Nejstarší ostravskou knihu zachránila náhoda

Zápisy pocházejí z let 1565 až 1757 a jmenuje se Památná kniha města Moravské Ostravy. Na prvním neoznačeném foliu je uvedeno: Písarství sem ujal ten pondělí po svatým Martině Léta Páně 1565. První zápis, který kniha obsahuje, je však až z roku 1584.

Neuvěřitelná záchrana

Záchrana tohoto písemného skvostu proběhla kuriózním způsobem. Kniha byla původně mezi starými českými písemnostmi uchovávanými na radnici Moravské Ostravy. Koncem 19. století udělali němečtí zastupitelé města s tímto prastarým městským archivem krátký proces: listiny a knihy nechali naházet na hromadu, ze které si každý mohl vzít, co chtěl. A to k jakémukoliv účelu, například k balení zboží na trhu. Knihu kdosi neznámý odnesl domů a ta se dostala k učiteli, jehož jméno se bohužel nedochovalo. Od něho ji koupil přibližně kolem roku 1920 první městský archivář Alois Adamus. Šlo o šťastnou shodu náhod zvláště proto, že se kniha nakonec dostala k jedinému muži, který dokázal ocenit, jak cenný historický klenot se mu dostal do rukou. Kniha je psána česky, pouze tři zápisy z 18. století jsou v němčině.

Život našich předků

V Památné knize Moravské Ostravy jsou zápisy různého druhu, ponejvíce však svatební smlouvy, dlužní úpisy, kupní smlouvy, výpisy a opisy listin vztahující se k různým právním úkonům, které uzavíralo město. Z jednotlivých zápisů jsou ovšem nejpočetnější svatební smlouvy. Z nich lze vyčíst cenné údaje se jmény řemeslníků ševců, pekařů, hrnčířů, řezníků , dovídáme se leccos zajímavého o majetkových poměrech manželů, kde se například nacházela pole, louky, zahrady, usedlosti a další nemovitosti. Smlouvy svatební i majetkové bývaly velmi podrobné. Například Jiřík Matýsek věnoval své manželce Evě „půl štverti role záležející vedle role písařovej, řečené hužvovské". Lze se hodně dovědět o právních zvyklostech té doby.

Početnou skupinou zápisů jsou dlužní úpisy a kupní smlouvy. Zajímavá jsou rozhodnutí městské rady v různých sporech mezi obyvateli. Zvlášť podrobně je vylíčeno řešení prudké hádky tří žen z roku 1699. Dvě z nich nařkly třetí, že má při sobě zázračný kořen, zvaný spiritusek nebo také zlý duch, který jeho nositeli přináší peníze a různé výhody, získané samozřejmě ke škodě jiných. Měl jí ho koupit zemřelý manžel Jiřík Anturin od cikánů ze Zámostí. Obviněná ovšem prokázala, že kořen „do rathauza před 13 lety deponirovaný byl". Zmíněné dvě drbny musely napadenou žádat o odpuštění s tím, že „na ni nic takového, co by jí na poctivosti škoditi mohlo, nevědí, než všechno dobré a chvalitebné". Byly odsouzeny na tři dny do vězení a k pokutě, která sestávala z darování vosku pro kostel.

Hádka na radnici

Zajímavý je také zápis o sporu mezi starou a novou městskou radou. V obecní pokladně totiž chybělo při předávání šedesát zlatých. Šlo o bouřlivou rozepři, protože postrádaná finanční částka nebyla zrovna malá. Došlo dokonce na facky a objevily se i výroky na adresu nového purkmistra, „že by on, Ondřej Škutelán, oběšení zasloužil". Spor nakonec vyvrcholil v takovou nevraživost mezi moravskoostravskými měšťanosty, až musel být v roce 1602 řešen v Brně před samotným olomouckým biskupem Františkem z Ditrichštejna.

Zápisy byly do knihy vkládány zhruba dvě století a pouze grafologickými rozbory lze odhadnout počet písařů, kteří se na textu podíleli. Nejpečlivěji jsou prováděny první zápisy, další jsou už ledabylejší. Jména písařů se většinou nedochovala, výjimkou je Jan Cosmianus, který je u některých textů z konce 16. a ze začátku 17. století uveden. V roce 1691 se setkáváme se jménem syndika Jakuba Petra Hlavatého.

Nejstarší zápis je z již zmíněného roku 1684. Jde vlastně o opis listiny, kterou olomoucký biskup Stanislav Pavlovský potvrzuje uzavřenou smlouvu mezi Friedrichem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě a městem Moravská Ostrava, týkající se jezu na řece Ostravici. Památná kniha Moravské Ostravy je nepřeberným zdrojem informací o životě někdejších obyvatel našeho města.