VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jakub Špaňhel: Měl jsem vždycky rád Picassa

Ostrava - Akademický malíř Jakub Špaňhel patří k výrazným osobnostem současného výtvarného umění a říká:

14.10.2011
SDÍLEJ:

Velkoformátová díla akademického malíře Jakuba Špaňhela jsou k vidění v ostravském Domě umění.Foto: Deník/Pavel Sonnek

Chtěl jste být už odmalička malířem?

Skutečně je to tak. Začal jsem malovat ve čtyřech letech a nikdy bych toto povolání neměnil. Navíc, hodně mě v tom podporovala matka, líbilo se jí to, co dělám. Chodil jsem nejdříve do lidovky, později na střední uměleckou školu a posléze jsem se dostal na Akademii výtvarných umění v Praze.

Studoval jste na akademii u Jiřího Davida a Milana Knížáka. Oba mají blízko ke konceptualismu. Jak se vyvíjel váš výtvarný rukopis?

Na Střední umělecké škole v Ostravě mě učili Jirka Surůvka a Eduard Halberštát mezi jinými. A protože jsem maloval, tak jsem nechtěl jít na akademii do malířského ateliéru, ale šel jsem k Jirkovi Davidovi a Milanu Knížákovi do konceptuálních ateliérů. Neboť tam se alespoň debatovalo o umění. Sám jsem tomu nerozuměl (úsměv), ale přišlo mi zajímavé se o tom pobavit a naslouchat. Takže proto jsem volil konceptualisty, byť sám konceptualistou nejsem. A moje obrazy jsou o malování, žádné těžké koncepty v nich nevidím.

Jste rodák z Karviné, nyní už delší dobu žijete v Praze. Život v hlavním městě je asi jiný než v Ostravě…

V Praze už žiji patnáct let. Za mámou do Karviné ale pořád rád jezdím, mám v Ostravě kamarády, takže se rád vracím. Ale pro mě je pochopitelně Praha atraktivní, mám tam už některé sběratele, cítím se tam dobře. Teď právě přemýšlím, že bych vycestoval a žil nějaký čas v Berlíně.

Čím vás láká právě toto město?

Když to řeknu pragmaticky, tak z Prahy do Berlína je 350 kilometrů, což je zhruba stejná vzdálenost jako do Ostravy. A mám velmi blízko k německé malbě. Vždycky jsem z ní vycházel. Už v patnácti letech se mi líbili představitelé nových německých malířských směrů, divocí „noewilde“. Takže k německé malbě mám blízko, proto bych to v Německu mohl zkusit s nějakými galeriemi, jestli se tam prosadím… Zkrátka budu tam chvilku malovat a pak se uvidí.

Na současné výstavě v ostravském Domě umění, která probíhá do 20. listopadu, se prezentujete velkoformátovými plátny. Kdy jste s nimi začal?

První pokusy na velké papíry jsem zkoušel už na střední škole. Zjistil jsem, že používám ve svých obrazech gesto, velké štětce, není tam místo pro velký detail. A když plátno má rozměr nad dva metry a je větší než figura, tak do toho mohu nějak vstoupit. Velká plátna se mi tvoří lépe než menší. Možná proto, že některé aspekty hodně zjednodušuji a abstrahuji. Není to detailní malba, ony detaily tam vznikají samy jakoby nějakou náhodou. Jsou to v podstatě jakoby velké akvarely. Je to akryl na plátně a používám hodně vody, takže je to mohutné…

Co vlastně motivuje vaši tvůrčí práci? Na současné výstavě máte rozměrná plátna z cyklů Banky, Lustry, Benzinky, Města, nechybí ani ženský akt…

To jsou motivy, které v životě potkávám kolem sebe. Tvořil jsem kytky, lustry, když jsem si zařizoval svůj první byt v Praze, takže je to ještě z tohoto období. Sbírám starý nábytek a staré lustry, takže jsem je začal malovat. A benzinové pumpy? Patnáct let jsem se odhodlával k tomu, abych si udělal řidičský průkaz, až se mi to nakonec povedlo. A cyklus Město, to byly zážitky z cest, kde jsem byl.

Dvacáté první století svádí k tomu, že umělec musí mít dobrého manažera, anebo být sám sobě dobrým producentem. Jak je tomu u vás?

Určitě manažer člověk musí být, ale tomu tak vždycky bývalo. Třeba v baroku, když měli umělci svoje dílny, také se prosadili, taky si to museli zprodukovat s tou církví, když tvořili zakázky pro kostel, takže mě to celkem baví. Samozřejmě, že ze začátku to byli moji přátelé, kteří sbírali mé obrazy. Bylo to jednodušší. Jednat někdy s určitými lidmi je velký problém, ale zase některé záležitosti řeší za mě určité galerie, zatím nemám s nikým žádnou exkluzivitu. Je to samozřejmě tvrdý boj.

Jste kumštýřem, který chodí do ateliéru každodenně, anebo nárazově, jenom když pociťujete přetlak tvůrčí energie?

Snažím se chodit do ateliéru téměř každý den, ale tvořím expresivně, to znamená naplno dvě až tři hodiny. Člověk se na to musí koncentrovat. Ale není to práce, že bych tam byl celý den. Zajdu si v klidu na kafe, přemýšlím o věcech, takže v pohodě.

Jaký je Jakub Špaňhel v soukromí? Klidný přemýšlivý autor, či rozervaný bohém?

Pravda je, že jsem na Akademii výtvarných umění prožil velmi divoké roky, dosti jsem popíjel, ale poslední dobou, kdy jsem si udělal řidičák, tak hodně jezdím autem a dost jsem se zklidnil, takže téměř vůbec nepiji. Jsem spíše pohodář.

Přinesla vám Karviná jako výtvarníkovi nějakou inspiraci?

Určitě, maloval jsem Karvinou, ale také Ostravu, nebo i zátiší doma u babičky a maminky, jako vzpomínky na domov. Něco to ve mně zanechalo už proto, že mám rád černou barvu. Může to být tím, když jsem kdysi viděl jako dítě hromady černého uhlí, které mě fascinovaly. Takže se určitě budu sem vždycky rád vracet.

Máte nějakého zvláštního koníčka?

Když jsem byl mladší, tak jsem choval hady a ještěrky, byl jsem nadšený herpetolog. Teď zvířata momentálně žádná nemám, ale občas mě to chytne, že si pokaždé říkám, že si časem něco pořídím.

Chystáte nyní nějakou zahraniční výstavu?

Mám kontakt na jednu galerii, která mě vozí na jeden veletrh, něco se chystá v Amsterdamu, Bologni, ale také v Německu. Ale jak říkám, teď bych zkusil několik měsíců něco malovat v Berlíně, snad se podaří získat nějaké zajímavé kontakty.

Honí se vám momentálně hlavou nějaké konkrétní téma, které byste chtěl vytvořit na plátně?

Teď jsem trochu změnil styl tvorby a na ostravské výstavě, kde mám Londýn, španělské schody, tak začínají být bez černé barvy. Začal jsem trochu zvesela.

Na výstavě máte i ženský akt. Malujete ženskou krásu zpaměti, anebo podle modelu?

To je model. Ženy vytvářím průběžně, je to můj koníček. Všechny věci dělám podle fotek kromě holek, modelky mi chodí pravidelně do ateliéru. Je to mnohdy problém, namalovat zajímavě figuru, tak se s těmi holkami trápím… Nejsem typem malíře, který by dělal jednou figury, a pak zase něco jiného. Průběžně to střídám. Jsou obrazy, které vznikají velmi rychle, pak jsou díla, která mám rozmalovaná také rok dva nebo dokonce i tři.

Měl jste či máte nějakého svého guru ve výtvarném umění?

Vždycky jsem měl hodně rád Picassa, už odmalička, hlavně ten jeho přístup k práci, a byl to opravdový novátor v umění. A v osmnácti letech jsem měl štěstí, že jsem se v Praze skamarádil s výtvarníkem Jiřím Georgem Dokoupilem, který je původem z Krnova a ve světě opravdu prorazil. Měl jsem s ním několik let ateliér a to mně opravdu pomohlo, viděl jsem, jak se to dělá ve velkém stylu. A právě on byl pro mě hodně důležitý v období mých dvaceti let.

Stáváte se známým, jak nakládáte s popularitou?

Jsem rád, že se mohu živit tím co dělám, že nemusím mít k tomu nějaké jiné zaměstnání. Ale žádnou slávu zatím nepociťuji. Ano, když se povede něco ve světě, je to fajn, jsem rád, že to lidi zajímá.

A co takhle dostat se třeba jako vystavující na benátské bienále?

Určitě, občas jsem se dostal do nominace na Cenu Jindřicha Chaloupeckého, ale vždycky mi řekli, že se mám fajn, že prodávám, takže zatím jsem v Čechách žádnou cenu nedostal.

Autor: Břetislav Uhlář

14.10.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Servírka Barbora Horská byla jednou z těch, která ženu obsluhovala. Na snímku u stolu, kde podvodnice seděla.
1

Blondýna dál okrádá opavské restaurace, trest jí asi nehrozí

Čistější voda ve strouze ve Staré Bělé potěšila místní myslivce, věří, že úředníci zarazili vypouštění odpadů z nedalekých domků.
9

Úředníci už tuší, kdo zasvinil vodu

Senioři projdou malou „policejní akademií“

Jak se chovat při pouličním přepadení, jak správně použít pepřový sprej, ale také jak se nenechat napálit třeba takzvanými šmejdy, ale i základy první pomoci či procvičování paměti.  

Už je jasno! Z „Centrumky“ na "Masarykáči" bude Pizza Coloseum

/DENÍK SLEDUJE, FOTOGALERIE/ Na Masarykově náměstí se otevře na jaře příštího roku italská restaurace.

OBRAZEM: Před krajským úřadem v Ostravě se srazil náklaďák s tramvají

/FOTOGALERIE/ Ve čtvrtek krátce před desátou hodinou omezila provoz na ulici 28. října před krajským úřadem dopravní nehoda. Tramvajová doprava byla dočasně zastavena.

TIP LIGA začíná prvním kolem: Jak tipuje Deník a fotbalista David Levčík?

Populární soutěž čtenářů Deníku TIP LIGA o tomto víkendu otvírá svou kapitolu jménem Podzim 2017. A redakce si připravila jednu malou novinku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení