Vladimír Birgus patří už řadu let k významným osobnostem nejenom naší, ale i evropské fotografie. V této oblasti se pohybuje hned v několika rovinách. Nejen jako fotograf, ale především coby historik, pedagog a publicista. Vloni oslavil šedesátiny a nedávno vyšla reprezentativní publikace Štěpánky Bieleszové nazvaná Vladimír Birgus 1972 2014. Rodák z Příbora se začal fotografií zabývat už od školních let.

První snímky v Příboře

„Navštěvoval jsem tehdy fotografický kroužek, který vedl Rudolf Jarnot, člověk zapáleny pro turistiku a cyklistiku," vzpomíná na svého někdejšího učitele Vladimír Birgus. Birgusovy cesty vedly poté na studia do Olomouce a Prahy. V našem hlavním městě patřil k výrazným osobnostem na FAMU, kde mnoho let pedagogicky působil. A později také v Opavě.

Právě tam už téměř čtvrt století vede Institut tvůrčí fotografie (ITF) FPF Slezské univerzity v Opavě. Ten patří po pražské FAMU a Vysoké škole pro grafiku a knižní umění v Lipsku mezi tři nejstarší vysoké školy se samostatným studijním oborem fotografie v zemích Visegrádské čtyřky.

Vladimír Birgus se narodil v roce 1954 v Příboře. Je to významný český fotograf, historik fotografie, kurátor a vysokoškolský profesor. Má na svém kontě přes 70 autorských výstav v ČR i v zahraničí, zúčastnil se více než 120 kolektivních expozic a připravil řadu výstav české fotografie pro přední zahraniční muzea a galerie. Je autorem a spoluautorem více než třiceti knih. 

Drtikol, Rössler a další

Se jménem Vladimíra Birguse je spjata řada reprezentativních projektů, především souhrnné expozice a knihy Moderní krása Česká fotografická avantgarda 1918 1948 a Česká fotografie 20. století, které zásadním způsobem pomohly prosadit dílo řady českých fotografů v zahraničním kontextu. V minulosti zhodnotil také tvorbu Františka Drtikola, Jaroslava Rösslera či Eugena Wišňovského. Ostatně současná výstava v opavském Domě umění pod názvem Mistři české avantgardní fotografie je věnována těmto třem osobnostem, které doplňují ještě fotografie Jaromíra Funkeho.

Tajemství fotografie

Ačkoliv je Vladimír Birgus považován za fotografa dokumentaristu, jeho začátky byly jiné.

„Zpočátku jsem fotografoval akty a různé sekvence. Byly to zčásti nebo úplně inscenované snímky, často se symbolickým významem, s důrazem na ostré kontrasty černé a bílé a s existencionálním obsahem. Už dříve jsem ale také fotil sociální dokumenty z domova důchodců. Samozřejmě že mé snímky také vznikaly a vznikají v kulisách měst celého světa. Ve městě žiji, je pro mě přirozených prostředím, ale tím nechci říci, že nemám rád přírodu. Chodím po horách. Ale ve městě se odehrávají příběhy, které mě zajímají. Velkou inspirací se pro mě stal časem také film. Obecně lze říci, že se snažím, aby mé fotografie nebyly jednoduše interpretovatelné, aby ponechaly prostor pro fantazii diváka. Myslím, že fotografie by měla mít určité tajemství. Mé fotografie mají často molové ladění. Je to častý pohled na jedince v davu, uprostřed velkoměsta. A i když mě zajímají stále stejná témata, tak se snažím příliš neopakovat…," vyznává se Vladimír Birgus ve výše zmíněné monografii, která je věnována právě jeho tvorbě.

O tom, že Vladimír Birgus je velmi tvůrčí a vitální člověk, svědčí i současná pražská dvojvýstava zvláštního souznění černobílých a barevných fotografií dvou fotografů a pedagogů, na níž prezentuje barevné snímky, zatímco ty černobílé další velká osobnost současné české fotografie Jindřich Štreit.