Pod názvem Tváří v tvář v prvním poschodí Domu umění jsou vystaveny rozměrná plátna a několik plastik umělce, který se prezentuje pod pseudonymem Franta. Skrývá se za ním jméno významného malíře a sochaře Františka Mertla, letos pětaosmdesátiletého tvůrce, rodáka z Třebíče, který svůj život a dílo rozdělil mezi dvě země: Francii a Českou republiku.

„Moje původní jméno dělá Francouzům velké problémy při výslovnosti, proto už řadu let používám tento pseudonym," vysvětlil novinářům na tiskové konferenci velmi vitální umělec, k jehož velkým vášním patří dodnes cyklistika.

Emigroval za láskou

„Do Francie jsem emigroval v roce 1958 přes Západní Berlín. A důvod? Velká láska, neboť dva roky předtím jsem se poznal s francouzskou studentkou italštiny, Jacqueline Sussan, která se za několik let poté stala mojí manželkou a celoživotní družkou," přiblížil svůj odchod z tehdejšího Československa Franta. Ostatně jeho manželka je také velmi vitální a stále šarmantní dáma, která s ním nyní přijela do Ostravy.

Byť současná ostravská výstava je Frantova první v tomto městě, umělec moravskoslezskou metropoli poznal ještě před mnoha lety. Tehdy ještě jako mladík navštívil někdejší Vítkovické železárny. A předevčírem se nestačil divit, když viděl podobu Multifunkční auly Gong v Dolní oblasti Vítkovic.

Kritik násilí

Současná ostravská prezentace nabízí díla, která umělec vytvořil za posledních třicet let, včetně těch nejsoučasnějších. Jeho tvorbu lze tematicky rozdělit do tří oblastí.

Autor je především velký kritik válečných konfliktů či teroristických útoků, což vyjadřuje v obrazech Zuřivost, 11. září, Pocta Srebrenici či Supi, s nimiž se v Ostravě setkáváme. Druhou oblastí jeho zájmu se stal před lety černý kontinent Afrika. Objevil v ní neznámou krajinu a přirozenou krásu lidské postavy.

„Bohužel nyní už se nemohu podívat do míst, kde jsem rád před léty pobýval. Svět se změnil a paradoxně náboženství, které by mělo lidi zbližovat, je nyní rozděluje na život a na smrt," smutně prohlásil Franta.

Třetím tematickým okruhem kumštýře je krajina. Ale nikoliv krásná, pobřežní azurová, typická pro jižní Francii, ale expresivní ve vnitrozemí.

Často jeho dílo zvedá výstražný hlas v malbách, které upozorňují na zneužívání techniky, na „schopnost" člověka zavalit svět odpadky nadprodukce konzumní společnosti.

Vladimír Škoda a vesmír

Druhá současná výstava v přízemí ostravského Domu umění přináší díla kreslíře, grafika a zejména sochaře Vladimíra Škody, letos třiasedmdesátiletého umělce, který žije ve Francii od roku 1968. „Vždycky jsem se zajímal o české i světové umění. Přitahovaly mě obrazy Františka Kupky, Josef Šímy, ale také Karla Purkyně či sochy Josefa Václava Myslbeka. Chtěl jsem výtvarné umění studovat. Několikrát jsem se hlásil neúspěšně na Akademii výtvarných umění v Praze," uvedl na tiskové konferenci Vladimír Škoda.

V roce 1968 získal stipendium na uměleckou školu v Grenoble, později studoval v Paříži. Jako profesor působil na školách ve La Havru a v Marseille.

„Také ve Francii jsem poznal řadu výborných českých umělců, jako například Jiřího Koláře, Václava Boštíka, Stanislava Kolíbala či Dalibora Chatrného," vzpomínal Vladimír Škoda.

V jeho tvorbě se odráží zájem o vesmír a osobnost Jana Keplera. Jeho kompozice vychází z geometrie a matematiky. Základním materiálem se stává pro něho kov, pro který používá neobvyklé metody zpracování, což dokazuje i na současné ostravské výstavě. Výstava obou špičkových umělců potrvá v Ostravě do konce srpna a jsou velkým obohacením výstavního života během letních měsíců v moravskosleszké metropoli.