GLOSA: Vystudovals? Teď už se neztratíš. Možná

Já jsem se mu tehdy, počátkem devadesátých let minulého století, divil. A dokonce jsem mu trochu z vrchu vysvětlil, že jsem vystudoval pedagogickou fakultu a mám tedy do budoucna snad vystaráno. „Přál bych ti to, ale být tebou, aspoň angličtinu bych si dodělal,“ varovně dodal kamarád.

On sám studoval a učil se jak včelička a cíleně si rozšiřoval možnosti pro své budoucí uplatnění. Zpočátku dělal sice jen obchodního zástupce pro nějakou místní likérku. Později postoupil o stupínek výše a studovat nepřestal ani pak. A také se mu to vyplatilo. Naposledy jsem o něm slyšel v době, kdy byl už celkem velká „šajba“ ve velké a světoznámé automobilce.

Že boj o pracovní flek nebude jednoduchý, došlo časem i mně. Už vím, proč se věčný študent z Německa tenkrát divil mé bezstarostnosti. Jen mám obavu, že mi to docvaklo trochu pozdě.

Angličtina mi do hlavy neleze, expert na počítače ze mě už asi také nebude. Když jsem se svěřil manželce s úmyslem, že bych se mohl rekvalifikovat na nějaké řemeslo, vyslovila vážné obavy, že bych si mohl ublížit.

Má ale pochopení pro mou snahu zvýšit si kvalifikaci a chce mě přihlásit do střediska volného času, kde pro školáky otevírají kurz šikovných ručiček.

P. S. Kdyby měli plno, slíbila mi kroužek keramiky.