16let tvořil jeho hluboký nezaměnitelný hlas vedle Lisy Gerrard poznávací znamení dua Dead Can Dance, které do rozpadu v roce 1997 vydalo celkem devět alb a proslavilo se po celém světě svojí éterickou elektronickou hudbou s prvky world music, new age, středověkými zpěvy či keltskou melodikou.

„Podobně jako v Praze určitě zazní i písně, které znají fanoušci z repertoáru Dead Can Dance,“ doplňuje Zlata Holušová, ředitelka a dramaturgyně Colours of Ostrava.

Album Ark obsahuje osm původních skladeb, které zkoumají témata identity, odcizení, války, politické korupce a hrozby,již lidstvo jako druh představuje pro své prostředí. Nechybí v nich ale optimismus a naděje v lepší svět. Brendan jej složil, nahrál a produkoval celé sám. Ark není koncepčním albem v tradičním slova smyslu, spíše sérií pozorování a komentářů týkajících se lidstva. „Jako u svých předchozích děl jsem neměl dopředu dáno, o čem skladby budou. Nechal jsem se řídit svým instinktem a nápady, jak postupně přicházely,“ vysvětluje Brendan.

Na rozdíl od předcházejícího alba Eye of the Hunter, kde Perry využil živé kytary, baskytaru i bubny, prakticky všechny nástroje na nové desce pocházejí ze samplů a syntetizátorů. „Byl to ode mě záměr, jelikož jsem chtěl nabít hudbu neutrálním elektronickým zvukem, který by odrážel náš svět, který je stále více závislý na strojích. Využil jsem především smyčce, dechy a sbory, které doplnily syntetickou hudební krajinu,“ říká Brendan. Na nahrávce se odráží i vliv toho, že Perry žije a tvoří v relativní izolaci – v Quivvy Church v Irsku, a že tedy tráví volný čas na internetu s přáteli nebo sledováním dokumentů a zpravodajství.

Všechny články k proslulému ostravskému festivalu ČTĚTE ZDE!