VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vojtěch Dyk pro Deník: Kolikrát se až divím, co o mně média napíšou

/ROZHOVOR/ Populárním zpěvák a herec Vojtěch Dyk se představí v březnu v Ostravě v Bernsteinově Mši.

12.2.2016
SDÍLEJ:

Vojtěch DykFoto: DENÍK/Milan Říský

Populární zpěvák, herec a hudebník Vojtěch Dyk v těchto dnech pilně pracuje.

Nyní zkouší spolu s Terezou Černochovou, Ondřejem Rumlem, Davidem Uličníkem a dalšími známými zpěváky a muzikanty proslulou Mši (Mass) Leonarda Bernsteina, která bude mít premiéru 6. března na výstavišti Flora Olomouc a 15. března ji mohou zhlédnout také diváci v Multifunkční aule Gong v Dolní oblasti Vítkovic.

V této souvislosti vznikl následující rozhovor s Vojtěchem Dykem.

Kdy jste poprvé uslyšel Bernsteinovu Mši a čím vás oslovila?

Poprvé jsem ji uslyšel na jaře roku 1997, kdy jsem v ní účinkoval s dětským sborem. Tenkrát jsem dostal roli chlapce. Byla sice zdánlivě malá, ale důležitá. A od té doby mi občas zní v hlavě tóny tohoto zajímavého opusu a vyvrcholilo to až letos, kdy jsme se rozhodli ji nastudovat.

Jste synem známého českého literárního vědce a historika Radka Pytlíka a Věry Dykové, majitelky nakladatelství. Nabízí se otázka navíc, když je váš otec známý haškolog , jaký je váš vztah k literatuře a zvláště ke Švejkovi?

To víte, že kovářova kobyla chodí bosa. Když to do vás celé dětství rodiče „tlučou", tak se tomu většinou nevěnujete. A já jsem to takhle přesně měl. Když mě naši nutili, abych co nejvíce četl, tak jsem se tomu nevěnoval, ale když pak přestali, tak jsem zase sám od sebe začal velmi intenzivně číst.

Kdy jste se seznámil s Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války?

Nejdříve jsem si přečetl první díl knihy, pak jsem ji odložil. Byla v tom skutečně mladická revolta. Samozřejmě, že Jaroslava Haška obdivuji, věděl jsem o něm poměrně hodně, už proto, že táta mi o něm přinesl hodně materiálů z práce. Jinak jsem se Haškovi nijak zvláště nevěnoval a ani momentálně nevěnuji.

Už jako mladý muž jste se stal velmi známým coby zpěvák, herec a hudebník. Žijete s uznávanou herečkou Tatianou Vilhelmovou, s níž máte syna Aloise. Jak se každodenně vyrovnáváte s popularitou?

Ne že bych popularitu nevnímal, ale nevyhledávám ji. Kolikrát se až divím, co o mně média napíšou, zejména některé časopisy. Sám pro tuto publicitu nic nedělám. Lépe řečeno, když už něco dělám, tak jsem raději, když se píše především o mé umělecké práci než o mém soukromí. Ale v tomto ohledu nemám žádný problém.

Vzpomínám si totiž na jednoho zpěváka, který se dokonce před lety schovával před svými fanynkami byť jen na chvíli v popelnici…

Tak v popelnicích se rozhodně neschovávám, nevím, proč bych to měl dělat, ale u nás zase ta popularita není tak velká, jsme přece jenom malý rybníček oproti Hollywoodu. Vždyť i tam chodí známí lidé každodenně do obchodů pro rohlíky…

Jste výborný zpěvák, hudebník, neméně zdatný herec. Oddělujete od sebe tyto činnosti třeba časově, že si řeknete: ano, teď budu měsíc natáčet film, hrát divadlo, a poté zase muzicírovat?

Neodděluji. Dělám bezprostředně vždy to, co mě napadne. Nemám pevnou pracovní dobu, i když jsem o tom jeden čas chvíli uvažoval. Nemusím, třeba jako kontrabasista velkého symfonického orchestru, chodit každý den na zkoušky a podřídit se při natáčení ve studiu tomuto orchestru. Výhodu mám v tom, že mohu okamžitě realizovat své nápady, díky úžasné technice, která dokáže divy, včetně mobilu.

Když dostanete filmovou nabídku, přečtete si nejdříve scénář anebo kývnete už předem, protože víte, že film bude natáčet váš kamarád a věříte mu?

Samozřejmě že si přečtu nejdříve scénář, protože i kamarád může napsat blbost, stejně jako já. Takže nejdříve si skutečně přečtu scénář, pak zjistím, kdo tvoří tvůrčí tým, a pak řeším vše ostatní.

Který z dosavadních filmů, v nichž jste si doposud zahrál, ve vás nejvíce rezonuje?

Rezonují asi všechny. Víte, mě nezajímá až tak konečný výsledek filmu, jako samotná práce při jeho natáčení. Jaká byla jeho atmosféra. Při filmování oceňuji i skutečnost, že se dostanu do zajímavého prostředí, mimo realitu, v níž každodenně žiji.

Před časem se prý „díky vám" rozpadla populární skupina Nightwork, alespoň tak to prezentoval bulvár. Co vy na to?

Možná to tak potřebovala ventilovat některá média. Ale bude to asi pravda, já jsem skutečně z této skupiny odešel a zůstala bez zpěváka. Ale není to něco, za co bych se měl stydět.

Jak nejlépe relaxujete?

S partnerkou a teď už vlastně i se synem nejraději odjíždíme někam do zahraničí nebo na chalupu, kde je především klid. Mám výhodu v tom, že si to mohu vše dopředu naplánovat, což jsem ještě nedávno neměl…

Co vás nejvíce spojuje s vaší partnerkou Tatianou Vilhelmovou?

Co nás spojuje? No, skoro se to až děsím vyslovit, ale myslím si, že všechno. Nevím, jestli tomu tak bude pořád, ale zatím to opravdu bezvadně funguje. Víte, já jsem v tom vztahu voda a ona je ten oheň.

Máte už naplánováno do budoucna, co byste chtěl v životě ještě všechno stihnout?

To určitě ne. Vím, že chci zpívat, hrát divadlo, ale i ve filmu. Ale že bych měl něco nalinkováno, to se rozhodně jednoznačně říci nedá.

A máte představu, čím by mohl být váš syn Alois?

Zatím se má čile k světu, v ničem mu bránit nebudu, to bych byl hloupý táta. Samozřejmě že mu budu pomáhat, aby byl v životě co nejvíce šťastný a dělal právě to, co ho baví.

Autor: Břetislav Uhlář

12.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ve středu dopoledne vedení Slezského FC svolalo tiskovou konferenci, na níž chtělo vysvětlit, jak to ve skutečnosti bylo s počty lístků, které Baník obdržel pro své příznivce.
AKTUALIZOVÁNO

Lístky pro Baník: Jak to celé bylo?

Debata o projektu Hala pro šest tisíc nosnic na zastupitelstvu Nové Bělé.
3

Bouřlivá debata v Nové Bělé: Starosta musel sousedy mírnit

Zastupitelé Hlučína se s rančem nedohodli na vyrovnání

Dohody o prominutí úroků z prodlení a smluvní pokuty na březnovém jednání nebylo dosaženo.

Kauza Kramný: Rejžková „položila“ dovolání a začíná chystat ústavní stížnost

Dovolání v případu Petra Kramného bylo podle všeho zamítnuto, další šancí je ústavní stížnost.

AKTUALIZOVÁNO

Programátor se potřeboval odreagovat. A tak vytvořil fotoprůvodce Ostravou

/FOTOGALERIE DOPLNĚNÁ O SNÍMKY Z APLIKACE/ Dvaatřicetiletý ostravský programátor Jan Jasiok tráví většinu času za počítačem. V cestování a fotografování našel způsob, jak se nenuceně dostat „od stolu". Pohltilo jej to natolik, že pro mobily a tablety vytvořil fotoprůvodce Ostravou s kompletním servisem.

OBRAZEM: Zeď nářků a přání v Ostravě aneb Chcete něco? Napište to!

/FOTOGALERIE/ Chcete něco sdělit světu? Nepotřebujete k tomu žádný internet ani sociální sítě. V Ostravě stačí zajít do průchodu nedaleko bývalého kina Elektra, který spojuje Nádražní a Jurečkovu ulici.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies