V ostravském Minikině se ve čtvrtek uskutečnila předpremiéra dokumentárního filmu o světově uznávaném fotografovi Viktoru Kolářovi, který žije a tvoří v Ostravě. Snímek vznikl v ostravském studiu České televize. Natočila ho režisérka Klára Řezníčková, která žije také v moravskoslezské metropoli. Je výraznou mladou osobností mezi českými dokumentaristy. Před časem získala prestižní Cenu Pavla Kouteckého za snímek Trojmezí.

Začínala jste jako fotografka, vzpomenete si na svůj první snímek?

Ve čtrnácti letech mě tatínek zavezl do Ostravy-Vítkovic, vysadil z auta, řekl mi: „Foť" a ujel. Dlouho jsem tam chodila, fotila staré cihlové domy a tamní Romy.

Váš tatínek byl známý ostravský fotograf František Řezníček, vaše maminka prý také krásně umí vyřezávat loutky. Bavil vás svět fotografie?

Určitě, u nás doma vždy byly vajíčka, máslo, filmy a tvrdý chleba (úsměv). Ale fotografie mě bavila, už tam byl zárodek k tomu filmu, neboť jsem nejenom ráda fotila lidi, ale zároveň s nimi také hovořila a snažila se zachytit jejich životní příběhy. Proto jsem začala psát i povídky.

Mezitím jste vystudovala fotografii na Střední umělecké škole v Ostravě, Institut tvůrčí fotografie v Opavě a filmový dokument na pražské FAMU. Pak jste natočila snímek Trojmezí, který byl oceněn…

Ano, Trojmezí je nejvýchodnější oblast v naší republice, která sousedí s Polském a Slovenskem, kolem Hrčavy. Mám moc ráda Beskydy i Těšínské Beskydy. A s rodiči jsem už jako malá jezdila do Dolní Lomné na folklorní slavnosti, která je nedaleko Hrčavy. Jezdím tam dodnes. Celá ta oblast je velmi magické místo s poetickými chaloupkami a milými lidmi, a hlavně s jejich spontánní radostí ze života. A na myšlenku natočit Trojmezí mě přivedl můj někdejší střihač z FAMU a herečka paní Ema Černá, která se ptala, proč netočíme v takových oblastech, jako je právě Hrčava.

KLÁRA ŘEZNÍČKOVÁ je fotografka a filmová dokumentaristka. Absolvovala Střední uměleckou školu v Ostravě, studium na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě, později dokumentární tvorbu na FAMU. Od roku 2007 spolupracuje s Českou televizí Ostrava. Za dokumentární film Trojmezí získala Cenu Pavla Kouteckého. Je dcerou známého fotografa Františka Řezníčka. Natočila dokument o Viktoru Kolářovi.

Na FAMU jste si prý krátké filmy vytvářela v podstatě sama…

Ano, je to pravda. Až později jsem si našla střihače a zvukaře. Pochopitelně, že na větší projekty je lepší, když máte štáb. Teď mám malý štáb, skvělého kameramana Martina Polčáka, který dělal Trojmezí, ale také dokument o Viktoru Kolářovi. Jen pro zajímavost, při natáčení snímku Trojmezí se na Hrčavě zamiloval, oženil se, narodilo se jim dítě a už tam zůstal. Jsem moc ráda, že mohu pracovat s fantastickým střihačem Pavlem Kolajou.

Jak se zrodil nápad natočit dokument o Viktoru Kolářovi?

Minulou zimu jsem onemocněla a měla jsem kupodivu více času než obvykle. Chodila jsem na výstavy, četla knihy. Samozřejmě že už dříve jsem znala tvorbu pana Viktora Koláře. Myšlenku natočit o něm dokument jsem nosila dlouho v hlavě a divila se, jak je možné, že ještě o něm nevznikl žádný film. Tak jsem mu napsala dopis a také poslala snímek Trojmezí a další dokument o Petru Bezručovi, který jsem rovněž natočila. Pak jsme se setkali a zřejmě jsme si padli do oka a on souhlasil. A při natáčení byl skvělý, poskytl nám hodně ze svého bohatého archivu a byla to velmi krásná práce. Pan Kolář totiž není pouze výjimečným světově uznávaným fotografem, ale především velkým člověkem, moudrým, inspirujícím, a přesto pokorným. A o takovýchto lidech by měly filmy vznikat. Samozřejmě že ještě nevím, jaká bude jeho reakce, až hotový film zhlédne. Na dokumentu se ještě podíleli Tereza Bulisová, dramaturg Martin Novosad, kameraman Martin Polčák, střihač Pavel Kolaja a vedoucí výroby Jana Urbášková. Film vznikl v producentské skupině Kateřiny Ondřejkové.

Co chystáte do budoucna?

Už čtyři roky mám natočený materiál, který potřebuji zpracovat. Je to portrét starého muže, který celý život sbíral historické zbraně a uniformy, a současně byl náruživým filmařem. Když pracoval na Barrandově a půjčoval ty svoje unikátní věci filmařům, natáčel filmy o filmech, jako například Amadea a spoustu dalších. Bohužel před rokem zemřel, bylo mu přes devadesát let, žil v Ostravě-Vítkovicích, bohužel měl těžký osud, prošel koncentrákem, ale i uranovými doly…