Janáček: Býval jsem rád, že jsem přežil den ve škole

DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství...

Z vidnavského činžovního domu, kde WC bylo obráceno oknem, natřeným místy odpadávající emailovou barvou, na západ. Slunce klonící se k obzoru „kreslilo“ v rámu okna neskutečné světy... Exemplum: nízké a vznešené jako budoucí a trvalý příznak našeho života.

Jaký jsem byl žák?

Dotaz na nepravého. První stupeň, ale vlastně vůbec celá základní škola byla pro mne dost velkým trápením. Introvert, rodiče učitelé, otec dokonce (před vyhozením) ředitelem školy...

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?

Viz předcházející odpověď. Ale určitě ne výtvarná výchova.

Moje první láska?

Nevím, zda to byla láska, spíše zamilovanost, ale protože to bylo nové, první a poprvé a jiné (přestože každá nová láska je vždy vlastně první... a jiná), zůstávají první okamžiky součástí nejniternějších vzpomínek. A proto víc neprozradím.

Čím jsem chtěl být?

Vlastně nevím. Slušelo by odpovědět vznešeně a ve stylu „už od dětství toužil stát se...“, ale někdy jsem byl rád, že jsem „přežil“ den ve škole, a tak daleko jsem ani nedohlédl. A později už vstupují do životních plánu externality, vnější okolnosti... A tedy pak už chtění začasté naráželo na realitu normalizačních sedmdesátých let.

RODINA

Jak potkal svého životního partnera?

Příběh vysokoškolské lásky.

Děti, to jsou starosti i radosti...

Dítě. Ano.

Kdo je u nás pánem domu?

Zahrada...

Co mě dokáže totálně vytočit?

Nerafinovaná, průhledná, krystalicky pravdivě čistá lež a profesinální výraz lháře-mluvčího „přesvědčující“ o opaku. Upřímná lež je mi milejší. Bolí stejně obé, ale ta první je přece jen o poznání podlejší.

Domácí práce nenávidím, či miluji?

Bez komentáře.

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám...

Na zahradě.

Mé nejoblíbenější jídlo?

Odpovím jinak: Pokud by z pomyslného „životního jídelního lístku“ byly nadobro vykázány knedlíky s vajíčkem, pak ani vlastně nemám favorita. Ale myslím, že umím ocenit vše, co je výsledkem excelentního kuchařského umění. Takových zážitků nesmí být mnoho, ale pakliže jsou, potom je důležité si je skutečně vychutnat.

Pivo lahvové, nebo točené?

Co je to pivo?

Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?

Bylo by toho skutečně hodně: koncerty, výstavy, ediční počiny... Mám spíše problém s volbou a s nedostatkem času zažít a prožít. V Galerii výtvarného umění v Ostravě objevná výstava kreseb a ilustrací Stanislava Kolíbala, v Jízdárně Pražského hradu výstava Josefa Čapka. Oba velké ostravské hudební festivaly, Janáčkův máj a Svatováclavský hudební festival. Vždy si myslím, že dramaturgii posledního z ročníků nelze překonat. A pokaždé se rád nechám pány Igorem Františákem a Jaromírem Javůrkem příjemně „zaskočit“, dále publikace Caravaggio (Nakladatelství Taschen), monografie Resonance-Federico Díaz (Galerie Sklenář) a tak dále.

Můj vztah ke sportu...

V mládí aktivně kladný, dnes už rekreačně kladný. A pokorný.

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?

Z profylaktických důvodů si podobné otázky zakazuji. Některé otázky skutečně škodí zdraví.

Je mi práce koníčkem, nebo „jen“ obživou?

Podstatná část mojí práce je mi radostí a baví mne. Ale ani tu méně milovanou, složitější a nutno říci i náročnější neumím a nechci dělat jen pro obživu.

Kdy jsem v práci nejšťastnější?

Přiměřenou úroveň spokojenosti z každého dne prožitého v práci, ale spíše prací (a iluzorně mimo práci, ale už nikoliv bez práce) považuji za cennější. Ostatně štěstí je tak složitý, neuchopitelný a někdy „nebezpečný“ pocit... A což teprve stupňované štěstí. To se snad ani nedá ve zdraví přežít.

Kdy mám chuť s tím seknout?

Obdobně... (z profylaktických důvodů si podobné otázky zakazuji).

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil...

Nezkusil jsem se zatím zasnít, ale slibuji, že do příští ankety naleznu způsob, jak si takový druh snění (třeba i uměle) navodit.

NA ZÁVĚR

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila...

Z prostředí bývalých normalizačních vojenských kateder při vysokých školách. Nadřízený, velící důstojník, k posluchačům: „Jak vy k my, tak my k vy!“ Esenciální koncentrace všeobjímající dobové tuposti.

Co dělám, když na mě přijdou chmury?

Oddám se jim a rád jim podlehnu.