Sestavu Divokýho Billa tvoří v současné době Václav Bláha (kytara, zpěv), Miloš Jurač (baskytara, zpěv), Štěpán Karbulka (zpěv, tamburína, megafon), Adam Karlík (housle), Roman Procházka (akustická kytara, zpěv), Jan Bártl (banjo), Martin Pecka (akordeon) a Marek Žežulka (bicí). Václavu BláhoviDeník před ostravským koncertem položil dvě otázky.

Čím si skupina Divokej Bill udržuje hravost a nadšení při svých vystoupeních?

Děkujeme za pochvalu, je to náš speciální prověřený způsob přenosu energie. Princip je jednoduchý: jít do toho pořád naplno, naladit se na stejnou vlnu (nebo alespoň co nejpodobnější) mezi sebou v kapele, když to zařízne, tak se to najednou přenáší na lidi, ti to přijmou a vzápětí posílají zpět na pódium, kde to pošťouchne nás, koukneme na sebe a jsme klidnější, sedá si to ještě víc, lidi to vycítí a najednou to s námi všemi houpá jako na lodi…

Kde kapela hraje nejraději– na festivalech, při televizních show, či raději na samostatných koncertech? Anebo je klidnější ve studiu, kdy se natáčejí nová alba?

Posloupnost bych seřadil asi takhle: nejhorší ze všeho jsou televizní přenosy, člověk půl dne čeká, aby vylezl na tři minuty před celý národ, než se rozkouká, výstup končí a málokdy se stává, že je s ním spokojena víc než polovina početného souboru, neboť tréma, nerozehranost, nerozezpívanost, absence opravdových fanoušků a neznámé prostředí většinou udělají své. Jako další bych zařadil nahrávání nových písní.

Ne, opravdu nejsme studioví hráči a ladění a rytmika, jež jsou na studiových nahrávkách zapotřebí, jsou neúprosné. No a teď už se dostáváme k tomu, co mám pocit, že nám docela jde, a to jsou koncerty. Za12 let existence už jich máme za sebou přes 900, takže tam je ta jistota určitě větší, no a třešnička na dortu jsou festivaly, rychlá zvukovka, hodinový set největších šlágrů skupiny, přítomnost jiných kapel, většinou léto, hromada lidí, příroda, dobrý zvuk. Hurá, to je potom rock and roll! Věřím, že to bude fungovat takéve čtvrtekv Ostravě.