VYBERTE SI REGION

SMALT ART daleko překračuje hranice Ostravy

Ostrava /TÉMA + ROZHOVORY/– Desítka našich předních výtvarných umělců v těchto dnech tvoří přímo ve smaltovně Vítkovic v rámci šestého ročníku malířského sympozia SMALT ART a zkoušejí, co jim v jejich tvůrčím projevu dovolí křemičitá tavenina příbuzná sklu – smalt. Mezi nimi například i profesor pražské Akademie výtvarných umění Michael Rittstein.

1.5.2011
SDÍLEJ:

Tento týden se na půdě Smaltovny Vítkovice Power Engineering odehrál šestý ročník pravidelného malířského sympozia SMALT ART. Foto: Deník/Pavel Sonnek

Šperky, bandaska na mléko či typizované průmyslové stavby podél cest. Letos již pošesté však skupina VÍTKOVICE MACHINERY GROUP v čele s předsedou představenstva a generálním ředitelem Janem Světlíkem a ve spolupráci s Vladimírem Chaloupeckým a statutárním městem Ostravou společně obohatili smalt o nový rozměr.

Tento týden se na půdě Smaltovny Vítkovice Power Engineering odehrál šestý ročník pravidelného malířského sympozia SMALT ART.

Sešli se zde představitelé současné umělecké scény z celé České republiky. SMALT ART představuje nevšední projekt zasazení uměleckého procesu do prostorů průmyslové výrobní haly.

Unikátní propojení práce zkušených výtvarníků s technologií smaltování vytváří podnětnou a inspirativní tvůrčí atmosféru, jejímž výsledkem jsou zcela ojedinělá umělecká díla, jež mají potenciál obohatit celou současnou uměleckou tvorbu.

Každý ročník přitom přináší něco nového. Letos se hranice výtvarného pojetí práce se smaltem překonávají užitím figurální malby, expresivním neplošným nanášením barvy, street artem v podobě 3D graffiti či kresbou vypálenou laserem skrze plech.

Profesor Michael Rittstein, účastník sympozia SMALT ART, je ve Vítkovicích v pohodě: "Zkoušíme, co materiál dovolí"

Mezi desítkou našich předních výtvarných umělců, kteří v těchto dnech tvoří přímo ve smaltovně Vítkovic v rámci šestého ročníku malířského sympozia SMALT ART a zkoušejí, co jim v jejich tvůrčím projevu dovolí křemičitá tavenina příbuzná sklu – smalt, je i profesor pražské Akademie výtvarných umění Michael Rittstein.

Jak jste se skamarádil se smaltem? Už jste si zvykl?
Snažím se si zvykat, ale je to složitá průmyslová technologie, kterou musí člověk respektovat. Chtělo by to týden se učit, tři dny tápat a pak by se mi určitě něco povedlo (úsměv na tváři Michaela Rittsteina). Ale snažím se…

Jaká jsou témata vašich smaltů?
Motorky, protože jsou také smaltované, ale i nějaké lodě. Trošku si s tím pohrávám. Faktem je, že ten materiál kolikrát nachystá různá překvapení. Nesmí od toho člověk chtít něco, čeho není smalt schopen. Ale současně utkání s nějakou novou technologií je vždy velmi zajímavé a poučné…

Jak se vám pracuje v prostředí velké průmyslové haly? Nevadí vám při tvorbě?
Ne, je bezvadné. Mám to rád. Absolutně mi nevadí. Taky jsem si kdysi jako kluk přivydělával v takových provozech. Je to senzační a monumentální prostředí, proto jsme tady, abychom také vylezli z ateliérů. A všichni se k nám chovají skvěle.

Pokud vím, Ostravu celkem znáte, v minulosti jste tady často vystavoval…
Určitě, mám v Ostravě i některé své žáky z Akademie. Už jsme se byli podívat během Velikonoc ve Stodolní ulici. Ale zřejmě proto, že byly svátky, tak návštěvnost podniků, které jsme navštívili, byla velice nízká. Ale ještě se tam vrátíme, jsme totiž pozvaní do jednoho irského pubu, tak uvidíme…

Jak se cítí Michael Rittstein na jaře roku 2011?
Zaplaťpánbů, že mohu pracovat, maluji, učím a v současné době ještě spolupracuji s olomouckou činohrou.

Můžete prozradit více?
Musím zajet na otočku z Ostravy do Olomouce, kde jsem navrhl kostýmy pro divadelní ztvárnění inscenace Markéta Lazarová, kterou režíruje Michael Tarant. Nejde o žádnou novinku, ale o záležitost dvacet let starou. Vlastně to „oprašujeme“, ale nejedná se o úplně stejné představení. Jinak pro divadlo jsem už vícekrát navrhoval kostýmy.
Roman Franta maluje švédské brouky na české oceli „Je to dobrodružný proces ve výrobní hale“

Malíř Roman Franta se před lety, po ukončení Akademie výtvarných umění v Praze, proslavil obrazy, na nichž se to hemží brouky. Frantovy obrazy jsou nezaměnitelné. Představují nejmarkantnější, nikoli však jedinou kapitolu na umělcově malířské cestě. Ta sestává z několika zdánlivě různorodých etap, jež mají nicméně společný základ. Tím jsou především rostlinné a zvířecí motivy, k nimž se postupně přidala i témata společenská. Romana Frantu, současného docenta pražské Akademie výtvarných umění v Praze, jsme zastihli ve smaltovně na sympoziu SMALT ART ve Vítkovicích.



Jak jste se zmocnil smaltu?
Je to pro mě něco nového, ale tak trochu jsem tušil, do čeho jdu. Kdysi jsem maloval hrnky a ono je to podobné. Samozřejmě, že to není jednoduché. Už proto, že když barva uschne na plechu, tak nelze nanést další vrstvu, takže musím malovat alla prima nebo na mokrou plochu. Je to náročné, není to rozhodně taková pohoda, jako když si člověk maluje v ateliéru, že obraz může kdykoliv přemalovat.

Jak se vám malují zvířátka?
Zkusil jsem si starší témata, včetně berušek, které jsou modré, a také švédské brouky na české oceli. Také míchání barev je v tomto případě hodně citlivé a složité. Ale po několika dnech jsem už poučenější.

Zvykl jste si na prostředí, v němž tvoříte?
Absolvoval jsem už pár sympozií, navíc tady se většinou známe, jsou zde lidé, kteří prošli pražskou Akademií výtvarných umění, takže komunikace mezi námi je výborná a jsem rád, že mám možnost si vyzkoušet práci se smaltem.
Malé zastavení s Ivanou Štenclovou, kurátorkou sympozia SMALT ART ve Vítkovicích
„Pořád zůstávám věrná svým figurálním motivům“

Desítka našich předních výtvarných umělců v těchto dnech přímo ve smaltovně Vítkovic zkouší, co jim v jejich tvůrčím projevu dovolí křemičitá tavenina příbuzná sklu – smalt. Ivana Štenclová, která se navíc objevila také v roli kurátorky, Jitka Svobodová ztvárňuje kouře, Michael Rittstein rychlé motorky, Roman Franta pověstné broučky…

Tvoří ale i další – Josef Duchan, Karel Jerie, Aleš Hudeček, Jan Kaláb, Jakub Špaňhel a Roman Trabura. Šestý ročník malířského sympozia SMALT ART vyvrcholí ve Vítkovicích o tomto víkendu.To byl také důvod k rozhovoru s kurátorkou sympozia, akademickou malířkou Ivanou Štenclovou. Tato mladá sympatická umělkyně má za sebou už přes tři desítky výstav. Vyznačuje se svým osobitým, někdy až mírně provokujícím rukopisem, v němž dominuje portrét a figurální tvorba. Za svou diplomovou práci získala Ivana Štenclová prestižní Cenu Josefa Hlávky. Přes své mládí už portrétovala poměrně známé světové celebrity, k nimž určitě patří Ivana Trumpová, známý módní návrhář Osmany Laffita či úspěšný hokejista Pavel Kubina.



Pokud vím, na SMALT ARTU jste letos podruhé. Co motivuje v tomto případě vaše tvůrčí představy?
Je to vlastně moje druhá zkouška. A pokud jde o tvůrčí představy? Pokračuji v tom, na čem pracuji ve svém běžném výtvarném životě, což znamená v mém případě figurální malby a spíše jakýsi pokus sžít se s technikou toho smaltu. To znamená od pointilismu až po určitou linku. A domnívám se, že smalt nemusí být otázkou pouze plošné malby, což se ukázalo i v minulých ročnících, že se tady sestavovaly 3D objekty a sochy. A letos jsem vyzkoušela přenést kresbu tuší v počítači do křivek a nechat ji vypálit laserem přímo do plechu. Takže na ono dílko se stává „pohledové“ z více stran a zapojuje se do toho světlo a prostor, což mi přijde zajímavé. Jsem figuralistka, zatím mě nic jiného neoslovilo, samozřejmě, že nikdy neříkej nikdy, možná někdy se mi bude skvěle malovat krajina, ale u figurálních motivů zatím zůstávám.

Co erotické motivy, které provázejí vaši tvorbu? Objeví se i na smaltech?
Tak úplně erotické bych je nenazvala. Myslím si, že nahé tělo nemusí být vždycky úplně erotický prvek. Zatím ale tam ještě nahé tělo nemám (úsměv na tváři Ivany Štenclové).

Co to znamená pro vás, být kurátorkou takového sympozia?
Teprve nyní zjišťuji, co tato role všechno obnáší. Nikdy v životě jsem nic takového neorganizovala. Je to zajímavé v tom, že se člověk setká s lidmi z trošku jiného pohledu, ale spíše se mě zeptejte, až sympozium skončí.

Jak jste si vybírala autory pro toto sympozium?
Pro letošní sympozium jsem vybírala autory, jejichž tvorby si velmi vážím. Také jsem se snažila dát dohromady umělce, jejichž práce si není moc podobná, každá vyniká něčím jiným, a může tak žít vedle sebe nerušeně každá jednotlivě.

Jak se vám – křehké ženě – tvoří v prostředí tovární haly čili smaltovny?
Je to úžasný zážitek. Musím velice pochválit zdejší personál, který se o nás bezvadně stará a pomáhá nám. Maluje se nám tady dobře, máme dostatek plechu a barev. A nám, malířům, kteří jsme zvyklí být občas umazaní od barev a pohybujeme se v nesterilním prostředí, to určitě může jen vyhovovat. A určitě nás to i baví.

Už víte, kde si budeme moci prohlédnout vaše díla, která vzniknou na sympoziu?
Každoročně se pořádá výstava na Prokešově náměstí v Moravské Ostravě. Chtěli bychom, aby se práce objevily také v jiném prostředí, zakomponovaném do architektury. Jedná se například s pražským metrem, kde by se mohla nějaká díla prezentovat.

Autor: Břetislav Uhlář

1.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO
Požár pekárny. Do Martinova vyjely čtyři ostravské jednotky Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje a čtyři ostravské jednotky dobrovolných hasičů.

Ohnivý přelom týdne: hořela pekárna, nákupní centrum i rodinný dům

/FOTOGALERIE, VIDEO/ Mohutný výbuch a následný požár velké pekárny vyděsil v neděli před půlnocí obyvatele Ostravy-Martinova. Hořet začalo v souvislosti s výbuchem kotle. Jeden člověk utrpěl zranění.

U Dvořáčků sází na kvalitní českou kuchyni

/DENÍK PŘEDSTAVUJE/ Více než dvacet let se řadí k nejlepším a taky nejnavštěvovanějším podnikům v Ostravě. Restaurace U Dvořáčků v Hladnovské ulici je důkazem toho, že vysoký standard se dá udržet řadu let i v gastronomii.

Jednonohý bezdomovec se zodpovídá z vraždy na haldě v Hrabůvce

Ani handicap v podobě ztráty části pravé nohy nezabránil dvaatřicetiletému invalidnímu bezdomovci Tomáši Pivkovi z Ostravy v brutálním útoku na svou o pět let mladší přítelkyni. Zezadu jí zasadil několik rad nožem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies