jemuž tehdejší ostravští mocipáni zazlívali, že je ve svých názorech nekompromisní a dovede jim říci také ne! Nicméně doma není nikdy nikdo prorokem, progresivnější Praha ho uznala, stejně jako zahraničí.

Stal se autorem stěny stanice metra Kačerov, vytvořil desítky soch, medailí a jako první aplikoval metodu odebírání hmoty kamene tryskáním přes šablonu. Vladislav Gajda miloval život, poezii, divadlo, hudbu a také film.Jeho otec pracoval na šachtě a velice rád kreslil. Také jeho maminka měla výtvarný cit, vyšívala a háčkovala.

Vzpomínám si na krásné večery vGajdově třebovickém ateliéru, kde se scházeli také mimoostravští tvůrci z různých uměleckých oborů. Vladislav Gajda se svou chorobou bojoval. Uměl se rvát, ještěže nám nejenom v Ostravě zůstaly výrazné stopy jeho tvorby v podobě výsostně zdařilých uměleckých děl. Vladislave, bude nám v Ostravě bez tebe smutno… Poslední rozloučení s akademickým sochařem Vladislavem Gajdou se uskuteční na jeho výslovné přání pouze v úzkém rodinném kruhu.