K její tvorbě, ale také k činnosti Obce spisovatelů České republiky v našem kraji byl zaměřen následující rozhovor.

V minulých dnech jste získala cenu Blinkr román roku za knihu Láska je víc než láska. O čem vypráví?

O čem ta oceněná kniha je? Budu citovat z obálky „…vypráví o lásce svéhlavé, svéprávné, ne však svévolné, je to román o tajemství lásky…, nenabízí žádnou jednoduchou odpověď. Vyzývá. Vzrušuje." Doplňuji jít za svým, pokud je za čím jít, nebát se zodpovědnosti za štěstí, za lásku. A naopak, nezačínat cestu, jsou-li to kroky do prázdna. Oni už to čtenářům Nora, Vojta, Edie, Přemysl a Zdena svými románovými životy, které jsou dostatečně dramatické i napínavé, náležitě vysvětlí.

Měla jste z ocenění radost?

Moc ceny nesbírám, takže radost. Ale není tak úplná, když si uvědomím, že do té soutěže nevstoupil se svým skvělým románovým triptychem Nad propastmi lásky a zrady Miroslav Stoniš.

V posledních letech poměrně často při své tvorbě střídáte prózu s poezií. Jak je pro vás těžké, přenést se při psaní z poetického verše do prozaické mluvy?

Včera jsem dostala na stůl svou novou knížku veršů s názvem Sirka Henriho Bremonda. Zatím se o ní neví, prezentace bude mimo jiné v pondělí 14. listopadu v Ostrava. Na zadní straně obálky se píše, že „…její název manifestuje příklon autorky k teorii tzv. ,čisté poezie´. Tady je klíč k tomu, proč se zabývám také prózou. Báseň by měla být (snažím se o to) novým artefaktem, nikoli ozvláštněným popisem událostí, vztahů, krajin, bohužel málo čtenářů umí přijmout a prožít literární skutečnost takového charakteru. Chci-li proto sdělit něco mimoliterárního, musím se uchýlit k próze. Předchozí básnickou sbírku Postel v rohu zahrady jsem psala spolu s dvěma posledními prozaickými knihami Boží expo a výše uvedenou Láska je víc než láska; po večerním psaní jsem se většinou propadla do poetické atmosféry. Z hladu po poezii. Jde o něco víc než o mluvu. Jde o způsob nazření reality, o prosté vyjádření nově pochopených vztahů mezi člověkem a věcmi či okolnostmi jeho života.Tak básně vznikaly. Jsou bez balastu ten by se dal ukrýt do prózy, do poezie ne…

Jste místopředsedkyně Obce spisovatelů České republiky a předsedkyní ostravského střediska Obce spisovatelů. Co se děje v současné době ve spisovatelské obci? Co připravujete?

V Obci spisovatelů se děje mnohé. Spolupráce se Slováky naše vystoupení na několikadenním zářijovém Kongresu Spolku slovenských spisovatelů v Trenčianských Teplicích k připomenutí významného kongresu v roce 1936… Velkou událostí je Almanach spisovatelů 2017, který v Praze chystáme. Sdružilo se 82 autorů však vy, pane redaktore v něm nechybíte , knížka to bude pořádná. A chystám jako editorka české části česko-slovenskou antologii poezie. Tady v Ostravě jsme právě vydali letošní číslo našeho literárního časopisu Průhledy, připravujeme se na autorské čtení k festivalu Den poezie, na knižní veletrh do Havlíčkova Brodu…

Jste především básnířka, jak jste prožila právě skončené léto?

Bylo to hutné léto, v němž jsem například všemi možnými dopravními prostředky, včetně džípu, zdolávala sicilskou Etnu. Naprosto jedinečný zážitek. Sopečné ostrovy (a další ostrovy jako Malta či přímo Sicílie) jsou pro suchozemce pořádná exotika. Mohu jen přemýšlet, co má společného sirka s věčně tekoucím ohněm Stromboli…