Miroslav Krupa po nehodě.Zdroj: Archiv Miroslava KrupyKdyž devětatřicetiletý ostravský tesař Miroslav Krupa vyjel v pondělí zrána pracovně do Plzně, netušil, jak velké štěstí v neštěstí bude mít. Přibližně dvacet kilometrů před Prahou jen o kousek unikl své smrti.

Řítící se kamion

„Mířil jsem zrovna do Plzně, kde naše firma staví obchod. U Hvězdonic jsme jeli v pravém zpomalovacím pruhu, kam od benzínky přijížděl červený náklaďák. Kamion jedoucí přede mnou začal přibržďovat, stejně tak i my a krátce poté jsme zastavili. Pro kontrolu jsem mrknul do zpětného zrcátka, kde jsem jen viděl řítící se kamion," popisuje devětatřicetiletý řidič, co předcházelo srážce.

„Instinktivně jsem se skrčil na sedadlo spolujezdce… A jen se modlil, ať to přežiju. Následovala obrovská rána. Když jsem pak otevřel oči, přímo nad hlavou mi blikalo zadní světlo od kamionu, co jel přede mnou. Kdybych se nesehnul, tak…" nakousne Krupa nejčernější myšlenku, ale nedopoví ji. Je jasné, co by následovalo.

Štěstí v neštěstí

Otřesen však stále pořádně nevěděl, co se děje. Byl v šoku.

Okolo vozidla, z něhož zůstala jen hromádka plechu, se začali sbíhat lidé. „Jedna paní okamžitě volala záchranku a hasiče. Kdy ale přijeli a jak dlouho mě vyprošťovali, to vůbec netuším. V takové chvíli člověk čas nevnímá," říká Krupa s tím, že před vyproštěním se ale lidmi nechal ještě zaklíněný ve vozidle vyfotografovat na mobil, který nahmatal pod sebou.

„To abych si navždycky pamatoval, jaké jsem měl štěstí v neštěstí."

Let vrtulníkem

Pak už si Krupa podle svých slov vybavuje jen to, jak jej záchranáři vystříhali z plechu, naložili na lehátko a dali límec.

„Říkali, ať s nimi neustále mluvím a že mě transportují vrtulníkem, ale já jsem jim řekl, že to nechci, že mám strach z výšek. Pak mě asi uspali, nevím, vybavuji si už jen to, jak jsem se probudil v nemocničním tunelu, kde mi asi dělali CT," vzpomíná zaměstnanec JTA, který příští dny strávil na „jipce".

Z nehody sice odešel se zašitou hlavou, sklem „osázenou" pravou rukou, sešitým malíčkem na druhé ruce, hlubokou ránou v levém lýtku a naraženými žebry, zpětně si ale uvědomuje, že jsou to spíše malichernosti v porovnání s tím, co mu hrozilo.

„Moc jsem nad tím v tu chvíli nepřemýšlel." 

Jeho myšlenky spíše směřovaly k jeho blízkým, policistka ještě z místa nehody volala Krupově přítelkyni, s níž si mohl chvíli popovídat. Do Prahy za ním dorazila následující den.

Návrat domů

Včera už Miroslav Krupa mířil domů do Ostravy, kam jej zavezl jeho šéf Alan Jančík, jenž pro něj přijel do Prahy.

„Měl jsem tam zároveň nějaké jednání, tak jsem mu nabídl, že jej svezu domu," říká majitel společnosti JTA Alan Jančík.

Ještě asi týden až dva bude Krupovi nehodu připomínat várka stehů, jeho myšlenky už ale směřují ke kolegům v práci, kam se chce do dvou týdnů vrátit. „Střídáme se na turnusy a kolegové teď v práci musejí zůstávat déle, takže mají málo volna."

Pro Miroslava to byla jeho vůbec první dopravní nehoda za více než dvacet let za volantem. Byť jím hodně otřásla, na silnice a dálnice se nebude bát vyjet znovu. „Ale asi už ne v pruhu společně s kamiony, těžko říct," dodal.