Před slavnostmi musíme dva týdny stěhovat půl pivovaru

V ostravském pivovaru působí od konce 90. let. Vedle své funkce vrchního plánovače každý rok vydatně pomáhá i s organizací pivního svátku.

Jan Molitor tak patří k těm, kdo zažili všechny ročníky Slavností pivovaru Ostravar. Minulý rok během nich nachodil v pivovaru neuvěřitelných 120 kilometrů. Jak se těší na letošní „túru“ prozradil v rozhovoru pro Deník.

Slavnosti se kvapem blíží – jak těžké je takovou akci zorganizovat?
Docela dost. Slavnosti se konají v době, kdy máme v pivovaru největší zápřah před letní sezónou. Představte si, že by třeba Lego přestalo před Vánocemi na dva tři dny expedovat hračky. Všichni by řekli, že jsou blázni. A přesně to my děláme. Na tři dny zcela zastavíme výrobu a otevřeme pivovar, který nebyl stavěný na nápor deseti tisíc lidí. Je to trochu šílené. Ale my jsme do toho kdysi šli a lidem se to líbilo, takže se z toho stala tradice a letos připravujeme už 17. ročník.

Co je na organizaci Slavností nejtěžší?
Musíte uvařit více piva do zásoby, aby ten výpadek nebyl znát, a musíte se dobře vypořádat s místem. Náš pivovar byl postavený v roce 1897 a nikdo tehdy nepočítal s tím, že tady najednou přijde tolik lidí. Proto je potřeba velmi pečlivě naplánovat zejména to, kam uložit desetitisíce přepravek a sudů, abychom vytvořili dostatečně komfortní místo pro návštěvníky. Přestěhovat vše v pivovaru zabere přibližně 14 dní.

Vzpomínáte si na úplně první slavnosti?
Určitě. To se psal rok 1999 a já ho zažil celý jako pucflek za pípou. Začínalo se myslím už v 9 ráno a končilo pozdě večer. Byl to doslova pivní maratón a já byl na konci dne utahaný jako kočka.

Tehdy bylo pouze jedno pódium, že ano?
Přesně tak. Tam, kde je dnes hlavní stage, tam kdysi byly pivní soutěže. Hlavně závody v koulení sudů. Na přelomu tisíciletí byli naši zaměstnanci v této prastaré pivní disciplíně velmi dobří a dokonce se stali v Anglii několikrát mistry světa.

Které hvězdy hudební scény oslaví s Ostravarem výročí?

Kdysi se také místo vstupného vybírala víčka od piva…
Ano. A na místě se kupovaly žetony, které se směňovaly za pivo. Byl to divný systém, ale já k němu mám jednu úsměvnou vzpomínku. Mým úkolem bylo tehdy vyzvedávat žetony u výčepů, dát je do igelitového sáčku a nosit je zpátky do stánku, kde se prodávaly. Když jsem šel s žetony asi popadesáté, zaklepe mi na rameno mladý kluk a říká mi, ať se ohlédnu za sebe. Podívám se zpět a vidím, jak za mnou lidi ze země sbírají žetony. V tom igelitovém sáčku byla díra. Myslím, že tehdy jsem udělal na slavnostech hodně lidem radost. No a pak se žetonový systém zrušil.

Co se ale nezrušilo, jsou exkurze.
To je pravda. Exkurze pivovarem jsou jedním z klíčových bodů našeho programu a vždy jsou okamžitě plné. Samozřejmě, že nebudou chybět ani letos.

Změnila se za ta léta jejich náplň?
Změnily se dvě věci. Kdysi lidé slyšeli výklad z televizí a cédéček. To jsme změnili a výklad provádíme sami. Je to lepší a mnohem osobnější. Druhá věc, kterou jsme změnili je, že více pouštíme lidi na spilku. Spilka je totiž v Ostravaru mystické místo, kde v otevřených kádích zraje pivo tradičním způsobem. Tento proces už v moderních velkých pivovarech neuvidíte.

Co lidi při exkurzi nejvíce překvapí?
Řekl bych, že velikost našeho ležáckého sklepa. Při pohledu na nekonečná sklepení plná obřích tanků si většina návštěvníků uvědomí, jak je Ostravar vlastně velký pivovar. Do našeho sklepa se vejde celá roční produkce devíti středně velkých minipivovarů. To znamená spousta piva.

Ostravar slaví 120 let a odtajnil první hvězdy letošních slavností

Jaké největší překvapení jste při exkurzích naopak zažil vy osobně?
Asi když se mezi návštěvníky objevili turisté z Polska. My totiž Slavnosti odjakživa koncipovali jako poděkování lidem od nás za jejich neutuchající věrnost a podporu, takže nás vůbec nenapadlo, že by se mezi návštěvníky objevili zahraniční turisté. Vím, že čeština a polština jsou si velmi podobné v obecné rovině, ale když dojde na odborný výklad, už je to horší. Viděl jsem, že při mém výkladu Poláci nerozumějí ani slovo. Chytli se pouze v momentě, když jsem vyslovil slovo alkohol. Opakovali po mně nadšeně “alkohol”, zvedali prst, jako že jsem jednička a plácali mě po zádech.

Zdroj: Deník/Pavel Sonnek

Možná, že vám nerozuměli proto, že výroba piva je poměrně složitý proces a málokdo z nás by ho dokázal přesně popsat.
To máte pravdu. Jeden celník si dokonce myslel, že se pivo vyrábí tak, že se do něho v závěrečné fázi přidává líh. Pořád se mě při exkurzi ptal, kde v pivovaru máme schované sudy s lihem. Já na to, na co bychom měli v pivovaru líh a on mi s vážnou tváří odpovídá: “Pivo je přece alkoholický nápoj. Tak musíte lít do piva líh, ne?” To mě úplně odzbrojilo.

Před třemi lety vám začal se Slavnostmi pomáhat Richard Krajčo. Můžete o něm prozradit něco, co o něm ještě nikdo nikdy neřekl.
O Richardu Krajčovi se všeobecně ví, že má rád zdravou stravu. Když k nám přišel poprvé, říkali mi, ať mu připravíme vegetariánskou stravu. Hlavně saláty. Tak jsme mu je připravili. No a pak přišel Richard a ucítil vůni grilovaného selete a bylo to. Saláty šly okamžitě stranou.

Jaký je Krajčův vztah k pivu?
Řekl bych, že ryze pozitivní. Stejně jako u každého správného chlapa. Fanoušci byli posledně překvapeni, že při slavnostním zahájení vypil půllitr piva na ex. Mně to tolik nepřekvapilo, protože když je v pivovaru, rád zajde do ležáckého sklepa a tam si dá pivo natočené přímo z tanku. To je totiž to nejlepší.

Už jste avizovali, že Richard Krajčo letos opět bude na Slavnostech hrát. V posledních letech si vždy připravil nějaké překvapení. Co chystá letos?
Na to se dá odpovědět jediné. Přijďte na slavnosti a uvidíte.

Dům kultury Poklad čeká další konzervace