Postřeh: Prázdniny? Ještě zdaleka nekončí

Náš kluk totiž tráví část prázdninových dnů s kamarády, Milanem a Tomášem, nebo s Tomášem a Milanem (to píšu proto, že oba jsou to rovnocenní kamarádi, a aby se třeba jeden z nich neurazil, kdybych jej jmenoval jako druhého). Po prázdninách nastoupí už do čtvrté třídy na základce.

Protože jsou tři, musejí hrát zápasy vždy jeden proti dvěma. Kluci se sice snažili počátkem července občas zapojit do mačů naši patnáctiletou dcerku Kačku. Ta dokonce pár lítých utkání absolvovala. Když jí ale Milan odmítl uznat dva nádherné góly a tvrdil, že stála v ofsajdové pasti, proto takové góly platit nemohou, dala mladým fotbalistům košem a odešla si číst.

„Pojďte si zahrát. Chybí nám čtvrtý,“ vyzvali mě nedávno mladí čutálisté. Protože fotbal je sport kluků všeho věku, moc dlouho mě přemlouvat nemuseli. Dokonce − abych jim neodešel jako Kačka − na mě nezkoušeli ani ofsajdovou past, když mě faulovali, sportovně se omluvili a podali ruku na usmířenou.

Zápasy to byly vyrovnané, protože předtím pršelo, byli jsme všichni, kdo jsme je absolvovali, i patřičně zablácení od hlavy až po paty. „Dneska to bylo dobré, když hrajeme dva na dva, je to super. Jenom škoda, že už za necelé dva týdny skončí prázdniny a máme po fotbale,“ zalamentoval jeden z kluků.

Tak nejen jim, ale i ostatním školákům chci vzkázat, že je čeká ještě celá šestina prázdnin a podle předpovědi počasí má jít o dny plné sluníčka a pěkného počasí. Takže, kluci: „Fotbalu zdar a těm našim mačům zvlášť.“