Pěvecká soutěž Česko hledá SuperStar vás před časem uvedla do světa českého showbyznysu. Vím, že to je někdy nesmlouvavé prostředí. Jak se v něm cítíte?

Víte, já pojem český showbyznys neuznávám. Má to několik důvodů. Za prvé fakt, že se takzvanou českou celebritou může stát i třeba člověk, který vůbec nic neumí, stačí, aby se dobře vdal nebo oženil a nechal se chvíli fotit bulvárními fotografy. Popřípadě udělal několik společenských faux pas. Za druhé mám pocit, že od druhé světové války funguje v našem státě, byť už v jakékoliv formě, pojem mediální propaganda, kdy platí, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, a že co je psáno, je pravda. Bulvárním novinářům ze zásady nedávám rozhovory, protože stejně napíšou, co se jim chce, a já polopravdy nebo úplné lži nemám rád. Proto zastávám názor, že lidé, kteří něco dovedou a jsou ve svém oboru dobří, by měli být úspěšní a třeba i bohatí a spokojení a veřejně uznávaní. Ovšem, to se showbyznysem nesouvisí. Trvalo pár let, než jsem si tohle ujasnil. U SuperStar mě bavilo, že dávala prostor lidem s talentem něco ukázat.

Do povědomí diváků a posluchačů jste se zapsal jako ideální představitel muzikálových rolí. Je to opravdu ten hudební tvar, který vám nejvíce vyhovuje?

Ano opravdu je. Ale cítím se neméně dobře na pódiu jako sólový zpěvák s big bandem nebo kapelou. Jen je to trošku jiná disciplína.

Jak jste prožíval večer při udělování prestižních Cen Thálie?

Velmi vzrušeně. Myslím, že když se někoho týká nominace na cenu, která je udílena odborníky v oboru, jenž sám vykonává, je to vždycky vzrušující.

A co oslava? Byla „bujará"?

Tři dny jsem si užíval radost a sdílel s mými blízkými krásné pocity z úspěchu. Ten čtvrtý den jsem měl naplánovánou u zubaře extrakci dvou „zubů moudrosti", takže pocity radosti plynule vystřídaly strach a bolest. Trvaly týden, ale už je to dobré.

Jak se cítíte v roli Che?

Dobře.

A co muzikál Sunset Boulevard, v němž na ostravském jevišti vytváříte zajímavou postavu Joea Gillise, mladého a ne příliš úspěšného scenáristy…

Cítím se v něm skvěle.

Chystáte do budoucna další zajímavé projekty?

Víte, jsem herec na volné noze. Nemám žádného manažera. Měla by za mě mluvit má práce, a na základě té dobře odvedené by měly chodit další nabídky. Alespoň tak to do teď bylo. Mám před sebou momentálně krásnou nabídku, a zároveň se mi tím plní velký sen, vyhrál jsem konkurz na roli Jeana Valjeana v Bídnících. Premiéra by se měla odehrát v dubnu příštího roku v Bratislavě. Navíc stále jezdím po České republice se svým sólovým programem, hostuji v Ostravě, Bratislavě a Praze.

Jak se vám hraje na ostravském jevišti?

Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že ostravské jeviště beru momentálně za své domovské. Cítím se skvěle v kolektivu Národního divadla moravskoslezského. Publikum tleská a dává mi tím najevo svou přízeň. Je to krásný pocit a já si toho moc vážím.

Jak se přední muzikálový protagonista udržuje v dobré formě, aby mu neodešel hlas, měl ladný pohyb, ale i dobře na jevišti artikuloval coby herec?

Důležitý je trénink jak hlasový, tak fyzický a neustálá praxe. Já, ač to možná nevypadá, chodím rád běhat. V Ostravě třeba do Komenského sadů.

Kam by se měla ubírat vaše další umělecká dráha jak to vidíte?

To je otázka, na kterou neumím odpovědět. Samozřejmě bych si přál, aby přicházely krásné nabídky a já je dobře zvládal a byl ve svých rolích dobrý a úspěšný. Ale to vám na tuto otázku řekne každý umělec i neumělec.

Máte vedle zpívání které je vašim povoláním ještě nějaké speciální hobby či „ slabost", na které „ujíždíte"?

Mám rád vaření. Je to moje vášeň. Vařím prakticky denně, když mám čas, pro celou svou rodinu, ale především pro to, že mě to neuvěřitelně uklidňuje a vypnu u toho, a ještě se dobře najím…