Vážení čtenáří, přinášíme vám další díl nového seriálu Deníku.
Naší snahou je poskytovat především seriózní zpravodajství z vašeho nejbližšího okolí, ale zároveň chceme do Deníku dávat také užitečné informace a zábavu. Dřisty fifejdskeho Ofila, které vystihují rázovitost našeho regionu pohledem svérázné postavy, by měly být právě jednou z těch věcí, které v Deníku pobaví. Najdete je vždy v sobotním tištěném vydání.

Už sem se vam svěřil, jak to bylo z mojim menem Ofil. Včil bysem vam rad ozřejmil, kaj sem se to narodil a kaj včil žiju nejdelši část svojiho života. To su ty Fifejdy, kere, jak by zazpival Jarek Nohavica, su region razovity. Neměly v minulosti dobru pověst. Něvim, či za to mohli naši tatici či jejich tatici či jejich dědci, to se už da dneska těžko zistiť, ale fakt, že v ich blizkosti byly hned tři šachty Hlubina, Šalomoun a enem kusek dali k centru Jindřich mluvi o všeckim.

Bo na šachty se bralo kajkeho. No a ku Šalomouně se od vychodu lepily koksovna a elektrarna Karolina, kusek dal u centra Žofinska huť, na jih potym šachta Hlubina, vitkovicke koksovna, vysoke pece a hlavně prach doslova valici aglomeraca. A abysem nězapomněl, tuš po dvaapadesatym vystrčila dovrchu svoji kominy aji Nova huť Klementa Gottwalda. A ta prachem a smradem tež něšetřila.

Na sever to byly Moravske chemicke zavody a Petrolejka pozdějši Ostramo, kere nam tu zaněchalo ty smradlave laguny. Od zapadu potym to byl Ritkerz tež chemička a valilo se to na nas aji z vysokich kominuv třebovicke elektrarny! No parada! Až šel pak věter z kere strany chtěl, dycki nam to tam smrdělo. A prachu bylo!

Vylez si v bile košuli a než si došel na stary Frydlantski most, byla šeda a dole u Karoliny už černa…

Pravda, kapku sem to přehnal, ale jak pravim: smardu a prachu zme se užili. A přesto sem tam prožil to nejkrasnějši dětstvi a nědam na Fifky dopustiť. No a že tu byly ty šachty a všecki ty podniky, tuš se do nich hlasili a stěhovali ludě ni enem republiky Československe, ale aji z Polska a Řecka a před první valku za Rakuska aji z pozdějši Jugoslavie, Bulharska a Italie. A že mezi nimi něbyli sami andilci, ale aji chachaři a gauneři, to je jasne.

A když u nas postavili zimni stadion první zastřešeny v ČSR a namisto poliček Bulharu kolem železniční trati do Beskyd halu Tatran bylo jasne, že ich navštěvnici museli nězřidka projiť kolem bandy fifjeďáků a když při tym přišli enem o drobňaki a schytali par lehučkich facek, byli vlastně radi. Aji ja, rodily Fifejďak, sem v jedne take bandě byl. Ale enem chvilu. Bo sem, jak řikala moja mama, měki a dobrosrdečny.

A když sem odmital fackovať male synki co se šli zabrusliť na zimak, parta mě vyvrhla. Ale přesto mam z te doby jednu, dneska už srandovni přihodu. To raz kerasik z partiček zmalovala dospěleho chlopa a ten šel na policajty. Ve vile Tereze kusek od fotbalove Staré střelnice na dnešni Černe louce -, kaj policajti sidlili, měli zapsaneho jedneho zlodějička a takeho maleho samostatneho grazlika, kery im ale šel dycki na ruku a ochotně napraskal všecki svoje zname. Při tej „malovačce" vtedy sice něbyl, ale ochotně vysypal policajtum mena všeckich synkuv z okoli a mezi nimi aji to moje.

Esembaci hned zrobili zatah. Přišli aji ku nam, ale ja byl naštěsti z mamu na navštěvě u segry a doma byl enem starši bracha. Měl už po vojně, ale všecki ty moje vrstevnika znal menem a tak když se ho ptali esli ich zna, ochotně přikivnul. A to neměl. Bo ho zatkli a malem v želizkach vedli na Vilu Trerezu. A něbyl sam.

Tata kamarada Jendy byl taki drobny a aji když už mu tahlo na padesatku vypadal jak postarši tynejdžer. Když přiznal, že ty synki zna, zatkli ho ze slovami, že to asi bude vudce bandy… Ve Vile se naštěsti všecko vysvětlilo a brachu i tatu Jendy pustili, bo grazlik přiznal, že oni do party něpatřiju. Ale jak mě brácha večer zvalil, za to, že ho za bileho dne vedli přes Ostravu esembaci, si asi dokažetě představiť.

Když je řeč o tych policajtach to řidila policajtka dopravu na rušne křižovatce, kaj něšly semafory, a když jelo okolo policejni auto, zuřivě na ňho mavala a řvala na řidiča: „Jeď hned na oddělení a ať mně rychle vystřídají! Dostala jsem totiž měsíčky!" Čekala hodinu, čekala dvě a až o hodně pozdějši přijelo to auto nazpatek a řidič, kery smrděl gořalu, ji pravil: „Nikdo nepřijde! Když se dozvěděli, že's to dostala, tak jsme se všichni ze samé radosti ožrali!"

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.