Kliknutím zvětšíteSoučasný posluchač brněnské Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) si během studia „odskočil“ na dvě studijní stáže do Vídně a belgického Gentu. Má za sebou už první rozhlasové nahrávky, natočil své debutové cédéčko U klavíru a dostává stále více nabídek ke koncertování doma, ale i v zahraničí.
Když se řekne klavír, co pro vás toto slovo ve vašem zatím velmi mladém životě znamená?
Klavír mě provází celým životem, hraji na něho od tří let a v každé životní fázi pro mě znamenal něco jiného. Hlavní zlom nastal okolo mých devatenácti let, kdy jsem nastoupil na JAMU a hudbu i hru na klavír jsem začal vnímat osobněji. Kdybych měl dnes klavír popsat třemi slovy, řekl bych: vášeň, život, dřina.
Doma někdy není nikdo prorokem. Už na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě, kterou jste absolvoval, vám mnozí pedagogové předpovídali velkou budoucnost, někteří prý vás trošku „brzdili“… Jak na to období vzpomínáte?
Na Janáčkovu konzervatoř a Gymnázium v Ostravě jsem přestoupil z osmiletého gymnázia a byl to jeden z prvních kroků k tomu, stát se profesionálním klavíristou. Avšak i tehdy jsem ještě nebyl stoprocentně rozhodnutý, čím bych chtěl vlastně být. A protože mě učení všeobecně bavilo, přihlásil jsem se na gymnázium s hudebním zaměřením, které kombinovalo předměty klasických gymnázií s předměty hudebními, abych si případně ponechal zadní vrátka, kdyby mě hraní na klavír přestalo bavit (kromě klavíru byla v plánu medicína nebo práva). Nakonec jsem však u klavíru zůstal, i když to, jak jste uvedl, nebylo vždy jednoduché. Jsem však rád, že jsem na své cestě vytrval a pokračoval dál.
Vaše další kroky z Ostravy vedly na brněnskou JAMU a později jste absolvoval studijní stáže ve Vídni a belgickém Gentu. Co vám tento pobyt na prestižních zahraničních uměleckých školách dal?
Oba pobyty mi daly obrovské množství zážitků, zkušeností a kontaktů. Je však namístě přiznat, že v obou případech jsem měl velké štestí. Na jedné z nejprestižnějších uměleckých univerzit na světě vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst byl mým profesorem Jan Jiracek von Arnim obrovská osobnost klasické hudby, odborník na Beethovena a Liszta a špičkový klavírista i pedagog. Daana Vandewalleho, neméně vynikajícího klavíristu a pedagoga vyučujícího na School of Arts v Gentu, experta na soudobou hudbu a umění obecně, jsem si vybral, neboť jsem se chtěl vzdělat právě na poli soudobé hudby, což se mi, myslím, podařilo. Zahraniční stáže bych vřele doporučil každému studentovi kteréhokoliv oboru.
Ve vašem dosavadním repertoáru, kde nechybí skladatelé „klavírní klasikové“-, se velmi brzy objevili autoři takzvané moderní soudobé hudby. Proč?
Jako dítě jsem samozřejmě vyrůstal, jak jste uvedl, na klasickém klavírním repertoáru. Už na konzervatoři mě však můj pedagog Zdeněk Pěček seznamoval s autory, kteří se buď nehráli, anebo byli méně známí. Později jsem na JAMU i na stážích tuto myšlenku rozvíjel, ať už vlivem prostředí, ve kterém jsem se pohyboval, nebo s dalšími pedagogy. Dnes se snažím do svého repertoáru zařadit autory, kteří mě nějakým způsobem provokují, vyvolávají ve mně emoce, a nemusí to být nutně autoři žijící.
Mými dlouhodobě oblíbenými skladateli jsou například Ferenc Liszt, Sergej Prokofjev a další, kteří jsou všeobecně známí. Postupně však objevuji skladatele nové, velice originální a jejich skladby se snažím předložit publiku, neboť si myslím, že rozhodně stojí za poslech. Francouzský autor Guillaume Connesson je jedním z mých posledních objevů…
Právě v interpretaci opusů těchto skladatelů dosahujete velmi výborných výsledků a prý dostáváte pozvánky na různé festivaly. Nejinak to bude i letos v létě…
Jsem velmi potěšen pozváním na jeden z největších evropských hudebních festivalů vůbec Gentse Feesten v Gentu, který se bude konat v druhé polovině července. Na svém recitálu zde přednesu skladby Johna Adamse, Ference Liszta a Carla Vinea. V říjnu, na festivalu Hudební fórum v Hradci Králové, mě zase čeká vystoupení s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Na programu bude Klavírní koncert č. 2 Magnuse Lindberga.
Proč vás tak přitahuje soudobá hudba?
Přitahuje mě hudba celkově. V umění neexistuje nějaká hranice mezi „klasickou“ klasickou hudbou a „soudobou“ klasickou hudbou, jde o zcela přirozený hudební vývoj související s dobou i myšlením lidí.
Obrovským problémem v České republice je neznalost hudby posledního století a tím pádem nezájem pedagogů i studentů hudebních škol tuto hudbu prezentovat. Podle mého názoru je potřeba žáky i studenty v této oblasti na hudebních školách intenzivně vzdělávat. Z mých zkušeností je propast ve znalostech této hudby mezi českými a zahraničními studenty kolosální. Je to ovšem veliká škoda, neboť hudba dvacátého století i hudba soudobá je neskutečně pestrá a zahrnuje stovky nejrůznějších stylů. Mě osobně baví objevovat tuto hudbu, zajít do „neprobádaných vod“ a přijít s něčím originálním a kvalitním. Vzhledem k tomu, že nové skladby vznikají každý den, je to nekonečný proces.
Velkou oporu máte i ve své rodině…
Ano, to je pravda a jsem jí za to nesmírně vděčný. Zejména svým rodičům, kteří mě vlastně ke klavíru přivedli, následně přihlásili na základní uměleckou školu a v začátcích dohlíželi na mé cvičení. Nebýt tohoto dobrého základu, kdoví, jak by to se mnou a klavírem nakonec dopadlo. Po celou dobu mého studia mě podporovali a stále podporují, čehož si nesmírně vážím, a uvědomuji si, že to nebývá vždy samozřejmost.
Dokonce už vám přišly i nabídky k rozhlasovému natáčení opusů autorů, které naše hudební veřejnost pro sebe někdy ještě teprve objevuje.
V tomto roce dokončuji dlouhodobý projekt, který je z mého pohledu neobyčejně zajímavý. Nerad bych však něco dopředu prozradil, a proto jen uvedu, že se bude jednat o představení skladatele, jehož česká široká hudební veřejnost téměř nezná.
Jste ještě na začátku své hudební cesty, po níž chcete jít. Už víte, kam budou směřovat vaše kroky po brněnských studiích JAMU? Zůstanete v České republice, nebo vás láka zahraničí?
Vzhledem k tomu, že jsem se teprve nedávno vrátil ze stáže v Belgii, soustředím se teď hlavně na dokončení posledního ročníku magisterského studia na JAMU, který bych rád zakončil dvěma absolventskými koncerty, jedním sólovým a druhým komorním, neboť při interpretaci komorní hudby a s kvalitními spoluhráči vznikají na pódiu magické chvíle štěstí, které se dají jen těžko k něčemu jinému přirovnat. Kam budou směřovat mé kroky po studiích na JAMU, zatím neřeším.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
