Miloval život, svoji rodinu a tvůrčí práci. Byl to férový a společenský člověk. Prvního května by oslavil čtyřiasedmdesáté narozeniny.

Rodák ze Zlína, absolvent pražské FAMU, byl zaměstnán v ostravském televizním studiu v letech1969 až 1994 a externě s ním spolupracoval prakticky až do současnosti. Patřil ke špičkovým kameramanům v naší vlasti a natáčel prakticky všechny televizní žánry.

Jako hlavní kameraman má na svém kontě osmnáct televizních inscenací a filmů. Patří mezi ně Ostrov jistoty, Tvář za oknem nebo Ďábelské klíče. Spolu s režisérem Zdeňkem Havlíčkem se podílel na stovkách zábavných pořadů, mezi nimiž nechyběly například Divadélko pod věží s Marií Rottrovou a jejími hosty, Dva z jednoho města a mnohé další. Jenom v posledních dvaceti letech jsme jeho jméno mohli nalézt v titulcích pořadů - Osudové okamžiky, Na stopě, Bludiště, Tak neváhej a toč, Medúza, Dobré ráno a mnoha dalšími.

Poslední rozloučení s Janem Plesníkem se uskuteční v úzkém rodinném kruhu.

Jak vzpomínají na Jana Plesníka jeho přátelé a bývalí spolupracovníci?

Jaromír Zaoral, emeritní kameraman: S Honzou Plesníkem jsem zažil i jeho kameramanské mládí. Uměl úžasně pracovat se světlem, měl cit pro různé televizní žánry. Velmi jsem si ho vážil, protože opravdu uměl. Ještě před nedávném jsme spolu hovořili, když jsem mu volal po pořadu Na stopě, slíbili jsme si, že se sejdeme, už k tomu nedošlo a je mi velmi smutno. Odešel opravdový umělec…

Ludvík Klega, režisér: Když jsme natáčeli jeden z dílů dokumentárního cyklu Hrady a zámky – bíla místa naší historie, tak jsme se ocitli s Honzou Plesníkem v hořící helikoptéře, ze které nás zachránili, šlo nám o život. I to nás spojilo. Jan byl úžasný kameraman, básník obrazu. Obrovský člověk, který nade vše ctil rodinu, snad nikdy nikoho nepodrazil, férový chlap, který to ale také uměl pěkně roztočit u skleničky slivovice, velmi intuintivní tvůrce. Je mi z toho smutno, že už se nikdy nepotkáme.

Marek Hýža, dokumentarista a publicista: Asi to bude znít všechno jako fráze, ale opravdu je tomu tak. Honzu považuji za jednoho z nejlepších a nejrovnějších lidí, které jsem kdy v životě potkal. Absolutní profik, který mě, - když jsem v televizi začínal - uměl pochválit, povzbudit, ale také dovedl na rovinu říci, když se mu něco nelíbilo. Je mi to strašně líto.