Právě tento nástroj, který je světovou raritou, obdivovali návštěvníci českého pavilonu na světové výstavě Expo 2005 v Japonsku. Jubilejní desátý nástroj, který vznikl v jeho dílně loni, je opět raritou. V pořadí již druhé vodní varhany postavil v rámci projektu Orbis Pictus a měly by dvacet let putovat po celém světě. Už je zhlédla Paříž, nyní jsou vystaveny v Praze, Brně, Opavě a Kroměříži, odkud pak zase zamíří dále - do Itálie, Kanady a dalších zemí.

Vodní varhany však asi nenajdou v klasické koncertní hudbě uplatnění, je to hlavně kuriozita. „Já už snad ani normální varhany dělat neumím,“ směje se varhanář. Kouzlu varhan propadl už jako kluk. „Otec byl horník, já se však vydal jinou cestou. Hrával jsem v kostelech, absolvoval lidovou konzervatoř. Varhany mě vždycky zajímaly nejen jako hudební nástroj, ale i po stránce technické a zvukové,“ vzpomíná.

Poté, co nedokončil vysokoškolská studia, nastoupil do tehdejšího podniku Varhany Krnov jako asistent uměleckého poradce. „Byla to výborná škola. Na varhanách jsem dělal vše – od píšťal přes konstrukci, vývoj. Varhanařina je devatero řemesel a varhanář musí být takový všeuměl. Jenže já tam se svými ideemi nemohl prorazit, šel jsem hlavou proti zdi. Živnostníkem jsem se tak vlastně stal z donucení,“ tvrdí.

Svou vlastní firmu založil v roce 1989 a všechny varhany, které doposud postavil, jsou svým způsobem jedinečné. Jeho zatím největším koncertním nástrojem byly třímanuálové varhany pro kostel sv. Ducha v Opavě, je autorem varhan v katedrále Božského Spasitele v Ostravě, loni dokončil varhany pro opavskou střední školu varhanickou, nyní staví varhany pro kostel v Napajedlech.

Své práci, jak tvrdí, se věnuje od pondělí do neděle šestnáct hodin denně a obětoval jí i svou rodinu. „Nebráním se ani restaurování malých nástrojů, moje osobní ambice jsou však spíše stavitelské. Mám tolik zakázek, že bych mohl jenom stavět.“

Je členem Společnosti přátel varhan a zná většinu vzácných nástrojů u nás. „Mnohé jsou ve velmi špatném stavu a nutně potřebují rekonstrukci. Řada z nich se jí však ani nedočká. Nejsou lidi a mladí varhanáři nemají zájem čerpat zkušenosti,“ posteskl si. Loni začal učit mladé varhaníky organologii na opavské konzervatoři. „Ti však stavět varhany nebudou. Komu jednou firmu předám, nevím. Asi nakonec padnu mezi píšťaly. Kovbojové taky umírají v kovbojských botách,“ dodává na závěr s úsměvem.