VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Malebná města a všude voňavá káva

Ostrava - Daniele Seel, německá nakladatelka, básnířka a publicistka četla v Ostravě ze své básnické prvotiny

2.8.2013
SDÍLEJ:

Daniele Seel.Foto: Archiv spisovatelky.

V rámci Měsíce autorského čtení, které zítra vyvrcholí v Ostravě, se zde také představila německá nakladatelka, básnířka a publicistka Daniele Seel. Při jejím pobytu v moravskoslezské metropoli vznikl následující rozhovor.

Žijete v Berlíně, což je nějakých pět hodin jízdy autem z Ostravy. Jste tady poprvé?

V Ostravě ano, ale Československo jsem poprvé navštívila už v roce 1990, když mi bylo patnáct. Tehdy jsme se skautskou organizací objeli velký kus Československa, pamatuji si návštěvu Prahy, Popradu, Vysokých Tater, Červeného Kláštera a mnoha dalších míst.

V Berlíně jste nyní vydala svou první knihu poezie, ale zajímá mě vaše činnost nakladatele. Už před deseti lety jste založila nakladatelství Kookbooks. Ćím je vaše nakladatelství výjimečné, na jakou tvorbu se specializujete?

Myslím, že specializace vychází z minulosti. Z doby, kdy začaly vznikat první kulturní networky. V podstatě musím říci, že většinou vydávám autory v mém věku, které znám osobně od druhé poloviny devadesátých let. Jsou to lidé, se kterými jsem se potkávala na festivalech nebo jiných akcích. Společně jsme začali pořádat literární večery.

Samozřejmě, že nešlo jen o spisovatele, potkávali jsme se s muzikanty, výtvarníky, promotéry a podobně. Na přelomu let 1999 a 2000 přišel za mnou talentovaný výtvarník Andreas Topfer, který dělal pohlednice, plakáty, přebaly cédéček a další věci, pak jsme přidali texty a nakladatelství bylo na světě. Název Kookbooks vymyslel newyorský hudebník, tanečník a performer Howard Katz, který tehdy přijel do Berlína.

Co vy a Berlín?

Vyrostla jsem v západním Německu v jednom malém provinčním městě. Když jsem jela poprvé do Berlína, tak to bylo naprosto fascinující. Východní Berlín byl pro mě naprosto neznámý.

Jaké jste měla povědomí o tehdejším východním Německu?

Nikdy jsme se ve škole o východním Německu moc neučili. Neznali jsme východoněmecké umění, nikdo nám neřekl o spisovatelích, nevěděla jsem nic o zdejších subkulturách. Umělci z osmdesátých let, samozřejmě vystavují a tvoří dodnes. Řada spisovatelů, výtvarníků, muzikantů z východu byla pro holku z „druhé strany" neznámá a najednou se to vše změnilo.

Čím vás Berlín tak fascinuje?

Poznávat nepoznané, to je to, co je na Berlíně tak strhující. Bylo zvláštní, vyrůstat v této době v Německu, vyrůstat za éry Helmuta Kohla. Bylo to jako žít v pocitu, že se nikdy nemůže nic změnit. Protože i ten velký chlap, Helmut Kohl, je pořád stejný. A přitom vše tady bylo, takže převládal zdánlivý pocit, že vážně není zapotřebí cokoli měnit. Čeho chcete dosáhnout, když tady už všechno máme a vše funguje. Jenže pravda byla taková, že kulturní instituce na východě nefungovaly a nebyly navyklé na systém a organizační struktury z „kapitalistického" západu.

Bylo to období, kdy spousta lidí odjela do Berlína, aby byli účastni té proměny, aby zachytili atmosféru přerodu, změnu fungování kulturní scény. V Berlíně jste se necítil jako někde v Německu, ale spíš jako na soukromé vesmírné lodi, která je propojena s celým světem.

Berlín devadesátých let byl velmi mezinárodním městem, ve velmi krátké době přijeli do Berlína tisíce lidí z celého světa.

Jak vypadá toto město nyní?

Dnes můžete v Berlíně klidně prožít celý den a neuslyšíte němčinu. V mnoha částech města je prostě hlavním dorozumívacím jazykem angličtina, je to jazyk, který umí používat lidé z celého světa.

Mohla byste srovnat Berlín s nějakým jiným místem, které funguje podobně?

Ne, asi ne. Protože Berlín je typický v tom, že zdejší kulturní scéna není dlouhodobě ukotvena, většina klubů, nezávislých divadel, ateliérů, galerií a podobně nemá delší tradici než dvacet let. Naopak většina vznikla právě v druhé polovině devadesátých let. A další věc jsou ceny. Ve srovnání s Londýnem nebo Paříží je Berlín pořád ještě velmi levný pro život. V těch městech musíte tvrdě nonstop makat, abyste vůbec zaplatili nájem, v tom je Berlín opravdu jiný. V podstatě až teprve teď se ceny začínají pomalu srovnávat a některé části města začínají být pro život velmi nákladné.

Právě jste hostem Měsíce autorského čtení. Navštívila jste Brno, Košice, Ostravu a čeká vás výlet do Vratislavi. Jak prožíváte své mini turné po střední Evropě?

Je to hodně cestování, většinu festivalu jsem proseděla ve vlacích a cestovala mezi městy.

Jak vnímáte atmosféru jednotlivých měst?

Každopádně atmosféra festivalových měst je úžasná. Publikum je velmi vnímavé. V Brně, Košicích i Ostravě je mi dobře, ještě uvidíme zítra ve Vratislavi. Na Ostravě i na dalších místech, kde jsem zatím byla, cítím neustálou přítomnost jakéhosi Rakousko-Uherského „Vesmíru". Cestujete dlouhé hodiny, ale města jsou si navzájem podobná, všude najdete secesi, podobnou architekturu. Životní styl v městech bývalého Rakouska -Uherska je velmi podobný, vlídný a mnohem klidnější.

Města jsou velmi malebná a všude voní káva. Musím říci, že tak dobrou kávu jakou máte tady v Ostravě, si v berlínských kavárnách moc neužijete.

Autor: Redakce

2.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nová elektrická tříkolka zahájí svůj víkendový provoz při úklidu v Mariánských Horách a Hulvákách v neděli 27. srpna.

Při úklidu v ostravském obvodu bude pomáhat elektrická tříkolka

Ilustrační foto

Kuzma hlásí poslední volná místa. Máte zájem?

Tohle se občas ve fotbale stává, řekl Fillo o střetu s Vaškem

/RZHOVOR/ Trenér ostravského Baníku na něj už před zápasem jasně ukázal prstem. „Fillo je rozdílový hráč,“ řekl o výrazné postavě sobotního zápasu. 

Hledá se ztracená Etiopanka

Karviná – Po ztracené cizince pátrají od neděle místní policisté. Zmizení ženy z Etiopie nahlásila rodina z Kuvajtu, která je v Karviné na dovolené. 

Ondrášek jako první v republice bude lékaře učit, jak pomáhat při umírání

Ostravský mobilní hospic Ondrášek získal akreditaci k výuce paliativní medicíny. Je prvním českým zařízením svého druhu, jež začne vzdělávat lékaře toužící pomáhat pacientům nejen při uzdravování, ale i při umírání.  

Proti africkému moru bojují i vojenští veterináři z Hlučína

Na likvidování následků nákazy afickým morem prasat se podílejí ode dneška i vojenští veterináři z Hlučína.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení